Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

SESTRY?!

"Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství."

Netušila jak moc jí to bude bolet, nemohla se ani nikomu svěřit, už dva dny nevytáhla paty z institutu, její otec žije a chce ji zpátky, nechtěla Willovi lhát, ale říci pravdu mu také nemohla. Opět se k němu začala chovat odměřeně, což jí mrzelo, ale bylo to nezbytné. Aleca neviděla celou věčnost, protože byl na svých cestách s Magnusem.

-FLASHBACK-

"To není vtipné, Alexandře!"- vyjekla Marysa hystericky a Nina se tomu musela ušklíbnout. Byli v knihovně a Alec se konečně rozhodl přiznat barvu i před rodiči. "Ale tohle není vtip.."- koukl se do země a podlaha mu najednou přišla strašně zajímavá, Nina ho povzbudivě pohladila po zádech. "Jak to, že.."- zmateně se Marysa podívala na svého syna. "Myslela jsem, že vy dva.."- ukáže na ně a Nina se rozesměje. "To opravdu ne, jsme jen skvělí přátele, Maryso, je to váš syn, akceptujte ho jako do teď. Nijak se nezměnil, vždycky byl na kluky, jen se s tím konečně přiznal a není to tak hrozné ne?"- koukne se na ni, jako že jestli bude dál vyvádět tak ji asi jednu vrazí. Jeho otec stál jako přimražený a vůbec nepromluvil, vlastně s ním Nina nikdy nemluvila. "Ale.."- zajíkla se Marysa a v očích se jí zaleskly slzy. "Žádné ale, mami."- ozve se Alec, už má dost toho jak je z toho na větvi. "Prostě jsem homosexuál a miluji Magnuse, chci s ním být a jet s ním na cestu po světě. JE mi osmnáct, takže vaše povolení nepotřebuji."- řekne rázně a Marysa ztuhne, byla zvyklá, že jí Izzy oporovala, ale u Aleca to nikdy nezažila. Udělala krok k němu a objala ho. "Alexandře, miluji tě ať jsi jakýkoliv, chci abys byl šťastný i kdyby měl být podsvěťan tím, kdo tě šťastným učiní."- políbila ho na tvář a Nina si zde připadal nepatřičně, jako nějaký vetřelec, tohle byla jedna z těch chvilek, které ona nikdy nezažije.

-KONEC FLASHBACKU

Ze zamyšlení jí vytrhl hlas Jace "Ehmm... Nino? Mohla bys na chvíli?"- řekne váhavě, což je u něj dost nezvyklé. Obrátí k němu své světlé oči a přikývne. "O co jde?"- zeptá se zvědavě. "Víš, jde o to, že je tu někdo, kdo by tě rád poznal."- kývnul na někoho za dveřmi ať jde dál. Ve dveřích se objevila dívka, měla bledou pleť, rudé vlasy a obrovské zelené oči, vypadala jako panenka z porcelánu. Nina si ji prohlídla a pak se přátelsky usmála. "No jasně, já vím kdo jseš! Musíš být Clary, JAcova holka, co za ní pořád brečel."-roztáhne rty do ještě širšího úsměvu. Clary se pobaveně podívá na Jace. "To je tak trochu pravda."- přizná a mávne nad tím rukou. "No Clary je vlastně tvoje nevlastí sestra."- řekne už vážně a Nině úsměv sklouzne ze rtů. "Takže ty jsi Clarissa Fairchildová?"- zeptá se bezbarvně, slyšela když v radě říkali, že Valentýn chce jí a její sestru Clarissu. Clarissa... Clary. Až teď jí to došlo, vlastně si nebyly vůbec podobné. "Ehm.. Ano. Dávám přednost jménu Fairchildová kvůli tomu, že náš otec byl zločinec, ale jsem ráda, že jsi tady." - řekla nervózně. "Kolik je ti let?"-zeptala se Nina váhavě, protože dívka byla menší než ona o pár centimetrů, ale né o moc. "Je mi šestnáct, ty jsi určitě mladší."-řekne přesvědčivě. "Jak je tohle možný?"- zeptala se Nina rozechvěle, neví proč jí vědomí, že má sestru tak rozhodilo, možná proto, že Clary určitě měla skvělé dětství a zatím co ona byla za šílence ve světě civilů. "Nikdo to netušil, že má Valentýn další dítě, mysleli, že já jsem jediná. Do nedávna ani nevěděli, že je pořád naživu."- řekla a podívala se do země. "Slyšela jsem jaké jsi měla dětství a.. Je mi to líto."-řekla a starostlivě se na ní podívala. "Proč se omlouváš za něco, co jsi nemohla ovlivnit?!"- odsekla Nina příkřeji než měla v úmyslu. "Promiň.. já."- Clary měla sto chutí jít k ní a obejmout jí, no ale zdálo se jí, že by z toho ta dívka, která je od nynějška její sestrou moc neuvítala. "To je dobrý.."-zarazila jí. "Nemůžeš za to, jen na chvíli potřebuju být sama, víš celý život jsem byla v domění, že nemám už nikoho, tak to potřebuji vstřebat." "Jo, dám ti prostor a kdybys cokoliv.."-začala.. "Tak si promluvíme.. Jojo.."- zamumlala a odešla ze svého pokoje.

Bála se mu postavit znovu tváří v tvář, neví čím si vysloužil u ní takový respekt, možná právě tím, že jí jako jediný rozumí. Pohybovala se rychle, vlastně běžela, zatím nezaregistrovala jeho přítomnost.

Viděl jak Nina opouští Institut a vydal se za ní, držel si od ní dost veliký odstup aby nepojala podezření, bylo mu jasné, že od doby co sem přišla už je mnohem zkušenější a on si nehodlá hrát s ohněm. Mířila do Bronxu, moc se mu to nezdálo, čtvrtě tam byly obzvláště nebezpečné, hlavně v tuhle noční dobu. Ví, že mu lhala, když mu řekla, že je prostě jen "zvědavá" a navíc, chtěl vědět proč neodejde z institutu normálně, ale plíží se po zuby ozbrojená. Pak se zastavila a čekala jen malou chvilku, než se k ní přidal ON. Neviděl mu do obličeje, ale s jistotou mohl říci, že je to muž. Dost vysoký, nepochybně lovec stínů, ale kdo? To mu vrtalo hlavou po cestě zpátky do institutu, nemohl riskovat, že by ho zahlédli, i když je skvělý bojovník tak nemohl tušit kolik jich tam je.

Nina se mu podívala do očí a mohla by se v nich utopit, jsou jiné než ty Willovy, jsou oříškově hnědé a vlasy skoro bílé. "Co ti tak trvalo?"- zeptal se jí s jeho typickým úsměvem na rtech, cítila z něj krev, pot a taky temnotu, noční vzduch. "V institutu se konalo velké zasedání rady. A přišla řeč i na tebe."- usmál se a ona znejistěla. "To se dalo očekávat. A co ses dozvěděla?"-podíval se na ní. Začala mu všechno převypravovat a když skončila tak se na ni díval velmi zamyšleně, část s Willem záměrně vynechala. "Tak fajn. Potřebuji něco z institutu, přineseš mi to?"- podívá se na ni a v očích mu tančí jiskříčky pobavení. "Co je to?" "Vílí prsteny, za pomocí kterých spolu budeme moct komunikovat v mysli i když budeš v Institutu."- řekne jako by to byla ta nejjednodušší věc. "Měly by být vystaveny v knihovně."-dokončil. "Takže je mám šlohnout? Toho si všimnou, jestli mají takovou moc, někdo si všimne, že chybí."-začne protestovat a on si ji z náhlého popudu přitáhne k sobě a přitiskne jí rty na ucho. "Věřím ti, tak mě nezklam."-z jeho blízkosti byla ztuhlá, cítila jeho pevné svaly a ona se raději odtáhla. "Fajn, ale dej mi čas."- řekla a vydala se zpátky.

---------------------------------------------------------------------------

DALŠÍ KAPITOLA JE NA SVĚTĚ A DOUFÁM, ŽE SE VÁM LÍBÍ. NENÍ MOC ZÁŽIVNÁ, ALE ALESPOŇ NĚCO, ONO SE TO SNAD ROZJEDE.

HOPE U LOVE IT :)

XOXO A