Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

'Ty!.."

"Zrada je horší než smrt."

Willovi to pořád vrtalo hlavou, po pravdě si to nechtěl přiznat, ale na Nině mu záleželo, moc se tak z počátku sice nechával, ale i přes její chování má potřebu jí chránit před tím neznámým, kterému jak se zdá i věří, možná víc než by měla. Nechce aby byla s kýmkoliv jiným než s ním samotným, poslední dobou se mu zdály sny o jeho otci jak drží pod zámkem dívku s pravými vlasy, moc ho to dělilo, budil se s vědomím, že je to právě ona a že ho žádá o pomoc. Neslyšel její rozhovor s neznámým, ale z jeho gest bylo znatelné, že on má navrch, možná se ho i trochu bojí. Tak moc by jí chtěl pomoct i když ona o to nestojí.

-Flashback-
Ráno se vydal do knihovny pro kodex lovců stínů. Chtěl si tam něco najít a uviděl jí tam, byla ve své noční košilce tak úchvatná a když na něj padl její zrak měl chuť ji k sobě přitáhnout, spojit s ní své rty a už ji nikdy nepustit.

Podívala se mu do očí a hned toho zalitovala, jeho oči byly hluboké a tmavé, chtěla se na něj vrhnout a zaplest si prsty do jeho tmavých vlasů a další podobné věci, Ne! Zatlačila tu myšlenku pryč a nasadila svou chladnou masku.

Viděl změnu v jejím obličeji, ten moment kdy se mu začala vzdalovat. Touhu v jejich očích vystřídal chlad, nervózně zatekala očima po místnosti a beze slova se kolem něj protáhla a mířila pryč... Bolelo ho to..

Tak moc jí to ranilo..

-KONEC FLASHBACKU-

Doufala, že na ní nic nepoznal, pravdou je, že v knihovně nebyla jen tak náhodou. Šla si prohlédnout ty prsteny. Chce je získat co nejrychleji a pak už mít pokoj, je to těžší než očekávala, i když není těžké se k nim dostat, musí si to pořádně promyslet, udělá to dnes večer.

Sebastian sedí v hotelu DuMort a popíjí své víno z křišťálové sklenice, obrátí zrak na vůdce New Yorského klanu. "Volala jste mne, má lady?"- zeptá se jí zdvořile, ale z jeho tónů je znatelné lehké podráždění. "Ano, malý lovče. Slyšela jsem, že ses dal na scestí."- pronese jejím svůdným tónem, jenž na něj ale vůbec ne účinkuje. "Přejdi k věci, Camille!"- zavrčí tiše a ona sykne. "Jen se uklidni drahý Jonathane."- řekne a v ústech se jí záblesknou tesaky. "Neříkej mi tak!"- varuje jí až děsivě klidným hlasem. Jí se na obličeji mihne vitezoslavny výraz. "Takže jsi to ty."- zašeptá a on se na ni zmateně podívá. "Ty mrcho.."- přimhouří oči a v nich se zlostně zableskne. "Něco od tebe chci a teď vím, že mi to poskytneš, nemáš totiž na výběr."- zavrni a prohlédne si ho. "Nechci se o tom teď bavit."- řekne ji a už se znova perfektně ovládá. Vstane ze své pohodlné židle a projde až k ní. Podívá se jí do krvavě rudých očí, které jako jediné promlouvaji o jejím skutečném věku, prstem ji zvedl bradu. "Jsi chytrá, Camille. Možná bychom se mohli dohodnout.." -zašeptá ji do ucha, její hrudník se hraně zvedne, jelikož upíři nepotřebují dýchat. "Jsem pro."- v očích se jí odráží touha, přitáhne ho k sobě blíž a spojí jejich rty, myslí si, že má navrch. Sebastián ji u toho nechal. Začal spolupracovat, nečekali moc dlouho a pozvala ho do své 'loznice'. Během jejich hrátek mu řekla "Přiveď mi Valentýnovu starší dceru, pošlu mu její hlavu na stříbrném podnose" jako to kdysi udělal on s jejím vlkodlačím milencem. On jí neodpověděl, jen s ní spojil rty. "Udělám pro tebe cokoliv."-posadil se na ní obkročmo a když slastí zavřela oči na obličeji se mu objevil temný úsměv, vytáhl spod své košile stříbrnou dýku a bodnul ji přímo do srdce, stihla jen naposledy zalapat po dechu než ochabla pod jeho váhou. Skloní se k jejímu mrtvému tělu a zašeptá. "Mojí Nině nikdo neskřiví ani vlásek."- s těmi slovy se z hotelu vytratí.

'Nase vůdkyně byla zavražděna přímo na našem území. Nyní budete jednat semnou.'
-Rafael Santiago

-Marysa si ten vzkaz přečetla snad tisíc krát, Camille sice nebyla svatá, ale spolku moc krát pomohla.

Nina vejde do knihovny a nic netuší, vejde na druhé patro a míří si to jistým krokem k vitrýně, kde ráno našla vílí prsteny, všude je prázdno, jak očekávala. Podívá se na vitrýnu a unikne ji lehký vzdech když si uvědomí, že tam prsteny nejsou a pak ucítí na krku něčí dech. "Snad nehledáš tohle."- řekne ji známý hlas rovnou do ucha a před obličejem ji zamává s koženým váčkem, ve kterém jsou nepochybně prsteny. Otočí se a ještě než to udělá moc dobře ví, že je to Will. Bastard. Pomyslí si a vrhne na něj chladný pohled. "Dej mi je."- vyštěkne. "A co když ne? Uděláš mi něco?"- vysměje se jí do obličeje, jde na ni vidět jak moc je naštvaná. "Věř mi, že to bys nerad."- skočí po váčku a mine ho jen o pár palců. On se na ní usměje. "Jses tak sladká, ale nezapomínej na to, kdo jsem."- řekne jí a to jí ještě více rozzuří. "Fajn."- pronese a vytáhne svá dva ostří a namíří je proti němu, očekával to a proto on vytáhne to své. "Tak se ukaž ty chudinko."- řekne a v jeho hlase není ani stopy po bolesti a smutku i když cítí bolest nesmírnou. Ožene se po něm mečem a roztrhne mu košili na prsou, on na ni učiní také výpad, ale narozdil od něj ji chrání zbroj. Takhle se handrkuji asi deset minut a oba jsou unavení. Je jasné, že Will má navrch, tedy jen do doby než se objeví Nině na pomoc její neznámý. Když se mu Will podívá do obličeje tak zbledne. "Já to tušil, že za tím vším stojíš ty, Jonatháne."-vypadá jako kdyby viděl ducha.

----------------------
Děkuji vám za všechno a budu ráda za každý komentář a vote a reads! 😄

Hope u love IT...
Xoxo A