Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

'Budu ho chránit'

"Je to pro tvoje dobro,
Synu... "

Clary seděla na vysoké skále a držela hlídku, nedělo se nic neobvyklého, nikde se nepohnula ani větev. Dívka si povzdechla a na nepatrnou chviličku zavřela oči. 'nespi, drahá. Noc je nebezpečná a dravá.' ozve se jí v hlavě známý hlas. JACE.  Pomyslí si bolestně a uteče ji jemný vzlyk, už si na to zvykla. Jenže během její slabé chvilky kolem ní proklouznul temný stín, který nevěstil nic dobrého.

Nina se na sebe podívala do zrcadla, na sobě měla šaty z viktoriánského období. "Izzy, tohle si na sebe nemůžu vzít, je to moc.."  - nemůže se vymáčknout. Šaty ji perfektně padnou a zdůrazňují její útly pás, ale na její vkus měly až moc nízko živútek, v korzetu se jí špatně dýchalo. Byly černé jako ty nejcennější drahokamy. "A navíc, musely být strašně drahé."-podotkne. "Nevymýšlej pořád, vypadáš k nakousnutí a navíc ty šaty nestaly ani haléř, protože jsou to šaty Evelyn Lovelacové, což byla něco jako Jaceova a Willova praprababička."-odbude ji nesmlouvavě a mavne nad ní rukou. "Teď se posaď k zrcadlu a já tě nalíčím a učešu."-řekla a ona sama už byla připravená na večírek, měla na sobě šaty, rudé jako krev, které podtrhovaly její bledou kůži, měly nasbírané sukně a živútek o něco níže než Nina, vlasy měla vyčesané do drdolu a pár loken ji spadlo na záda, líčení měla do zlatova a vypadala jako hvězda, až moc oslnivá na to, aby jste na ni mohli hledět příliš dlouho. "Zavři oči"- přikázala jí a ona jí poslechla.

Šaty Niny

Will seděl na parapetu v ložnici svého bratra a podíval se na něj. "Vypadáš spíš jako Morgenstern než jako Herondale, Jaci."- zašklebí se na něj v odrazu zrcadla. "Naše matka byla blondýna ty vejtaho."- zavrčí na něj ošklivě a připevňuje si nešikovně motýlka. Will seskočil z parapetu a otočil mladšího bratra k sobě. "ukaž to, malý Jaci."- řekl pobaveně a uvázal mu motýlka pořádně a elegantně, poté mu urovnal košili a poplacal ho po hrudi. "Sluší ti to, bratře."- řekne a otočí se k němu zády. "Díky za pomoc Wille."- odpoví mu lehce zdráhavě. "Můžu se tě na něco zeptat?"- zeptá se Willa neochotně. "Stejně se zeptáš, vždycky jsi byl tak zvědavý."- zavrní tiše. "Fajn, ty a Nina?"- podívá se na něj významně a tuhle otázku Will rozhodně nečekal. "Co s ní?" - řekne odtažitě. "Noo.. Alec říkal, že.."-Will ho přeruší v půli věty, zní naštvaně
"Alec toho napovídá.."-odbude ho a porozhlédne se po Jacově pokoji. Vždycky má tak pečlivě uklizeno, to je to jediné, co v něm zbylo po jejich otci.
Will

JACE

FLASHBACK:
Jonathane, musíš být pořádný jako tvůj bratr!"- slyšel Will hlas svého otce, jak znova plísnil Jace. Nebylo to poprvé,měl chuť jít do bratrova pokoje a zastat se ho, byl však přivázaný k židli v kuchyni, provazy mu prodřely kůži na zápěstí. "Omlouvám se otče."- řekl Jace poraženecky, vždycky se k otci choval s přehnanou úctou, tohle Will nedokázal. Cítil k němu odpor, chtěl aby ten tyran umřel, ale netušil, že se to stane tak brzy, po tváři mu začaly téct slzy, když zaslechl ránu biče, a pak další. Začal křičet z plných plic. "Nech ho na pokoji! Udělej to raději mě!!!" v tom uslyšel kroky a následně hlas malého Jonathana "Ne! WILLE NEE!"-bylo pozdě, otec vešel do kuchyně a sundal mu provazy. "Tak pojď chlapečku."- zavrčel klidně, velice klidně, Willovi z toho tuhla krev v žilách. Otec ho vytáhl ven před jejich sídlo, skopnul ho na kolena a rozmotal tlustý kožený bič. "Budeš počítat do desíti, Williame, je to pro tvoje dobro."- prohlásil, jako by tomu opravdu věřil. Will zatnul ruce v pěst a na zádech ucítil palčivou bolest. "Jedna!"-vykřikl a pořád se držel na kolenou, a jeho otec pokračoval až do poslední rány. "Deset"-vydechl Will úlevou a poslední co viděl byl Jace, jak plakal, viděl ho přez okno a jeho poslední myšlenka než ho obklopila temnota byla ' budu ho chránit navždy '. Když se probudil, byl už v New Yorkském institutu a jeho otec mrtvý...

Konec flashbacku...

"Wille?"- z myšlenek ho vytrhne Jacův hlas. "Jsi v pořádku? Už musíme jít."- dá mu ruku na rameno, dobře ví na co myslel, on totiž myslel na totéž i když on si to pamatuje z druhé strany. Will zatřese hlavou a koukne se na něj "Nic mi není."- řekne stručně a oba dojdou ještě pro Aleca.

"Otevři oči."- řekla Izzy nadšeně. Nina je otevřela a podívala se do zrcadla. Vykulila oči a podívala se na Isabelle. "Ty jsi opravdová umělkyně! "-vykřikla nadšeně a obejme ji pevně. "Děkuji ti, bez tebe bych byla v háji."- vypískne a pustí ji. "No jo pořád."- Izzy protočí panenky a táhne ji chodbou k výtahu.

Když zaslechl projíždět výtah otočil se a nechal za sebou Jace a Aleca, kteří byli ponoření do nějaké debaty. Dveře výtahu se pomalu otevřely a z nich vystoupila ONA!

Slyšela ho zalapat po dechu, tohle se Jí muselo zdát, ona a vyvést z míry Williama Herondalea? Nepatrně zrudla, když si všimla, že jeho modré oči ji prozkoumávají do nejmenšího detailu, přišla až k němu a usmála se na ně všechny, Isabelle ji následovala a pak se připojila k těm dvěma a mrkla na Ninu spiklenecky a dohnala Aleca s Jacem.

Na rameni ucítila něčí chladné prsty a poté se jí u ucha ozval známý šepot. "Sluší ti to, Valentýnova dcero."- otřel se rty jemně o její ucho a ona se otřásla. S těmi slovy na rtech dohnal ostatní a připojil se k jejich debatě. Will mi složil poklonu. Pomyslela si.

----------------------__-
Ahoj, omlouvám se, že jsem teď moc nepsala, ale neměla jsem vůbec čas, psali jsme hodně slohovek ve škole a tak dále. Slibuji, že budu aktivnější.

Doufám, že se vám ta část líbila.

Hope u love IT..
Xoxo A