Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Idris

"Knihovna, je osvobození naší mysli."

Nina spí ve své posteli, neboli lépe řečeno spala, než ji probudila noční můra doprovázená jemnými tóny klavíru, což se ji vlastně nezdálo. Na sobě měla noční košilku, jelikož své pyžamo měla ve špinavém prádle, její bosé nohy se dotkly ledové podlahy až jí  z toho zaštípaly chodidla. Jednou ji Alec řekl, že Jace umí hrát na klavír, neví proč, ale ta hudba ji k sobě láká jako nějaké neviditelné silové pole. Plíží se tiše chodbami institutu a hledá zdroj hudby, vždycky měla ráda hudbu i když né zrovna tu klasickou, jelikož ji ve škole měla povinnou. Tóny se linuly z knihovny, vlastně jí to překvapilo, nikdy si nevšimla, že by tam bylo piáno, no vlastně tam v poslední době moc času netrávila. Vlezla dovnitř a podívala se k velikému vitrážnímu oknu, zády k ní seděl tmavovlasý chlapec, na sobě měl volnou košili, vypadal jako by byl z jiné doby, kalhoty měl černé, jeho hudba zněla smutně, jako by přišel o svou životní lásku. Ninu z toho píchlo u srdce, vypadal přesně jako princ z viktoriánského období, kterého si Nina kdysi vysnila. Tohle není JAce, tohle je Will... pomyslela si a chtěla pomaličku vycouvat, ale ve chvíli, kdy se otočila se knihovnou rozlehl JEHO hlas. "Nino?"-zašeptal tiše, ale i tak ho slyšela jako by byl u ní. Pevně semknula víčka a odfoukla si, pak se pomalu otočila a pohlédla do jeho modrých očí, které ve světle měsíce byly tmavě modré. "Ano?"-zeptala se a pak si uvědomila, že je ve vzduchu cítit alkohol, docela jí to zarazilo. "Můžeš jít sem? KE mně?"-pozoruje jí. "Ehm.. Tys pil.?"-odpoví mu otázkou. "A je to podstatné?"-koukne se na ni na nadzvedne obočí. Takhle ho ještě neviděla, viděla ho pobaveného, naštvaného, plného humoru a ironie, ale nikdy ho neviděla smutného, nebo neví jak si to má vysvětlit, vypadá tak zranitelně..pomyslí si. To jí donutí se pohnout a nejistým krokem směrem k němu, i když se viditelně loudá. Will se tváří..prázdně. Konečně přešla vzdálenost mezi němi dvěma a podívá se na něj s nevyslovenou otázkou v očích. Teď už cítí pach whisky a vidí, že má vlasy potem přilepené k čelu, je dost bledý a matné světlo jeho bledost ještě podtrhuje. Kdyby to byl kdokoliv jiný a né Will, měla by nutkání ho obejmout, jenže ono ne, vlastně takhle ji naháněl strach ještě více. "Posadíš se?"- zeptá se ji znenadání a šoupne se aby jí udělal místo, spíše ji k tomu vybídnul, než že by to byla otázka, ona se tiše posadila. "Mohl bys ještě zahrát tu skladbu, kterou jsi doteď hrál?"-zeptá se ho tiše, trochu jí studí nohy. Místo odpovědi se jeho ruce znova začínají líně poohybovat po klávesách, knihovna se rozezní tichými smutnými tóny a Nina se v nich uplně utopí...

Zhruba po půl hodině hraní se jí začnou klížit oči, víčka má těžká a hudba ji pomaličku uspává, zapomíná, že ten kdo je vedle ní je Will HErondale, chlapec, který ji hned první den dělal neslušné návrhy, nebo je jí to jedno, hraje jí ukolébavku a ona se s ním najednou cítí v bezpečí, jemně se o něj opře a pomaličku se propadá do říše snů...

Isabelle se zrovna nacházela v IDrisu, možnná si říkate, co tam asi pohledává? JEla tam se svými rodiči, jelikož se jí nectělo být doma, chtěla také být se svým mladším bráškou Maxem, kterého zbožňovala, do jejího života vstoupil jako překvapení, je o sedm let starší než on (Maxovi je 9). Zrovna teď s ním seděla v knihovně v domě v Alicante, jediném městě Idrisu. Ona moc knihy nemusela, ale Max, ten je doslova zbožňoval, byl jako Jace, když mu bylo deset, seděl hodiny v knihovně a četl si různé knihy. Jí to nevadilo, i když se občas nudila, měla konečně šanci s ním trávit čas bez svých dalších dvou bratrů, protože ti ji v Maxových očích zastiňovali, hlavně Jace. Teď Maxe pozorovala a on si četl Anime komix, vždycky mu lidé typovali mladší věk, protože byl malý a vychrtlý a na nose mu křivě seděly brýle. Věděl toho však strašně moc a je neskutečně chytrý. "Maxi?"-oslovila bratříčka jemně a usmála se když k ní zvedl své bledě modré oči, které s Alecem zdědili po matce, ona měla oči skoro černé po otci. "Co je ISabelle?"-podíval se na ní zvědavě a v očích mu tančily malé jiskřičky, plné očekávaní. "Nechtěl by ses jít provětrat?"-zeptá se ho a nakloní hlavu na stranu. "Nechci jít nakupovat, Izzy."-zaškemral MAx. "Já jsem myslela spíš výlet kolem letních sídel u Brocelindu. (Brocelindská pláň.. místo v Idrisu, kde měly bohaté rody svá sídla, i Lightwoodovi jedno mají, ale teď je podzim.)"-řekne mu stručně a protočí panenky. "Jó!"-vykřikne Max nadšeně, a Isabelle věděla, že tímhle přebila všechny nápady Jace a Aleca, kterí se vždycky vymlouvali, že je Max moc malý na jízdu na koni, nebo, ho strašili, že jsou tam vlkodlaci, což je pravda. "Tak se utíkej oblíct, počkám tě dole."-věnovala mu zářivý úsměv, který si schovávala jen pro něj. MAx vypálil z knihovny do svého pokojíčku v podkroví, šel se dle sestřina pokynu obléct. Ona uznala, že by měla udělat totéž, na sobě totiž měla šaty z lehkého hedvábí, došla do své ložnice, která se vůbec nepodobala její ložnici v New Yorku, která byla moderně zařízena, tenhle pokoj si moc nezamilovala, připadala si v něm jako v muzeu.Otevřela garderóbu a oblékla si bojovou zbroj a holínky, aby se jí dobře jelo na koni. 

S Maxem se setkali u vchodových dveří, musela se zasmát, vypadal jako by jel na nějaký průzkumný výlet, tohle podivínství na něm milovala, pocuchala mu radostně vlasy, věděla, že on to nesnáší a taky se po ní hned podrážděně ohnal. "Nech toho, ISabello!"-zavrčel na ní mrzutě. "Tak už pojď."- otevřel dveře a vyběhl na širokou Knížecí ulici, kde bydleli vysoko postavení úředníci rady. Stáje byly až na kraji města, což bylo asi dvacet minut chůze odsud a tak se vydali na cestu...

----------------------------------------------------------------------------------

Páni lidičkové, děkuji vám moc za reads a votes! Neskutečně jich za minulý a tento týden přibylo, tohle je jedna z kratších kapitol, omlouvám se, že tam Jace a Clary moc nejsou, ale mám je v plánu trochu do budoucna a jelikož je o nich skoro 6 knížek, tak bych ráda spíš psala o tom, co nebylo v knize, jelikož se nechci opakovat.. Ale určitě se budou oběvovat... 

Děkuju za vaší podporu.

Hope u love it..

xoxo A