Jako vážně Pottere??!! (HP fanfiction)❌

,,Nedotýkej se mě!"

Tato kapitola je věnována jedné úžasné komentátorce a tou se stává:  @@AdelkASimi

Děkuju vám všem moc za všechny úžasné komentáře, bylo opravdu těžké, vybrat si ten nejlepší♥ Děkuju

Příští kapitola bude také věnována tomu, kdo napíše nejkrásnější komentík♥

******************

James:

,,Mám způsob, jak Siriusovi vrátit jeho zrak." pověděl jsem mým přátelům, kteří se na mě dívali jak na nějakého šílence.

,,J-jak? " zeptal se ten, o kterém byla právě řeč.

,,Existuje jeden lektvar Okulus Felicis a ten je určen pro ty lidi, kteří nevidí. Budeme však potřebovat hodně věcí.... bude to nebezpečné. "

Sirius se chvilku rozmýšlel a poté dodal:

,,Kámo, nebezpečí je moje druhé jméno. " zazubil se.

Asi mu to ještě nedošlo.

,,Víš, Tichošlápku, ty už druhé jméno máš- po svém otci. " zasmál jsem se a on si poklepal na čelo.

,,No, tak třetí jméno. " opět se zazubil a tentokrát jsem to byl já, kdo si poklepal na čelo.

Kate:

Porozhlédla jsem se po velké místnosti a to, co jsem uviděla, ve mně vzbudilo paniku. Všude kolem mě byly mučící stroje, různých rozměrů, tvarů a velikostí......

Najednou se za mnou zabouchly dveře a já leknutím nadskočila. Rychle jsem k nim běžela a snažila se je otevřít, ale marně. Bušila jsem do nich a hlasitě křičela, ale když se pořád nic neozývalo, složila jsem hlavu do klína a vzdala to.

Ozvalo se hlasité "prásk" a přede mnou se objevil můj únosce. Zlomyslně se usmál a přešel ke mně. Cítila jsem jeho dech na mém obličeji a pak mi tichým a strašidelným hlasem zašeptal:

,,Zdá se, že si objevila místnost, ve které strávíš zbytek tvého nudného, krvezrádského života. Neříkal jsem ti snad, že nemáš nikam chodit? Neříkal jsme ti, že mě budeš poslouchat na slovo?! Za to tě čeká velice krutý trest." zasmál se a drsně mě táhl za paži až k jednomu přístroji.

Snažila jsem se, vzpírala jsem se, ale když jsem pochopila, že to nemá cenu, přestala jsem. Dovlekl mě k velkému stolu, hodil mě na něj a svázal mi ruce a nohy. Nemohla jsem se hýbat. Jen jsem čekala, co se mnou bude dělat.

Při všech těch představách, co se mnou asi bude dělat, se mi do očí dostaly slzy. Chci domů Chci za Siriusem. Ach Siriusi, kde jsi, kde jsi? Co právě děláš? Hledáš mě? Myslíš na mě? Siriusi prosím, prosím, pomoc mi.

Sirius:

,,Siriusi prosím, prosím, pomoz mi." zaslechl jsem tichý hlas, který právě mluvil v mé hlavě. Ten hlas, ten hlas bych poznal vždycky. Byl to její hlas. Hlas té holky, do které jsem se bezhlavě zamiloval a se kterou bych právě teď chtěl být. Jen ona a já.

Flashback:

,,Siriusi, prosím, prosím, probuď se." zprudka jsem se posadil a podíval se na místo vedle sebe. Ležela tam Kate a třásla se. Když uviděla, že jsem vzhůru, rychle se ke mně přitiskla a objala mě.

,,Co se děje Katie?" zamumlal jsem chraplavým hlasem a hlasitě si zívnul, jelikož jsem byl vážně unavený.

,,Měla jsem noční můru." zašeptala.

Pomalu jsem si s ní lehnul a začal ji hladit po vlasech.

,,Chceš mi říct, o čem to bylo?" usmál jsem se.

,,Ano."

,,Tak začni."

,,No, probudila jsem se ve velké černé, temné místnosti, kde nic nebylo. Jen špína a prach. Zvedla jsem se a šla se podívat skrz mříže. Tam byly jen schody na nahoru a dveře. Ty dveře se najednou otevřely a z nich vyšli smrtijedi. Mezi nima byl Malfoy, Snape a tvůj bratr. Potom už mě jen a jen mučili kletbou Cruciatus. Já jsem křičela a křičela, ale nikdo mě neslyšel. Nikdo mi nepřišel na pomoc. Byla jsem tam jenom sama. No a pak jsem se probudila." dovyprávěla mi svůj sen a slzy jí tekly po tváři.

,,Pššš, pššš, vše je dobré, všechno je v pořádku. Nic takového se ti nikdy nestane. Nedopustím, aby ti někdo ublížil. Budu tě ochraňovat. Já tě nikdy neopustím Kate. To ti slibuju."

End of Flashback.

Slzy mi tekly po tvářích, jako tenkrát jí. Ach, kdybych ji měl teď u sebe. Políbil bych ji, hladil bych ji po vlasech. Byli bychom spolu. Uvidím ji ještě vůbec někdy? Uslyším někdy ten její krásný, sametový hlas? Musím ji zachránit. Musím dodržet svůj slib.

Lily:

,,Kate, Kate, kde jsi?"

Nic se neozývalo. Kde sakra je? Mám o ni strach.

Chodila jsem sem a tam po místnosti s nadějí, že ji někde uvidím. V tom se přede mnou objevily velké, kovové dveře.

Bez váhání jsem je otevřela a vlezla dovnitř. To ale byla chyba.

,,Ááá, tak ty jsi se nám probrala. Pojď, pojď, jen pojď blíž, ať vidíš, jak tvá přítelkyně trpí." zasmál se Black a já vyvalila oči. Kate svázaná, slzy v očích, v tváři vyděšený výraz...

,,Co jsi jí udělal ty zrůdo?!" vykřikla jsem a běžela k ní. Začala jsem jí sundávat provazy a řetězy, však nešlo to. Byly začarované. Než jsem stihla něco udělat, narazila jsem o zeď a zaúpěla jsem. Nandal mi pouta, přivázel mě ke zdi a šel se věnovat Kate.

Začal si pohrávat se svou hůlkou a já ho mezitím probodávala nenávistným pohledem.

,,Aby bylo jasno, jste moje hračky. Tedy Thomasová je má hračka a Evansová je hračka Severuse. Můžeme si s vámi dělat, co chceme."

,,My nejsme žádný věci! Nejsme tvoje a nikdy tvoje nebudeme!" zakřičela jsem na něj.

,,Drž zobák! Takže si ujasníme pár pravidel. Nebudete mluvit, když vás nevyzvu. Nebudete nikam chodit. Prostě a jednoduše- co vám řeknu to uděláte! Když ne, postihne vás trest. Dnes jste obě dvě porušily pravidla, takže vás musím potrestat. Musíme si ujasnit, kdo je tady nadřízený a kdo ne."

Namířil svou hůlkou na Kate.

,,Crucio!" zahřměl a z jeho hůlky vyletěl nazelenalý paprsek. Kate se začala svíjet a hlasitě křičela. Prosila jsem s ní o milost, ale s ním to ani nehlo. Naopak si dal záležet, aby nás to co nejvíce bolelo.

,,Kate! Bude to dobrý, bude to dobrý! Vydrž! Vydrž! Mysli na Siriuse! Mysli na něj, jak stojí vedle tebe, hladí tě po vlasech. Mysli na něj! Stojí vedle tebe, držíte se za ruce a on ti dává veškerou  ochranu. Je tu s tebou. Říká ti, že tě miluješ, že to zvládneš......." neudržela jsem se a začala brečet.

Po několika minutách Kate omdlela. Přišla řada na mě. Klepala jsem se a vzlykala. Když pronesl tu kletbu, snažila jsem se nekřičet. Bylo to hrozné. Všechno mě bolelo. Svíjela jsem se a svíjela, kousala se do rtů, abych nekřičela, ale nevydržela jsem to. Po několika vteřinách jsem začala hrozně moc křičet, prosila jsem o milost. Prosila jsem, ať mě nechá být. Ale on mě neposlechl. Bylo mu to jedno. Konečně se dostavila ta černo- černá tma. Konečně jsem zavřela oči a už jsem nevěděla o světě.

DALŠÍ KAPITOLKA JE TADY! TAK CO, LÍBÍ SE VÁM? BUDU MOC RÁDA ZA KAŽDÝ VOTE A KOMENTÍK :) DĚKUJU MOC! MĚJTE SE KRÁSNĚ A PIŠTĚ BÁSNĚ:) OCENÍM HLAVNĚ NÁZORY NA TUTO KAPITOLU, ČI NA CELOU KNÍŽKU.

LOVE YOU♥

-DARK_BLACKORIGINAL