Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Nový Obzor

Nejdřív bych se moc chtěla omluvit, že teď delší čas nebyla kapitola, je to tím, že jsem začala psát novou knížku a tak nějak se do ní zažrala, tudíš tady jsem nebyla aktivní.. :(

Will zatřepal hlavou, jako by si tak mohl uspořádat myšlenky, jestli se náhodou nepřeslechl, ale fakt, že mu z ruky vzala prsteny a kráčela k Jonathánovi dokazoval, že jí slyšel dokonale, bylo to jako by mu vrazila kudlu do srdce a začala s ní pomalu otáčet. Zalapal po dechu a chtěl něco říct, ale co by měl říct? Co by mohl říct aby jí přesvědčil, že má zůstat?! "Chápu, že tady necháš mě, byl jsem na tebe sprostý a ublížil ti, ale co Alec? Ten nic neudělal, až se vrátí bude se po tobě shánět, teď když je konečně šťastný a dozví se, že jsi pryč.."-nechá větu nedokončenou a nechá si po tvářích volně stékat horké slzy, po tak dlouhé době sebeovládání už to prostě nezvládl a je to poprvé od doby, co zabil Sophii. Nina se na něj otočí, v očích se jí lesknou slzy a Jonathan sevře její loket, jako by ji tak mohl donutit jít s ním. "Alec to přežije."-řekne, ale srdce ji puká, že musí opustit institut, ve kterém konečně začala žít život, k jakému byla předurčena. Našla si tu přátele a taky svou první lásku i když nešťastnou, tak to je pořád láska a teď se za sebou rozhodla spálit mosty, zase. "Už neexistuje vůbec nic, co by jsi mohl říct abych zůstala."-špitne a s Jonathánem se vydají k velkým dvoukřidlým dveřím knihovny. "Miluju tě!"-křikne za ní zoufale Will a ona se neotočí, ví, že kdyby to udělala tak by zůstala, ale Will už jednou její důvěru zradil, kvůli němu se trápila, teď bude volná.

"Jak to sakra myslíš Williame, že je pryč?!"-křikne na něj rozzlobená Marysa, tváře má rudé od hněvu a jinak je bledá jako stěna. "Jak jsi to mohl dopustit?!"-probodne ho pohledem. Nikdy ho neviděla takhle zlomeného, ani tehdy po smrti Sophie a po odchodu Jonathána do Londýnu. "Nemohl jsem jí zastavit!!!"-zakřičí na ni, což nikdy dosud neudělal, dělal všelico, ale tohle nee. "Odešla s Jonathánem Blackthornem dobrovolně!"-zavrčí a má chuť do něčeho praštit, aby si ulevil, MArysa zbledne. "Ale Jonathán umřel před pár lety v Londýně, přece jsi byl na jeho pohřbu!"-připomene mu. "No mě se zdál živý dost!"-odsekne netrpělivě. "Ale koho jsme pak pohřbívali?"-zeptá se roztřeseně. "No on si nechává říkat Sebastián Verlac, tak hádej koho jsme asi pohřbili."-vyplivne ze sebe znechuceně a Marysa mu musela dát za pravdu. "Moment, řekl jsi, že s ním odešla dobrovolně?"-zmateně zamrká, když jí opožděně dojde o co tu vlastně jde. "Ano, slyšela jsi dokonale, a navíc pro něj dělala očividně špeha tady, pár týdnů se s ním už totiž scházela."-řekne neurčitě a Marysa ještě víc zbledne. "Proč jsi mi to neřekl dřív?"-vyčte mu. "Protože do dnešní noci jsem netušil, že se schází právě s ním, měl jsem ho stejně jako ty za mrtvýho."-řekne jí. "Víš co to znamená?"-zeptá se ho bezbarvně a on váhavě přikývne. "Musíme to ohlásit spolku." "Je to mnohem horší, Sebastián je psanec, když ho chytí a ona bude po jeho boku, odeberou jí všechna znamení nefilim a bude z ní normální civil."-podívá se do země. "Je to tvrdý, ale je to zákon."-pronese Will skoro chladně, už zase se začíná obrňovat svou neproniknutelnou maskou, která neprozrazuje žádné emoce, jenom chlad a profesionalitu někoho, kdo je jako dokonale vycvičený voják. "Dobře, jdu to oznámit spolku."-odpověděla mu a rychle na papír načmárala vzkaz o tom co se stalo a poslala ohnivou zprávu.

Když se ocitli mimo institut, Nina si utřela slzy. "To byla dobrá hra, zlatíčko."-pochválí jí Sebastián, jak se mu ona rozhodla říkat. To nebyla hra, chtělo se jí říct, ale místo toho jen řekla. "Já vím, učím se přece od mistra."-broukne a nuceně se usměje. To ho viditelně ptěšilo "Bylo to jako Jidášův polibek, moje oblíbená část z bible."-ušklíbne se temně a otevře portál, který načrtne na nějaké staré budeově a vyzve ji, aby šla první. "Kam to vede?"-zeptá se ho, nikdy nebyli jinde než někde ve městě a vkročit do neznáma a nezeptat se, to by přece bylo moc hloupé a ona hloupá není, on na ni protočí panenky. "Důvěra, to ti nic neříká?"-nadzvedne na ni obočí. "Tu si musíš získat."-zavrčí na něj a on sebou trochu cukne, překvapila ho, možná to s ní nebude tak snadné jako si z počátku myslel, ale vybrala si přece jeho a né Willa. "Fajn,"-řekne poraženecky a vstoupí do portálu první a ihned ji zmizí ze zorného pole. "No bezva."-zamumlá si sama pro sebe a tiše dodá. "Taky tě miluju, Wille, ale to na věci nic nemění. Zhloboka se nadechla a vkročila do portálu, strhnul ji jakýsi vír a ona ztratila půdu pod nohama, měla pocit jako by se jí někdo snažil protáhnout příliš těsným potrubím a ona se nemohla nadechnout. Po pár vteřinách ten pocit zmizel stejně rychle jako se oběvil a ona dopala elegantně na kamennou podlahu do které byly načmárané andělské runy. Rozhlédla se a...

------------------------------------------------------------------------------------------------