Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Nový Svět

"Žití, to je největší
umění na světě,
neboť většina lidí
pouze existuje."
~Oscar Wild

Po večeři nabrušeně kráčela Institutem ani vlastně nevěděla kam, protože jí to bylo jedno, chtěla být co nejdál od pitomce jménem Will Herondale. Tiše si odfrkla a zaklepala na dveře na konci dlouhé chotby. Nic. Tak tedy váhavě vytáhla ruku ke klice a zatáhla, klika povolila, což jí ani moc neudivilo, proč by taky někdo zamykal? Vešla dovnitř a tiše za sebou zavřela dveře, rozhlédla se po místnosti a vzala do ruky jedno ostří, podobné viděla u Marysy i když ji nebylo moc jasné k jakému účelu slouží, bedlivě si ho prohlédla, byla to jemná práce, ostří vypadalo nebezpečně, ale něco ji na něm fascinovalo. "Být tebou tak si se zbraněmi ještě moc nehraju, na to máš času dost."-za zády se jí ozval pobavený hlas a ona se otočila a protočila panenky. On mě snad pronásleduje. Pak si ale všimla, že chlapec schovaný ve stínu je o něc nižší než Will a má vlasy barvy písku. "Ty jsi Alexandr, viď?"-podívala se na něj zvědavě a on jen přikývnul, rozhlédla se jestli v místnosti není ještě někdo další, ale nikoho nenašla. "Jaks to myslel, že na hraní se zbraněmi mám ještě čas?"-zeptá se váhavě a nervózně si zkousne ret, tenhle kluk k ní taky nebyl u večeře dvakrát příjemný, ale možná se ji to jenom zdálo. "Zítra začne tvůj výcvik lovce stínů."-odvětí ji polohlasem a koukne se na ostří v její ruce. "Už zítra?"-vyvalí na něj oči a zmateně položí ostří. "Jo, už to tak vypadá, ale nejdřív se budeš učit jak získat rovnováhu, správný postoj, runy a taky rozpoznávat různé příšery.Nic se zbraněmi ještě dělat nebudeš, mohla by sis snadno ublížit, Valentýnova dcero."-koukne se na ni pobaveně a v bledě modrých očích mu tančí jistkřičky. "Proč mi tak říkáš?!"-nasupí se na něj a šehne po něm jiskřivým pohledem, pokaždé když tohle uslyší ji zamrazí v zátylku. "A jak? Valentýnova dcero?"-řekne pobaveně "Vždyť jsi jeho dcera."-řekne jednoduše. "To sice ano, ale ty to říkaáš, jako kdybych mohla za to, že byl můj otec zločinec."-povzdechla si a posadila se na lavici, která byla jednoduchá a vypadala hodně masivní. Podíval se na ni a sedl si k ní. "To se má tak, každej má něco společnýho s rodiči. U Izzy je to oslovení 'Marysina Dcera' já jsem 'Robertův syn' a Will s Jacem jsou 'Herondaleovic kluci'. Takže když říkám 'Valentýnova dcero' není to urážka."-vysvětlí ji trochu neohrabaně. "Fajn. Takže ti místo Alexandře mám říkat Robertův synu?"-povytáhne na něj obočí a on roztáhne rty do širokého úsměvu. "Ne, to si užívám od dospělých, a Alexandře mi říkají jenom rodiče, postačí Alecu."-navrhne jí a trochu zrudne. "Dohodnuto, tak ty mi říkej Nino."-podá mu ruku ve směšném gestu a on jí s ní potřesl. "Dobře, ehm Nino, co tě sem vlastně přivedlo?"-podívá se směrem ke dveřím a pak znova na ní. "Vlastně jsem ani nemířila, nikam. Jen jsem chtěla bejt co nejdál od.."-on ji přeruší. "Willa?"-zazubí se. "Jo!"-podívá se na něj zaraženě. "Jaks to.."-znovu ji přeruší. "Věděl? To je jednoduchý. Will je fajn, ale musíš mu příjt na chuť. Je takovej.. Prostě se chová tak aby ho nikdo neměl tád, nevím proč, možná už takovej prostě je, ale často lidi naštve, hlavně ty co ho neznají a tudíž nevědí, že ho nemají brát moc vážně. Takže se vsadím, že řekl něco velice nezdvořilého typu 'Když už tady budeš bydlet, tak bys mi měla bejt k dispozici kdykoliv si zamanu.' Nebo něco podobnýho."-vychrlil ze sebe rychle a kouknul se na ni, teď pro změnu zrudla ona. "Jo něco takovýho, a pak jesm šla a ani nevěděla kam."-pokrčila rameny. "Celej Will, jestli chceš můžu ti to tady ukázat."-navrhnul trochu neohrabaně a prohrábnul si vlasy. "To by bylo bezva."-usmála se na něj a jeho nervozitu přehlédla.

Kráčeli chotdbami Institutu bok bo boku a Nina už se cítila mnohem lépe. Už se dozvěděla, že místnost do které zabloudila byla zbrojírna, což jak Alec chytře podotknul by nebylo až tak těžké uhádnout, většinu času kráčeli mlčky a občas se někde zastavili aby se mohla Nina podívat na gobelíny a obrazy slavných lovců stínů. Jeden motiv se často opakoval, byl to anděl povstávající z jezera a v ruce měl meč a pohár, a tak se na to Aleca zeptala. "To je anděl Raziel povstávající z jezera Lyn, to je v Idrisu, což je země nefilim, ale to se budeš učit, váže se k němu taková pověst, že Jonatán vyvolal anděla Raziela a ten mu věnoval meč smrti a taky pohár smrti, do kterého nakapal svou krev a smíchal ji s lidskou a přikázal Jonatánovi se z něj napít a tak se Jonatán stal prvním lovcem stínů. A po něm jeho děti a taky děti jejich dětí a tak dále a tak dále."-zazubil se na ni. "To je trochu uhozený."-řekla a on se na ni podíval trochu zamračeně. "Teď jsi zněla jako Jace a Will, pro ně je to taky pohádka, ale vše co musíš vědět je, že 'Všechny příběhy jsou pravdivé'."-zacitoval a dal se znova do pohybu. Nina se jemně zamračila a popoběhla za ním, poté ji ukázal výcvikovou místnost. "Tady cvičíme. Techniku boje, rovnováhu a tak podobně. Občas taky vyrazíme ven na lov."-uzavře a jde dál chodbou. "Na lov? V New Yorku?"-pozvedla mírně obočí a pochybovačně se na něj podívala jestli si z ní náhodou neutahuje, ale on tak nevypadal. "Démoni mají za života různé podoby a je jich docela, vlastně strašně moc a ani já všechny neznám, takže to záleží i od jejich síly."-koukne se na ni a pousměje se. "Kde je jídelna už víš a do knihovny se podívaš zítra, tam totiž zamíříš hned po snídani. Takže to je asi vše, zbytek pokojů jsou ložnice a je jich moc, Institut je přístupen všem Nefilim, ale moc návštěv tu nemívame, jedině když jde o závaždý problém místní Enklávy."-vysvětlí ji. "Alecu?"-zeptala se trochu nesměle a podívala se na něj po dlouhé době, až teď si uvědomila jak je hezký, měl hranatou čelist a nepřirozeně bledou pokožku, jeho bledě modré oči se na ni podívali, byl svalnatý a poměrně vysoký. Je pěkný. Pomyslela si. "Jo?"-kouknul se na ni a pak se zasmál. "Ty na mě civíš, Morgensternová!". Zatřese hlavou jako by ho z ní takovým způsobem mohla vypudit "Omlouvám se, Lightwoode."-řekla rádoby kysela "Víš já nevím, kde mám pokoj a taky se musím vrátit ke vchodovým dveřím Institutu, mám tam svoje věci.

Alec ji milosrdně nabídnul, že ji zavede do jejího pokoje a pomohl ji s věcma, pokoj byl bíle vymalovaný a byla v něm postel a skříň, vedle jak ji Alec ukázal měla svou vlastní koupelnu, která byla dlážděná černými kachličkami, bylo to hezké, ale dost neosobní. "Můžeš si to tu vyzdobit dle libosti, máti ti dá k tomu vešekré finance."-řekl jí Alec ode dveří a zmizel.

Vytáhla si z tašky oblečení a do rovných komínků jej naskládala do robustné skříně která byla ve Viktoriánském stylu. Poté si dopřála horkou sprchu a zalehla do postele. O tomhle světě jsem snila. Uvědomí si dívka a usíná s pocitem, že někam opravdu může patřit...

***************************************************
[Nina Telua Morgenstern as Taylor Momsen
Alexander Lightwood as Kevin Zegers]