Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Sídlo Fairchildových

"Nelituj mrtvé, lituj živé a obzvlášť ty, kteří žijí bez lásky."

Během svého hraní si Will ani nevšimnul, že se o něj Nina opírá a pravidelně oddechuje, když se na ni poté podíval, musel se ušklíbnout. Vypadá jako andílek, když se nešklebí na všech strany.. pomyslí si a pak nějaký nepříjemný hlásek v jeho hlavě zašeptá "Myslíš si, že bych mohla líbat někoho, jako jsi ty?..." na to on semkne víčka a zatne ruce v pěst, pořád ho to trápí a ani neví proč, to je také důvod, proč se dnes večer šel opít a následně pod vlivem alkoholu hrát. Znova se na ni podívá, hruď se jí pravidelně zvedá a svaly v obličeji má uvolněné, je moc krásná.. pomyslí si a zažene nepříjemný hlásek v hlavě do pozadí. Pak se rozhodne, že kdyby chtěl, tak by tohohle mohl zneužít, ale nechtěl, poprvé potkal dívku, u které mu nebylo jedno zda jí cokoliv, co on udělá ublíží nebo ne. Chtěl si jí držet od těla, ale něco ho k ní jednoduše táhlo, nemohl to vysvětlit, ani nemohl říci, že by do ní byl zamilovaný. To určitě ne.. zahnal tuhle děsivou myšlenku. Její polohu na jeho rameni shledal nepohodlnou a také ji musí být zima, je jen.. Prohlídne si ji bedlivě. Vlastně až teď si uvědomil jak málo je oblečená, má na sobě jen bílou noční košilku, která ji sahá do půlky stehen, ta nejspíš patří Isabelle.. uvědomí si. Nakloní lehce hlavu na stranu a jednu ruku jí dá za záda a druhou pod kolena, ona se jen lehce zavrtí a pak se přitulí ve spánku k jeho horké hrudi, on se s ní postaví a lehce se zapotácí, z monžství požitého alkoholu, ho začíná bolet hlava a on si už vůbec nemyslí, že by byl schopný ji odnést bezpečně do jejího pokoje, který se nachází na druhém konci institutu, místo toho s ní zamířil do své ložnice, která byla poměrně blízko, bylo to naschvál, miloval stejně jako jeho bratr knihovnu. Donesl ji tam a ona se ani neprobudila, pložil jí jemně do své postele a přikryl jí přikrývkou, poté si svou košili, která páchla potem,cigaretami a alkoholem přes hlavu a lehl si pod přikrývku k ní. Pozoroval jí dokud se k němu ze spaní nepřekulila a neobejmula ho. Tohle ho překvapilo a nevěděl, jak na to má reagovat, nakonec usnul...

S Maxem se celé odpoledne proháněli po Brocelindské pláni a ona mu ukazovala, které sídlo patří kterému rodu, jako poslední se rozhodla mu ukázat sídlo Fairchildových, vázal se k němu smutný příběh, každé dítě v Idrisu ho znalo a navíc, příští týden Max potká Ninu, a měl by o ní něco vědět. Dojeli na místo a Izzy seskočila z koně a Max ji ihned následoval. Mlčky se rozešla směrem k sídlu a koně nechala uvázaného u nejbližšího keře, a on se tam spokojeně pásl. Přepadl jí smutek, jako pokaždé, když je tady, chytla svého bratra za ruku a on nic nenamítal. Podívala se na něj až když stáli u trosek sídla a on měl pusu do tvaru "O". Zmateně se na ni podíval a zeptal se. "Ale Isabelle, proč jsme tady?" "Víš, je to sídlo, tedy bylo to sídlo Fairchildových, no a chci ti říct jeho příběh, je to dost slavný místo."-řekne tiše a posadí se do trávy a jej si posadí před sebe, nahne se k němu a začne mu vyprávět.

Příběh sídla Fairchildových..

Asi před dvaceti lety, když jsi tu nebyl ještě ty a ani dokonce já tady žila jistá mladá dívka se svým manželem a svými rodiči. Vdala se za něj z lásky a byla s ním moc šťastná, žili si tady a pak otěhotněla, ona se Jmenovala Joselyn Fairchildová a její muž byl Valentýn Morgenstern. Říká se, že byl velmi pohledný a taky se mu nelíbily pravidla spolku, byl proti dohodám a Joselyn také, a však do doby než se dozvěděla, že její muž pohrdá všemi podsvěťany i těmi, kdo se s nimi kamarádí. Začal se chovat jinak, byl majetnický a když naplánoval vzpouru proti dohodám, Joselyn ho zradila a varovala spolek. To už byl její syn na světě, malý Jonathán a Alec taky, často si spolu hráli, ve dne vzpoury zůstal Jonathán doma s prarodiči a Joselyn s Valentýnem odešli do andělské síně. (pozn.aut. místo podepisování prvních dohod s podsvěťan). Vypukla tam Valentýnova vzpoura a spolek všechny jeho přívržence pozabíjel, nebo jakkoliv potrestal. Jemu se podařilo uprchnout, víš Maxi, on se vrátil sem a uvěznil Syna v jeho pokoji a Joselyniny rodiče s ním.. Oni všichni umřeli, zapálil sídlo démonským ohněm. Za zradu svou ženu potrestal tak, že zavraždil jejich syna a její rodiče, bezbranný starý lidi..

Konec příběhu..

Když se na ní Max podíval v očích se jí leskly slzy. "Ale proč mi tohle říkáš?"- zeptal se její bratříček smutně. "Kvůli Alecovi?" "Ne, on si to nepamatuje."- řekne tiše. "Říkám ti to proto, že teď žije v institutu Valentýnova dcera a chtěla jsem ti říct, abys na ni byl hodnej, přišla o všechny ještě než se narodila... "Dobře, ehm.. děkuji, že jsi mi to řekla."

Paprsky poledního slunce ji svítily do očí a to jí probudilo, bylo jí horko a košilka se jí lepila k pokožce, otevřela unaveně oči a chvíli si uvědomila, že je něco "špatně". Něco ji bránilo v pohybu a určitě tohle nebyl její pokoj, podívala se na paže, které kolem ní byly položené, byly to paže plné jizev, pozůstatků run, lemovaly celé paže dotyčného a pak si vzpomněla na včerejší noc v knihovně. Prudce se otočila a zjistila, že se k ní tiskne Will! Zamračila se a prudce ho od sebe odstrčila.

Probudila ho prudká rána no hrudi, i když nebyla tak prudká, po ránu ho to dost překvapilo, otevřel oči a zamrkal, díval se do jejích planoucích očí a ušklíbl se, "Taky tě rád vidím, sluníčko."- řekl a paže měl pořád kolem ní. "Okamžitě mě pusť, Williame!"- vyprskla na něj naštvaně a mračila se. "Á.. proč bych to měl dělat?". provokativně si jí přitiskl na hruď a pozoroval její reakci. Začala sebou cukat a on se překulil na ní, neměl na sobě tričko a když si to ona uvědomila, zalapala bezděčně po dechu, za což si nadávala, nadlehčoval se nad ní na loktech a koukal se do jejích bledě modrých očí. Pokusila se ho kopnout do slabin, ale on to očekával, jelikož měla nohy propletené s těmi jeho, prudce ji nohu zarazil a rukou na jejím stehně jí nohu dal tak, aby ho kopnout nemohla, na ten letmý dotek se celá zachvěla, za což se nenáviděla. V jeho obličeji bylo pobavení a taky temná jiskra.

Ležel nad ní a koukal se na ní s rošťáckým úsměvem, nenáviděla ho za to, ale víc nenáviděla sebe, že se jí z něj podlamují kolena. "Připadá mi to jako deja vu."-zašeptá k ní svým ranním chraplákem. "Protože tady jsme už jednou byli, nezdá se ti?"- nadzvedne obočí a ona si uvědomí, že má ten bastard pravdu. "Proč jsi mě přinesl sem?"-zeptá se pevně. "Spala jsi jako andílek a k tobě to bylo moc daleko, vzhledem k tomu, že jsem byl opilý, mohl jsem toho zneužít, ale neudělal jsem ti, víš?!"-řekne jí dotčeně a ona mu věří, tohle dává smysl, pomyslí si. Trochu se vyklene v zádech a tím se na něj víc přitiskne, na což on zareaguje jinak, než by čekala, zmáčkne jí v pasu a přitlačí jí zpět na postel. "Na tohle už ti neskočím, zlatíčko."-zavrní a zazubí se. "Není to tak, jak to vypadá."- usměje se na něj dravě jako šelma a políbí ho tvrdě na rty. Tohle ho na chvíli ochromí a až po pár vteřinách si to konečně uvědomí a jazykem začne prozkoumávat její ústa, každičký milimetr, ruce přesunul po jejím pase o trochu níž a začal vyhrnovat její košilku...

---------------------------------------------------------------------------------

Je tu za dnešek druhá část a doufám, že není nudná...

Děkuji za votes+reads! Moc vás mám ráda.. :*

xoxo A