Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Big Bang

Kapitolu bych ráda věnovala @nikinkakkk (snad to dobře píšu) a nezapomeňte na nějaký komentář :)  Kapitola je dřív, protože proto a měla jsem psací náladu, což možná jde poznat podle 1582 svlo :D

"Kdy mi jí přivedeš, synu?"-vyslovil Valentýn konečně otázku jíž se Sebastián tak strašlivě obával, proč? Protože je jediné světlo v jeho životě. "Není připravená se s tebou setkat."-zalže. "Nebuď směšný, Jonatháne."-pronese chladně jeho otec. "Opravdu, je příliš křehká, nemůžeš na ni naléhat, jakmile zjistí, že jsem jí lhal, bude chtít jít zpátky do Institutu, je strašně tvrdohlavá.."-vysloví nejistě, ze svého otce má vždy respekt. "Bojíš se, že tě opustí, že ano?"-nadzvedne Valentýn pobaveně obočí. "Tak to není."-podívá se mu do očí a snaží se tvářit neutrálně, pravdou je, že se toho nesmírně děsí. "Dobře víš, že jí milovat nemůžeš, synu."-praví mu otec. "Já ji nemiluji, jen jí mám rád.."-vzdoruje. "Máš potřebu jí chránit.. Přede mnou, myslíš si, že jí chci ublížit?"-táza se ho. "Ne, já.. Chci aby byla šťastná.."-konečně to přizná. "Milovat znamená ničit!"-zahřmí Valentýn. (pozn. aut. připomíná vám to někoho? Možná, že jsou si Will a Jonathán víc blízcí, než jste si mysleli, že? :) viz.. kapitola "Budu ho chránit") "A nechat se milovat, zanemná nechat se dobrovolně ničit, já vím tak stejně jako ty víš, že já nejsem lásky schopnej, už ne.."-svráští obočí a zatne čelist. "Své srdce jsem uzavřel už dávno a ty to víš, tak mě nepoučuj o lásce, sám jsi kdysi miloval a pořád miluješ, miluješ Joselyn.."-vmete mu do tváře, už má dost jeho her. "To by stačilo! Není tvoje starost koho jsem miloval! Přiveď mi ji!"-zavrčí. "Když mi slíbíš, že jí neublížíš.. A navíc jsi jí už viděl.."-řekne. "Slibuji, že jí neublížím, přísahám na anděla."-pronese Valentýn a Sebastián přikývne.

Po probuzení u ní sedí Sebastián, drží jí v náručí a vypadá, jako by jí chtěl něco říct. v očích má smutek, nikdy u něho neviděla nějaké hlubší emoce, jen ironii, sarkazmus a škodolibost, takže tohle je změna, jen ještě neví zda jí bude stát za to. Jsou si s Willem víc podobní než tuší. Pomyslí si a nad myšlenkou na Willa se pousměje. Oba pečlivě skrývají svou pravou tvář před okolním světem, nikdy ani jednoho z nich nebudu znát doopravdy, jen lépe než ostatní... Je z toho smutná, podívá se na něj. "O čem se ti zdálo?"-vypadne z něj, ale jí to zní spíš jako výčitka, než jako otázka ze zvědavosti. "Já si nevzpomínám."-zalže, vzpomíná si až moc dobře a on je opravdu ten poslední, kterýmu by o tom vyprávěla. "Proč se ptáš?"-dodá chvatně. "Křičela jsi ze spaní.."-zase jí to vyčte, jako kdyby to byla její vina, to není, jen Willova. "Ah.. Uhm.. Co jsem říkala?"-zeptá se opatrně, bojí se odpovědi a není si jistá, zda jí chce doopravdy znát. "Křičela jsi jeho jméno.. "-zamračí se. "Když jsem tě objal, tak..."-zlomil se mu hlas. "Tak co?"-vytřeštila na něj oči, měla v nich nepopsatelnou hrůzu. "Řekla jsi.. Miluji tě Wille...Ale já nejsem on!"-zlobí se na ni. "Nemůžu ovlivnit, co říkám ze spaní.."-v očích by se jí kdysi hromadily slzy, ale ne dnes a né před ním. "Šla jsi sem dobrovolně."-připomene jí z ostra. "Já vím a myslím si, že jsem udělala správné rozhodnutí."-přikývne. "Jenže ty po nocích mizíš a ve dne tu skoro nejsi, slíbil jsi mi víc a místo toho mě držíš tady, daleko od všeho dění.."-teď je to výčitka z její strany. "Je to nebezpečný a.."-začne, ona mu skoří do řeči. "A co? Po New Yorku jsme každou noc běhali a zabíjeli démony, byli jako andělé pomsty, bojovali bok po boku a byli jako jeden! Jsi můj učitel a naučil mě všechno, co umím! Teď se budeš chovat, jako, že jsem jenom malý spratek, který musí sedět zavřený ve svém pokoji, protože se jednou zapletl s někým, koho nešťastnou shodou náhod tak moc nenávidíš? Kdybys mi alespoň řekl proč, proč ho tak nesmírně nenávidíš, pořád opakuješ aď ti věřím, ale to si musíš zasloužit, protože já ti věřím natolik, abych s tebou skočila do neznáma a nechala se pro tebe zabít! To už snad něco znamená, nebo pro tebe ne?!"-její tváře jsou rudé od hněvu a z očí jí srší blesky zlosti(pozn. aut. Pustte si písničku seshora :D do opakování), takhle jí už hodně dlouho neviděl, né od doby, co jsou tady v té chladné citadele, od doby, kdy jí vynechával z každého dění, jenže právě tohle je důvod, proč to dělá. Jenže už dál nemůže, ona doráží na jeho slabá místa a na jeho skelné zdi, které si tak dlouho buduje kolem svého srdce a ony se najednou řítí pod tíhou jejího pohledu, prudce se nadechne a spojí jejich rty v zoufalém polibku, který jí říká o tom, jak moc ho mrzí, že si tohle o něm myslí, který je jako jazyk, kterým oba umí hovořit. 

Nina se nebrání, jen zalapá po dechu a začne spolupracovat. Cítí všechnu jeho touhu a zlost nashromážděnou do té malé plochy jejích úst jímiž  se dotýkají, jejich jazyky svádí divoký tanec, zaplete si ruce do jeho plavých vlasů, které jsou zacuchané do neupraveného vrabčího hnízda, na rtech a jazyku cítí jeho sladkou chuť, on si ji přitáhne za pás a tiskne jí na sebe. "Co to semnou vyvádíš?"-zašeptá jí do rtů a nepřestává jí líbat, je to jako výbuch, jako velký třesk, ví, že kdyby se od ní odtrhnul, tak by to s největší pravděpodobnosti nepřežil. Všechny její předchozí myšlenky na Willa se rozplynuly, teď tady byli jen oni dva, nikdo jiný už neexistuje. NA jeho otázku mu neodpověděla, protože to spíš než otázka byla jen jeho hlasitá myšlenka, vlastně si ani nebyla jistá, jestli to opravdu vyslovil. 

Přesunul si jí na klín a ona teď na něm seděla obkročmo, kousla ho do rtu, někdo by řekl, že bolestně, ale pro něj to bylo jen vybídnutí, že má pokračovat. V tomhle nebyl vůbec jako Will, nebyl opatrný, vklouznul svýma horkýma rukama pod její noční košilku z hedvábí a klouzal jimi po jejím prochladlém těle, až teď si uvědomila, že je jí zima, tedy byla. Když ji rukami přejede přes prsa tak mu do rtů zavzdychá, roztřesenými prsty mu začne odepínat zbroj na ramenou a na žebrech, nesleduje přitom své ruce, oči má zavřené a jazyk propletený s tím jeho, sundá mu zbroj a odhodí jí někam, anděl ví kam, následovalo jeho tričko, které jí pomohl přetáhnout přes hlavu a při tom se jejích rty odpojily. Chtivě si prohlédla jeho trup, je jen málo lovců stínů, kteří mají civilská tetování a on je jedním z nich, má jích celkem dost, to se jí na něm líbí a taky souhra jeho svalů, kousne se do rtu a usměje se. "Jsi tak krásný."-zašeptá a pohladí ho po obličeji, jemu na něm hraje potměšilý úsměv. "To ty pod tou košilkou taky."-ďábelsky se usměje a zatahá za její lem. Ona protočí panenky a nechá ho, aby jí ji sundal a odhodil, jejich rty se znova střetly a tentokrát to bylo ještě mnohem silnější než na poprvé, z toho nárazu jí až brněly rty, překulil jí teď už jen v kalhotkách pod sebe a líbal jí, prsty zkoumal její křivky, rty se přisál na její krk, tam po sobě zanechal nepatrný flíček, pak zuby přejel po hraně její čelisti až k ušnímu lalůčku, na to zavzdychala a nehty mu trochu zaryla do zad, to ho potěšilo, cítil jak ho "něco" tlačí v kalhotách a byl vděčný, když mu je ona rozepnula. "Hodná.."-zasměje se jí do ucha a její tělo se pod ním otřese smíchem. Začne jeho kalhoty i s boxerkami sundávat a on jí s tím pomůže, jako všechno skončí na zemi i její kalhotky, tisknou se k sobě a mezitím si vyměňují polibky, některé žhavé a vášnivé, jiné pomalé a letmé, a každý z nich je víc a víc intenzivní. Jeho ruka zabloudila k jejímu klínu, začal jí pomalu kroužit a ona se prohnula v zádech a začala tiše vzdychat do jeh ortů, druhou rukou si pohrával s jejími prsy. Ona mu nehty zarývala do krku, nevadí mu to, vlastně ho to jen povzbuzuje, pořád si vzpomíná na to, jak křičela jeho jméno, když spolu byli poprvé, najednou v něm vzklíčila potřeba prožít to znova a taky fakt, že ani jeden z nich není romantický tip. Prudce do ní pronikl a její oči se do široka rozevřely, její rty se rozšířily do tvaru písmene "O" a objala ho stehny kolem pasu, cítila jak se jejich těla k sobě tisknou, chvíli jen tak zůstal v ní a poté se začal hýbat, nebolelo jí to, na ztrátu svého panenství si moc nepamatuje, zdrogoval jí. Teď však v sobě vnímala každý sebemenší pohyb, začal zrychlovat a pevně jí držel za zadek. "Bože.."-vydechla mu do rtů, které tlumily jejich vzdechy. "Pro tebe Sebastián."-zamumlá a v dlaních pevně mačká její zadek, každý jeho příraz je pro ní jako mučení, jako popostrčení k vrcholku, začala mu jít vstříc a on ještě přitvrdil. "Pojď zlatíčko."-kousne jí tvrdě do rtu a pořád stupňuje svoje přírazy, není k ní schovívavý ani milý, spíš jí ukazoval jak moc jí chce a ona taky. Konečně přišel bod zlomu a ona se z té výšky zřítila do krásného uvolnění, ještě pár krát přirazil a udělal se do ní, svalil se na ní a prudce oddechoval. "Páni, bylas.. Ah.."-ještě pořád z něj vychází šťáva, která jí naprosto naplňuje. (pozn.aut. OMG! Zabijte mě, prosím :DD xD) 

-------------------------------------------------------------------------------

Pane bože! xD xD :D Zabte mě někdo, já se tak móc stydím... -_- 

Co dodat? Slabší kapitola, ale je dřív než ve čtvretk.. D: 

Hope u love it.. 

xoxo A :D