Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Není to tvoje vina

Prosím, přečtěte si upozornění dole pod kapitolou :)

"You canť always get

what you want."

Jaceovi zazvoní v kapse telefón, zvedne to a v uchu se mu ozve Claryin zadýchaný hlas. "Hele, Jaci! Luke se svou smečkou měli menší potyčku se Sebastiánem, podařilo se jim ho zranit."-vydechne tak rychle, že mu chvíli trvá dát si informace dokupy. "A ví, kde je Nina?"-ozve se někde od něj Alec. "To bohužel neví, zmizel jim portálem, který se okamžitě po jeho průchodu zavřel, jen zahlídli kousek krajiny."-zašeptá a dodá. "Za půl hodiny u Nefritového Vlka."-a zavěsí.

Jak řekla tak se i stalo a teď se všichni tlačili u jednoho stolu, věděli, že tu nemusí být všichni, ale nikdo nechtěl zůstat mimo. "Tak, co jsi viděl Luku?"-zeptá se Alec víc než zvědavě. "Viděl jsem oblohu, byla posetá hvězdami, takže je to určitě na jížní polokouli, pak tam byl sníh, což znamená, že to bude někde v horách, bohužel nic víc."-podívá se na Aleca omluvně. "Myslím, že tím se nám pátrání sůžuje na několik míst, je podzim, to znamená, že to budou vysoké hory, když jde o jížní polokouli, když v potaz vezmeme i časový posun mezi jinými kontinenty, tak toho není tak moc, musí bejt ve výšce víc než dva tisíce metrů nad mořem."-vysype ze sebe Will, jako by byl chodící encyklopedie. "Jak to všechno víš?"-podiví se Isabelle. "Prostě se zajímám i o jiný kultury než o nefilim."-pokrčí rameny.

Magnus čeká na Aleca ve svém bytě, který dneska vypadá jako dům arabského shakea, tohle ho na magii baví asi nejvíc. Uslyší klíč v zámku a vyskočí z pohovky, obejme Alexandra a lehce ho políbí na rty, zavede ho za ruku k pohovce a upře na něj své kočíčí oči, jen tak ho chvíli pozoruje, dokud ho lovec stínů nevyruší. "Děje se něco?"-zasměje se. "Ale vůbec né, jen si nemohu zvyknout, že jsi můj."-usměje se čaroděj a oči mu jiskří. "Zjistil jsi něco, co by jí pomohlo najít?"-ozve se Alec. "No, musí to být místo, kde se propojují zemské a vesmírné síločáry a proto je nemůžeme sledovat, jenže takových míst jsou tisíce, jen v Americe jsou jich desítky."-řekne omluvně, ví, že jim moc nepomohl, protože jelikož je nemůže sledovat tak je ta informace asi jako říct, že je eifelova věž ze železa, k ničemu. "A pomohlo by ti, kdybych ti řekl, že jsou v horách, kde je sníh a hodně vysoko? A taky, že jsou na jížní polokouli?"-zeptá se Alec s nadějí v hlase. Magnus přimouří oči a zapřemýšlí se, začne pobíhat po svém bytě a vytahovat knihy, neurvale s nimi zachází a nemůže najít to, co hledá. "Možná kdybys mi řekl, co hledáš, mohl bych ti s tím pomoct.ů-ozve se mu pobaveně Alec za zády.

Ze spaní jí vytrhnul zvuk kroků, přímo u její postele, otevřela doširoka oči a snažila se rozmrkat tu tmu, aby si její oči rychleji přivykly, viděla však jen siluetu a nevěděla, kdo je to. Pomalu ani nedýchala a zavřela oči, jako by se tak před dotyčným mohla schovat, jenže to nebude tak snadné, po pár minutách neznámý opustil její pokoj. Konečně se zhluboka nadechla a přitáhla si kolena pevně k tělu, snažila se nepanikařit.

V noci poté už nespala, jen držela ruku pod polštářem, kde měla schovaný svůj lovecký nůž, po dlouhé době se bála, nebyl to Sebastián, ví to, jeho by poznala, nebo ne? Konečně se začalo rozednívat a ona se vyhrabala z postele, roztřeseně došla ke skříni a popadla první lepší oblečení, které v ní našla. Podívala se do zrcadla, vypadala jako mrtvola, bílá jako stěna, tmavé kruhy pod očima a oči bez energie, jako by jí někdo umřel, cítila se, jako by z ní dnešní noc vysála všechno dobré, zahnala tu představu a vydala se ze svého pokoje, chtěla najít Sebastiána, jakko obvykle tu nebyl, kde zase je?!

"Hledám jednu konkrétní knuhu s mapou magických míst, jenže si nemohu vzpomenout jak se jmenuje!"-řekne Magnus zadumaně. Alec ho fascinovaně pozoruje, miluje když je Magnus do něčeho tak zabraný, že vůbec nevnímá okolí a pak vypdá jako roztržitý kluk, jenže tohle je vážné, musíme najít Ninu a ty se tu rozplýváš nad Magnusem. Okřikne v podvědomí sám sebe. "Má to něco společného s místy, spojenými taky s černou magií."-řekne mu Magnus i když ví, že mu Alec nevěnuje pozornost. "Ehmm..."-přikývne a začne hledat v Magnusově obšerné knihovně, je si jistý, že některé jsou psány jazykem, kterému ani Magnus tak docela nerozumí, natož nějaký obyčejný nefilim.

Clary seděla na nízké zídce uprostřed v central parku a pohupovala nohama, nevěděla, co má dělat. Jace se na ni podíval a láskyplně j pohladil po zádech, jako by jí četl myšlenky. "Clary, tohle není vůbec tvoje vina, tak se tím neužírej."-zvedla k němu svoje obrovské zelené oči. "Ale co když jsem ji mohla nějak zadržet.."-zakňourá si spíš pro sebe. "To bys jako vymyslela runu, která by ji nedovolila se od tebe hnout ani na krok? Protože jestli jo, tak bys nebyla o nic lepší než spolek, víš?"-naráží na Hodgeovu kletbu, díky níž nedokázal opustit New Yorský Institut. "Já vím.."-povzdechne si smutně, vždycky si přála mít sourozence, jenže teď najednou dostala sestru a mluvila s ní tak jednou.

Pronásledujou mě tmavě modré oči, vyčítavě na mě shlíží seshora. Nebojím se jích, ale nechápu, co jsem jim udělala, vidím v ních mísit se různé emoce, strach, opovržení, radost, lásku, chlad, ten je možná nejhorší, ty oči jsou mi tak známé a já netuším komu patří, jen vím, že mě chtějí potrestat a vylekat.

"Wille! Wille!!! Zůstaň, nenechávej mě tu samotnou!"-uslyší Sebastián křik z horního patra, nepochybně se ozývá z její ložnice, vyběhne tam a začne s ní třást. "Pšš.."-tiskne jí k sobě a ona se mu rozvzlyká do košile. "Wille"-zašeptá. "Prosím."-tiskne se k němu a chvíli vdechuje jeho vůni, příjde mu tak neznámá, to není on.. Odtrhne se od něj. Je to pro něj jako rána do žalůdku, ona by tu místo něj chtěla Willa? Myslel si, že je už to za ní, on se hodně nerad plete...

-----------------------------------------------------------------------------------

Ahoj, je tu další kapitola a snad se vám líbí tak jestli jo, nezapomeňte dát vote+komentář, ráda bych pro vás udělala taky nějaký Ask Shadowhunters.... Tak pište otázky do privátních zpráv nebo do komentáře :)

Taky vám chci oznámit, že budu vydávat kapitolu každý týden, je to pro mě těžké, totiž musím se propracovat ke konci povídky, ten už mám vymyšlený, ale moje detaily ještě nejsou úplně hotové, tak proto to tak bude, za to se moc omlouvám, kapitoly by měly vycházet každý čtvrtek kolem 20:00 a výž... :)

Děkuji vám za všechno.

xoxo A