Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Za lásku se platí, bratříčku.

"The demon is

an old friend."

"Na tohle se Willa nikdy nemůžeme zeptat, Clary."-zasténá Jace, ví, že není jiného východiska, jenže o tomhle s ním Will nikdy nemluvil, nikdy! "Musíme, Jaci!"-naléhá Clary. "Později nám odpustí.."-podívá se do země, tohle bude dlouhá noc.

Zaklepal na dveře bratrova pokoje. "Vypadni aď jsi kdokoliv!"-ozve se nepříjemné uvítání z vnitřku pokoje, to bere Jace jako pozvání dovnitř. Will k němu zvedne svoje oči, ty nádherné modré oči, které jsou nyní podlité krví a pod nimi jsou stíny, vlasy má slepené a neostříhané, je celý ve špatném stavu. "Řekl jsem ať si jdeš po svých."-vydechne a ze spodu shlíží na svého mladšího bratra. Je hrozné ho vidět v takovém stavu, v pokoji se vznáší pach whisky a nasládlá vůně, kterou Jace zná z dob, kdy byli děti. "Wille.."-posadí se k němu na špinavou podlahu a opře se o jeho postel. "Co chceš?!"-rozšířují se mu nosní dírky, očividně nechce být rušen a dále se utápět ve svým žalu, jenže teď to nemůže vzdát. "Musím se tě zeptat na.."-Jace se odmlčí, ví, že takhle si získá bratrovu pozornost. "Na Sophii.."-vydechne a Will se na něho podívá jako by ho uhodil. "Vypadni!"-zavrčí a odsune se od svého bratra na druhý konec pokoje. "Běž do hajzlu, Jaci!"-zařve a plavovlasý chlapec se ani nepohne, věděl, že to bude zlé, moc zlé, ale tohle nečekal. Vidí, že Will není rozčílený, ale ještě víc zlomený. "Fajn, když nepůjdeš ty, tak jdu já."-s těmi slovy se vytratí ze svého pokoje a zmizí neznámo kam.

Jonathán míří do cely, do její cely. Odemkne silné dveře z dubového dřeva a podívá se na ni, spí, ale je to velice neklidný spánek. "Wille!"-křičí ze spaní a pláče, to jediné slovo se mu zabodává do srdce, ale i tak už se rozhodl. Položil ji dlaň na slzami smáčené líce a jemně ji pohladil, bolí ho ji takhle vidět. S trhnutím se probere a její jinak bledě modré oči jsou skoro černé a čím déle je vzhůru tím víc zase blednou. "Pojď."-chytne jí za ruku a ona ucukne. "Nevěřím ti."-vydechne skrz popraskané rty. "Dostanu tě odsud."-podívá se na ni tak jako tehdy, když ji bral z New Yorku, s tím rozdílem, že tehdy mu důvěřovala a byla do něj možná i zamilovaná, jenže teď ne. Ona se jen nahlas rozesměje na posteli a on jí okamžitě dlaní přikryje ústa. "Pss.. Vzbudíš stráže!"-podívá se na ní prosebně a ona si odfrkne, odstrčí ho od sebe. "Ty to vůbec nechápeš, že ne?"-oči se jí plní slzami. "Co?"-nechápe jí. "Nemůžu odsud odejít, v krvi mám jed a tohle všechno chrání zbytek světa od mé démonické podstaty. Vezmi mě odsud a umřou všichni na kom mi kdy záleželo, právě proto jsem tady. Valentýn chce špióna, který mu bude sto procentně věrný a to mám být já, ne ty.."-podívá se do země. "Od koho by to čekali míň? Od jeho syna, který mě pro něj unesl, nebo od jeho dcery, kterou celé měsíce mučil?"-po tvářích jí tečou slzy a na jejich ušpiněných tvářích tvoří světlé proužky. Jonathán to konečně pochopil, že nešlo o to aby on byl synem svého otce, měl být jen návnada. Vystřelil cely a namířil si to přímo do Valentýnovy pracovny, i když je hodně pozdě v noci ví, že v posteli by svého otce nenašel, jen v té jeho šílené laboratoři.

Vpadl dovnitř z vytaseným mečem v ruce a namířil ho proti svému otci. Valentýn se otočil a usmíval se. "Možná by ti tohle i vyšlo, synku."-zazubí se na něj."Kdybys nezapomněl zavřít dveře cely."-pronese Valentýn, v očích má šílenství. Jonathan svráští obočí, ale ruka svírající meč se nepohne ani o milimetr. "Netuším, co máš na mysli a upřímně? Je mi to jedno!"-udělá výpad proti svému neozbrojenému otci, kolem paže se mu obmotá černý vič a s jeho rukou cukne. "Místo toho budeš mít jako první tu čest jí spatřit. "-Valentýn. Jonathán se otočí na osobu jež mu zabránila zabít Valentýna a která se blíží k němu. Polknul nasucho. "Jak je to.."-nedořekne a dívka jenž miloval ho prudce srazí na kolena, má mnohem větší sílu než kdy předtím. Ústa se mu zalijí krví, ze země se podíva na Ninu oděnou v rudé zbroji lovců stínů, takovou nikdy neviděl. "Jak jsi to udělala?"-zašeptá. "Ty slzy a špína na tvým obličeji.."-teď nevypadá jako malá zlomená holka ale jako anděl zkázy, její oči jsou úplně černé a bez duhovek. "Nejsi jedinej, kdo umí používat kouzla, bratříčku."-vyplivne opovrhovačně a usměje se jedovatě. "Měla bych ti být vděčná, že jsi mě to naučil."-jízlivě poznamená a svůj podpatek mu přitlačí na krk. On začne lapat po dechu, nemá sílu se bránit, na to jí až moc miluje. Pak se už propadne jen do temnoty. "Za lásku se platí."-uslyší poslední slova z jejich úst.

Will se potácí ulicemi New Yorku, kašle na runu iluze a všechny zbraně nechal v institutu, nevyrazil na lov, jen co nejdál od Jace a skutečnosti, že jednou se bude muset vrátit a zodpovědět všechny jeho otravné otázky ohledně Sophie, jenže na to není připravený a nikdy nebude. Vždyť jí zabil, probodnul jí svým andělským ostřím, ten pocit si pamatuje, jeji pohasínající oči a hlavně jak je měla černé a nelidské, chtěla ho zabít a místo toho on zabil jí, bylo mu dvanáct let, na to se nezapomíná. Jediný, kdo ví celou pravdu o ní je on, Jonathán si myslí, že jí zabil ze žárlivosti, ale nikdy to na něho neřekl, ani ho nezabil. Teď by si Will přál aby byl posednut on a né ona, jenže jak tohle má říct svému bratrovi? JEdiné osobě, která ho vždycky milovala bez ohledu na jeho výstupy a na jeho zapuzení hodné chování? Tomu JAcovi, který v něm vidí vzor?

-------------------------------------------------------------------------------

Ahoj!

Moc! Strašně moc se omlouvám, že jsem teď dlouho nepřidala kapitolu. Mám prostě strašně špatnou náladu a nechce se mi vůbec psát, pak taky ve škole začíná být nejhorší období, kdy se píšou všechny testy, takže za to se fakt moc omlouvám!

Snad se vám kapitola líbila a oceníte jí, btw. moc by mně potěšil váš názor na to všechno :) Jo a DĚKUJI! Za tolik votes a reads! 2.5K? Nevěřím svým očím :3333333

Hope u love it!

xoxo A