Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Institut

"Hlupák má před vzdělaným
člověkem velkou výhodu-je
sám se sebou vždy spokojený"
~Napoleon Bonaparte

Nina Morgensternová ležela na posteli s rukami založenými za hlavou, už asi po milionté si v hlavě přehrávala rozhovor s onou ženou, která ji slíbila lepší život v naprosto neznámém světě, když se nad tím blíže zamyslela, tak zjistila, že ji žena neprozradila své jméno. Dívka si zkousla ret a podívala se na hodiny, přemýšlela jestli to opravdu nebyl žádný žert jejích pošahaných spolužaček, ale to přeci není možné... Určitě se vrátí, musí. "A jestli se rozhodneš semnou odejít, měj zabalené svoje věci..". To Nina udělala hned následujícího rána, protože se rozhodla hned co se za ženou zavřely dveře pokoje. V jejím nitru si stále prozpěvovala, "odejdu, odejdu, odejdu odsud!!" a pak to přišlo, zaklepání na její dveře, dívka se vrhla ke dveřím a trhnutím je otevřela, zakusila zklámání, byla to pouze její vychovatelka, která ji přišla jen vynadat. "Slečno Morgensternová!"-rozkřikne se na ni zlostně. "Už jste dávno měla být na večeři!"-připomene jí a koutkem oka se podívá do jejího pokoje, její pohled spočine v rohu na zabalených taškách a pak se podívá ostře na svou svěřenkyni. "Co má tohle znamenat?!"-probodne mladou dívku pohledem ostrým jako dýky. "Vy se snad někam chystáte? Slečno Morgensternová?!"-hlas ji překypuje vztekem, nebylo by to totiž poprvé, co by se Nina z tohoto zařízení pokusila utéci. "Já, samozřejmě, že se nechystám nikam, jen jsem si potřebovala udělat pořádek ve skříni tak jsem je... Na chvíli zabalila?"- udělá na vychovatelku andělský kukuč, který většinou NEzabere. "Jste na posvátné půdě, slečínko! JAk se opovažujete mi lhát?"- řekne žena zlostně a popadne svou žačku za ruku, "Za tohle dostaneš deset ran rákoskou!"- procedí skrz zaťaté zuby a táhne ji do trestanecké místnosti,tu cestu zná Nina už zpaměti, není to poprvé co to schytá, už si na to pomalu zvykla, sestry to dělají tak aby kontroly ze sociálky nic nezjistily. Nina se nechala odevzdaně táhnout do té místnosti, která páchla po potu a starém dřevu, sestra ji nešikovně přehla přez tvrdou lavici, která až naříkavě zaskřípala. "Je to jen deset ran, to zvládnu."- šeptala si dívka sama pro sebe. "Mohlo to bejt horší, Nino."- opakuje si v duchu až dokud nepocítí na holých zádech jak se jí rakoska zaryje do masa. "Jedna"-počítá si dívka pro sebe a zatne zuby v očekávání další rány, která ale nepříjde, podívá se na sestru, jejíž ruku s rákoskou svírá bledá ruka s nějakými klikyháky na zápěstí, podívá se na člověka, je to ONA! Žena z jejího pokoje, která chladně shlíží na vychovatelku a pak chladně řekne. "Na tuhle dívku už nikdy nevztáhneš ruku, civile"- se znechucenou grymasou ji od sebe odstrčí a podívá se na Ninu. "Je čas odejít, nemyslíš?"- usměje se skoro přátelsky a podá ji pomocnou ruku, kterou Nina s vděčností příjme. "Děkuju..Ehm pořád neznám vaše jméno.."-připomene jí trochu zvědavě. Žena ji potáhne nahoru a pomůže ji získat rovnováhu, "JSem MArysa Lightwoodová, vůdkyně New Yorské enklávy."- podá ji ruku a potřese si s ní. "A teď pojď rychle pro věci do tvého pokoje aď tady nemusíme strávit ani minutu navíc."-prohlásí a rázným krokem směřuje k dívčinu pokoji, podívá se na její zabalené věci a kývne na ni uznale. "No, musím uznat, že ses rozhodla správně."- vezme tašku a druhou podá Nině. "Jo, díky."- usměje se na MArysu a tašku si pověsí na rameno.

Obě vyjdou z budovy bok po boku, ku podivu se je nikdo nesnaží zastavit. Cestou na metro jsou obě mlčky, co by si taky měly říci? Ta žena by mohla být její matka, jenže to se ona nikdy nedozví. MEtrem jedou jen čtyři stanice a pak vystoupí ve "městě" pro lidi z Brooklynu byl Manhattan vždycky jen "město". Nina tam byla naposledy před dvěma lety, když si potřebovala nakoupit věci do interátu, nad tou vzpomínkou se lehce otřese a jde vedle MArysy, neví kam mají namířeno, ale ví, že tam už nebude muset být "jiná".

Po patnácti minutách chůze se MArysa zastaví u zrezivělé branky a pohlédne na Ninu. "Jsi připravená?"- zeptá se ji a její oči trochu pookřejou. "Já.. Ano, ale co je tohle za barabiznu?"- pohlédne na zchátralý kostel, který se nachází za brankou. "To není barabizna, institut je chráněn velmi silným okouzlením, ten kdo neví jak vypadá vidí jen nějaký zchátralý kostel."- usměje se. "Pochopíš to až vejdeme na pozemek."- položí ruku na kliku a jemně zatlačí, ta ihned povolí a dvířka se otevřou. Nina zatají dech a vejde jími dovnitř před Marysou a ihned se zastaví, jejím očím se naskytl výhled na nádhernou budovu, která už nepřipomíná žádne polorozpadlý kostel, ale spíše barokní katedrálu, která se týží do výše párset stop. "Páni, měla jste pravdu, teď už to chápu. Kdo by řekl, že je tohle v New Yorku."- kochá se pohledem na architekturu Institutu. "No samozřejmě, ale teď pojď dovnitř, začíná být chladno a pokud se nemýlím, tak jsi ještě nevečeřela. NAvíc se musíš zabydlet a tím podobně, pak s tebou někoho pošlu aby ti to tu ukázal."- usměje se a zamíří chodníčkem k dvoukřídlým dveřím Institutu. Nina ji chvatně následuje a po očku si prohlíží podivné květiny, které ještě nikdy neviděla. U dveří se zastaví, zaslechla jen jak Marysa něco zamumlala a dveře se samy od sebe otevřely. Žena vešla dovnitř a Nina ji beze slova následovala. "Věci si prozatím nech tady, vezmeš si je do pokoje po večeři, doufám, že ti hoši pomohou."- usměje se na ni a odloží její tašku ke dveříma a dívka udělá totéž..

MArysa ji vede dlouhou chotbou do jídelny, kde už na ně čekají zbývající obyvatele zdejšího institutu. Všichni si Ninu neskrývaně prohlížeji, u stolu sedí dívka s dlouhými havraními vlasy sepnutými do rozcuchaného drdolu, je oblečená do jedovatě zelených šatů, nepřátelsky si ninu prohlédne a pak se věnuje svému jídlu. "Omluv mou dceru, Nino, občas je dosti nepřátelská, ale to je jen maska. Jmenuje se Isabelle."- řekne Marysa a pak kývne hlavou směrem k chlapci sedícímu po Issabelině pravici. "A tohle je Will Herondale.". Chlapec s tmavými vlasy k ní zvednul zrak a v modrých očích se mu zablesklo pobavení. "Á.. Valentýnova dcera je tu, doufám, žes nám sem nepřinesla žádný Démonský neštovice."- jeho hlas jiskří pobavením. "Wille! Chovej se slušně, Nina je náš host."-okřikne chlapce mateřským tónem. "Tohle je můj syn Alexandr."- poukáže na chlapce sedícího vedle Willa, má její modré oči a je vilovi poněkud podobný až na jeho vlasy barvy písku, ale já svůj pohled upřu na chlapce sedícího vedle něj.. Má vlasy barvy zlata a zlaté oči, vypadá nebezpečně. "To je Willův mladší bratr JAce HErondale. Někde se tu potuluje ještě můj nejmladší syn Max, ale toho zahlédneš asi až se dostaví, no bavte se, já musím jít podat zprávu enklávě.."- s těmito slovy vyjde MArysa z místnosti a Nina si připadá trochu nevítaná.. "No tak se posaď."-řekne Alec mrzutým hlasem, ale nepodívá se na ní. "Víš jsi Valentýnovi dost podobná."-podotkne Isabelle. "Jo, ale má prsa, to on neměl. Víš byl to chlap."- doplní pobaveně Will a JAce se zvonivě zasměje. "Hele Wille, nech její prsa napokoji, Valentýn byl zlej ale znáš ženský, jsou dost nebezpečný když se naštvou.."-koukne významně na Isabelle a ta se na něj vražedně podívá. "Kreténe!"- přátelsky do něj dloubne prstem a odsune svůj talíř, vstane od stolu a změří si Ninu pohledem. "Vítej v tomhle ústavu, snad tě tihle blbečci nevyděsili."-s tím opustí místnost.. Nina se posadí ke stolu a prohlédne si jídlo, nemá vůbec chuť k jídlu, nemůže uvěřit do čeho se to uvrtala. Will se k ní přisune a upře na ní své modré oči, "Copak ty nebudeš jíst?"- nadzvedne jedno obočí a ukáže ji své zářivé zuby. "No, my vás asi necháme osamotě, jdeme s Alecem ven, tak se tu mějte."- vstane JAce od stolu a Alec ho následuje. "Jo a nedělej ji neslušný návrhy, Herondale!"- připomene mu Alec a soucitně se na ni podívá, a hned potom opustí místnost. Will nad tím protočí panenky a pak se obrátí zpátky k ní. "Já jsem Will."- připomene jí. "Jo já slyšela,"- koukne se na něj podezíravě "No, né, že by mi to k něčemu bylo."- odkašle si a pak si nabere něco na talíř a pomalu to začne jíst, když dojí tak se na něj konečně podívá. "JE neslušný někomu koukat do talíře."- neodpustí si jízlivou poznámku a pak se mile usměje. "Stejně tak je neslušné chovat se nepřátelsky někde, kde se ještě není doma."- oplatí ji a odejde z místnosti...

+++++++++++++++++++++++++++
[Nina Telua Morgenstern as Taylor Momsen
Marysa Lightwood as Angelina Jolie
Isabelle Lightwood as Jemima West
Alexander Lightwood as Douglas Booth
Will Herondale as Kevin Zeegers
Jace Herondale as Jamie Campbell Bower]