Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Historie se opakuje

Ahoj lidi, minulá kapitola byla asi pro vás sklamáním, omlouvám se a doufám, že teď to bude lepší..

"Než člověk někomu věnuje důvěru, má se podívat na jeho způsob života a na jeho charakter."

Utíkám sprintem přes temný les a nevím vlastně kam mířím, neznám okolí a ani nechci! Z očí mi proudem tečou slzy a padají na ledový sníh, kolem sebe cítím přítomnost podivných zvířat, které jen čekají až klopýtnu a budou mohly zaůtočit, přes slzy nic nevidím, zbraně mám zastrčené za svým opaskem a je mi to jedno, možná i  toužím umřít. Ledový vzduch mi trhá plíce na krvavé cáry, ale na to já nedbám, chci být nejdál jak to jde, potřebuju být pryč od toho všeho! Teď lituji, že jsem se kdy rozhodla vstoupit do světa stínů, který je tak nevyzpytatelný a nebezpečný, teď jsem mohla sedět v internátu ve své cele a nemít ani ponětí o Willovi, o svém otci a hlavně bych nikomu slepě nevěřila. Okolo mé nohy se obmotává něco silného a strhává mě to k zemi, při pádu si rozedřu ruce a kolena, nesnažím se ani bránit, už nemám energii a upadám do bezvědomí, do světa sladké nevědomosti, kéž bych se už nikdy nemusela probudit...

O 10 hodin dříve...

Dívá se na ní jak sladce spí a hlavu má položenou na kříži, který má vytetovaný uprostřed prsních svalů, je bledá jako porcelánová panenka a její rty jsou jemně růžové od jeho polibků. Zase si ji pustil pod kůži, nedělalo mu to starosti ani fakt, že je tak zamilovaný až to bolí, jenže nesmí. Jonathane! Co to kurva děláš? Ozve se hlas v jeho podvědomí až bolestně podobný hlasu Sophie. Jenže to být nemůže, ona je mrtvá a o tom svědčí i jeho vybledlá runa parabátai. 

Zavrtí se v jeho objetí a otevře ty svoje modré oceány, zamrká na něj a prsty ho jemně pohladí po odhalené hrudi, její oči jsou unavené, ale po zlobě už není ani památky. "Víš jak nesnáším, když mě někdo pozoruje ve spánku."-zamumlá roztomile a Sebastián odhalí svůj bělostný chrup. "To mě ale vůbec nezajímá, jsi takový můj osobní vesmír."-políbí jí do vlasů.

"Chceš jít se mnou dneska na jednu dost důležitou schůzku? Byl bych opravdu rád, kdybys jít chtěla."-zeptá se jí sedíc naproti ní u stolu. Jí se rozšíří oči a on ví, že má vyhráno, jen doufal, že nebude chtít. "Moc ráda, nebaví mě nečinně sedět."-usměje se na něj, to ještě netuší, co jí čeká. 

O 5 hodin dříve...

"Jsi připravená?"-položí jí zbytečnou otázku, protože v hloubi srdce ještě stále doufá, že si to Nina rozmyslí, ale ví, že to je zhola nemožné. "Vždycky."-přikývne a zasune si za těžký pás se zbraněmi další nůž, škoda, že jí v ničem nepomůže, né dneska. 

Otevře jí dveře a pokyne aby šla první, nepochybuje o jeho důvěře k ní a ona mu také bezmezně věří, možná by neměla. Ruku v ruce vejdou do vánice a na sobě mají těžké kožichy. "Půjdeme pěšky?"-podiví se, už si zvykla na komfort portálu. 

"Vím, kde jsou!"-vykřikne Magnus a Alec sebou trhne v posteli. "Cože?!"-okamžitě procitne, když mu dojde význam Magnusových slov. "Vím, kde jsou!"-zopakuje čaroděj. "Volej posily!"-pobídne Aleca a ten sáhne po svém telefonu, v rychlém vytáčení má Jace, který to zvedne po prvním zazvonění. "Nevybral sis zrovna vhodnou noc na půlnoční pokec."-zamumlá nespokojeně. "Kdo je to?"-ozve se někde z povzdálí hlas, který nepochybně patří Clary. "Nerad vás ruším, fakt. Ale Magnus je našel!"-řekne Alec a při pomyšlení od čeho je asi tak mohl vyrušit ho poleje horko. "Jsme tam do hodiny, vezmu i Willa a Izzy."-prohlásí Jace a típne to.