Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

'Volám Magnusovi..'

"Občas si až pozdě uvědomíme,
Co jsme měli než jsme o to přišli."

Rozhlédla se a...

Připadala si jako ve snu, všechno kolem ní bylo lesklé a jemně se třpytilo, rozhlížela se kolem a její pohled se zastavil na něm. Byl krásný, měl na sobě černou zbroj, která kontrastovala s jeho velmi bledou pletí, na níž měl tenounké jizvy od starých run, které se stříbrně třpytily, pobaveně se na ni díval. "Tak, co na to říkáš?"-zeptá se jí a v jeho hlase není ani stopy po podrážděnosti, nebo škodolibosti. "Je to.. Nevím.. Takhle jsem si vždycky představovala nebe."-přizná i když ví, že je to trošku hloupé. "Tohle je vlastně bývalá citadela železných sester, co se přestěhovaly, nikdo ji nepoužívá a taky nás tu nikdo nebude hledat, nikdo, kdo neví, že tady citadela kdysi byla a kdo tady nikdy nebyl by jí nenašel, prolínají se zde totiž světové siločáry a tak nás sem nemohou vysledovat."-na tváři se mu objeví úsměv, tak upřímný a roztomilý. "Měl by ses usmívat častěji."-podotkne ona. "Vypadáš pak mnohem lépe."-věnuje mu svůj nevinný úsměv. Prohrábne si vlasy a nadzvedne obočí. "Páni, no každopádně teď se budu určitě smát častěji, když tu nebudu sám."-dojde k ní a pomůže jí vstát ze země. "Pojď ukážu ti tvojí ložnici, dovolil jsem si ti koupit i nějaké oblečení."-kývne na ni a ona se překvapeně vydá o krok za ním, pustí jeho ruku. Když to udělá on na chvíli pevně semkne víčka a zatlačí slzy, které mu bolestně připomínají Sophii a pak vědomí, že Nina miluje Willa.

Citadelou procházejí mlčky, jí to místo přijde strašně tiché a chladné, je to sice krásné, všechny stěny jsou z adamita, ale je to jako město duchů, zdi jsou matně průsvitné, takže tady se ani neodrážejí jejich stíny, z toho místa jí běhá mráz po zádech, ale nic neřekne.

Po několika minutách dorazí k dvoukřídlým dveřím, které jsou ze světlého jasanu, zdobené zlatem, Sebastián do nich zatlačí a ony se pootevřou.

Nina lehce pootevře rty v úžasu, nemá ponětí, co na to má říct. Místnost je obrovská a světlá, má dokonce normální stěny až na jednu, která je celá prosklená, naskytuje jí výhled na zasněžené hory a les pod bílou pokrývku, kde by mohla být taková nádhera si ani netroufá hádat. U jedné bílé zdi, jako všechny jsou bílé, se nachází obrovská postel, letiště. Má černé saténové povlečení a na bílém prostěradle se nachází bílé kožešiny, Nina po nich pomalu přejede prsty, nikdy nic podobného neviděla, ani ve filmu ne. Všechen nábytek byl bílý i sedačka na proti které na zdi byla pověšena velká plazmová televize, je nutno dodat, že Nina nikdy svoji telku neměla. Přešla k šatníku táhnoucímu se podél jedné celé zdi a otevřela jej, rozšířily se jí blankytné oči, byla plná značkových hadrů a taky zbraní a výzbroje lovců stínů. Otočila se na Sebastiana, z náhlého popudu ho obejmula, ztuhnul ji pod rukama, nečekal to. Nadchla se jeho vůně a tiskla se k němu. "To všechno ty?"-zamumlala do kůže na jeho krku. "Ne, to vila zvoněnka."-zasměje se melodicky a opětuje jí obětí. "Ty jsi mi najednou ale vtipálek."-zamručí. "No ono by stačilo děkuji."-řekne jí rádoby ublíženě. "Děkuji ti."-pohladí ho po vlasech, jsou úplně jiné než ty Willovy, Will, je to jako rána do žaludku.

Alec vtrhne do Ninina pokoje v institutu. "Jsem zpátky!"-houkne radostně a někdo ho obejme zezadu, otočí se s tím, že je to Nina, je to však jeho sestra Isabelle, obejme ji a podívá se na ni zvědavě. "To jsem ti tak chyběl?"-podeziravě. "To taky, ale ehm měl by sis sednout."-začne váhavě, jak mu mám sakra říct, že tu Nina není? Že se nevrátí že už ji nikdy neuvidí a že na nás všechny kašle kvůli Jonathanovi?

Alec jí poslechne a nedočkavě se na ni kouká. "Tak o co jde Izz? Děsíš mě.."-žertuje a na obličeji se mu usadil pitomý úsměv. "Kde je Nina?"-vysloví otázku, které se jeho sestra bála. "Je pryč.."-řekne neurčitě. "Neříkej mi. Že si někoho našla!"-zahulaka nadšeně jako zhulená veverka. "I tak se to dá říct.."-řekne. Na jejím výrazu mu něco nesedí a úsměv mu začne pomalu zamrzat na rtech. "Proč se tváříš jako že někdo umřel?!"-rozšíří se mu oči. "Nina odešla pryč, teď jí hledá spolek a když jí najdou, tak ji zbaví všech run.."-odpoví mu s bolestí v hlase. "COŽE? Co provedla?"-vyjekne. "Někam se stratila s Jonathánem Blackthornem, který se vydával za mrtvého a přívlastnil si identitu Sebastiana Verlace, bratrance Penhalowových. A on je hledaný za porušení kázně a opuštění stanoviska během hlídky, za stěhování pro Valentýna. Který je by the way naživu taky. A Nina s ním odešla, protože si myslí že dokáže změnit spolek a jeho zastaralé metody."-vydechne, řekla to tak rychle, že chvíli trvá než skutečnost jejich slov začnou dávat Alecovi smysl. Zalapá po dechu a kousne se nervózně do rtu. "Ví o spojitosti Jonathána a Valentýna?" "Nejspíš ne, ale ví že se s Willem nemusí."-odvětí. "Skara!" -zakleje, "Valentýn po ní přece jde a Sebastian mu ji naservíruje na stříbrném podnose! Volám Magnusovi, musíme ji najít."

-------#--------
Woah je tu nová kapitola, chci vám poděkovat za neskutečnou podporu! A votes a reads a komentáře které mě dneska motivovaly psát 💖

Hope u love IT

Xoxo A