Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

He is in love with her

"Svět patří mocným."

"On to ví, zlatíčko."-řekne Valentýn a obrátí se na svou dceru, konečně ji má jakou si ji vždycky přál. "Je to hlupák."-řekne opovrhovačne. "Proč si zbytečně špinit ruce? A odhalovat samu sebe?"-shlíži se zájmem na své dokonale upravené nehty. "Jak to myslíš?"-její tón se mu vůbec nezamlouvá, není v ní žádná úcta. "Miluje mě."-vyplivne ta slova velice hořce, jako by ji pálily na jazyku. "William Herondale není schopný milovat."-oporuje Valentýn a na obličeji má ošklivý úšklebek. "Vyslovil to, no každopádně jsem si jistá, že si pro mě příjde. Pro ubohou Ninu, která potřebuje lásku. Tu malou holku, co ho opustila kvůli Jonathánovi. Chce bejt její hrdina." -její hlas je protkaný nenávistí a pohrdání. "Je to slaboch."-zavrčí a podívá se na spícího Jonathána."Možná, že máš pravdu."-připustí Valentýn. "Stačí mu doručit stopu a příjde."-rty se ji zvlní do škodolibého úšklebku. "Počkej až se tvůj bratr probere a pak probereme detaily."-s těmi slovy opustí místnost.

Posadila se k Jonathánovi na postel a hleděla do jeho uvolněné tváře. Vstáhne k němu chladnou ruku a pohladí ho po obličeji. "Notak vstávej, růženko."-pronese tiše a pozoruje ho. Jeho světlé řasy se nepatrně pohnou, stará Nina by si toho ani nevšimla, ale tahle je dokonale vnímavá, zvlní rty do temného úsměvu. "Jdi někam, Nino."-zavrčí Jonathán uraženě. "Fajn, možná jsem to trochu přehnala s tou botou na krku."-zamrmlá a začne ho dloubat do žeber. "Trochu?!"-zavrči a odstrčí její ruku ze svého obličeje. "Skoro jsi mi rozdrtila chrupavku!"-prudce se posadí a to asi nebyl nejlepší nápad, hrdlo má opuchlé a v hlavě se mu ozývá zvonění a otravný hlásek. Tohle není tvoje Nina, ta je navždycky pryč. Příjmi to, nebo zemřeš. A je nutno říci, že Jonathán je dost chytrý aby věděl jak se zachovat. "Omluva se příjmá."-spraží ji arogantním pohledem. Natáhne k němu ruku a na ní ho až moc jemně pohladí po tváři. "Mrzí mě, že mě to vůbec nemrzí."-skřiví obličej do smutné grimasy a pak ji cuknou koutky.

-New York-
Potácel se po páté Avenue a lidé si ho jednoduše nevšímali. New York je přeci plný podivinů a na mol opilých teenegerů, kteří se tim ani netají. Stíny pod jeho tmavě modrýma očima odrážely jeho únavu. Držení jeho těla však vypovídalo o tom, že je to dokonale vycvičený voják.

Vstoupí do Institutu a zamíří rovnou do kuchyně. Svíčky na chodbách jsou utlumené ostatně jako každou noc. Jenže Will je nepotřebuje, Institut je jako jeho domov a on by se zde vyznal i poslepu. V kuchyni je tma však úplná a on se neobtěžuje ani rozsvítit. Tmu prořízne nelidský výkřik a následuje zasyčení. "À omlouvám se Kostelníku."-zachroptí Will a sehne se pro kočku, zvedne jí a prsty zamíří do jejího měkkého kožichu. Kocour začne okamžitě příst, což je neobvyklé. Kostelník je hrozně nepřátelský a pomstychtivý tvor, s Willem má však mnoho společného a však to, že oba všechny nesnáší.

Otevřel moderní lednici a vytáhl konzervu tuňáka pro Kostelníka a otevře mu jí. Položí na zem se slovy "Jen si dej kamaráde."-opile se uculí na kocoura, kterého v panující tmě sotva vidí a sobě z lednice vytáhne plechovku s rajsou polévkou, posadí se na zem ke Kostelníkovi a začne jíst studenou polévku.

"Můžu se přidat?"-ozve se ode dveří pobavený hlas nejvyžšího černokněžníka z Broollynu Magnuse Banea. (Yayyy! Magnus is back!) "Vy tu spíte u Aleca?" -zašklebí se Will nepříjemně a Magnus se posadí k němu a upře na něj své zelené kočičí oči, které ve tmě svítí. "Možná.."-připustí čaroděj a ve tmě zazáří jeho bílé zuby. "Mohu ti to ohřát."-nabídne a bradou kývne k plechovce, co má Will v rukou. "Magnusi, znám vás už nějaký ten pátek a tak vím, že jste nevylezl z Alecovy postele aby jste zastoupil naší mikrovlnku. Z toho vyplývá, že buď máte s Alecem neshody a nedokážete usnout, nebo mi chcete říct něco, co mi pomůže pomoct najít Ninu. Takže?"-vyzve Will čaroděje a přimhouří oči. "A jak jste vůbec věděl, že jsem tu?!"-řekne podezíravě. "Drahoušku, levná whisky z tebe táhne na sto mil a tvůj příchod nebyl zrovna nektišší. Stoupnul jsi na tohohle nenažeru."-jakmile to Magnus řekne tak Kostelník zavrčí a Will se uchechtne. "Fajn. A teď k věci, čaroději."-vyštěkne.

"Ty jsi mu tak moc podobný."-špitne čaroděj a rozhodně to nebylo určeno pro Willovy uši. "Komu?!"-svraští obočí a bedlivě Magnuse pozoruje. "Ále jednoho tvého předka, vlastně jsi jeho kopie... Ale já o tomhle mluvit nechci."-zavrtí hlavou. "Jen mi neříkejte, že jste něco měl s mým předkem prosím.."-zaskučí Will. "Neboj se, jen jsem ti chtěl říct, že vím, co se před šesti lety stalo tvojí kamarádce Sophii..."-vyřkne a ty písmena se Willovi zaryjou až do duše. S-o-p-h-i-e.. "Jak by jste mohl.. Zabil jsem ji já.."

________________
Hi guys! Je tu nová kapitola po miliónu letech a já doufám, že se vám bude líbit. Není to nějaký trhák a proto jsem ráda, jestli zanecháte vote a upřímný komentář. Jste úžasní
💜💜

See you and your beautiful face, next time...

XoxoA