"Jednou chytrý člověk řekl
'nevzdávej se bez boje, protože to je cesta vítězů'"Podívala se na svůj odraz ve velikém zrcadle a zamračila se lehce, myslela, že bude trénovat v oděvů jaký nosí Isabelle, jenže to se spletla, místo toho skončila ve volných plátěných kalhotách končících nad kotníky a tilku také volným a stejné popelavym jako byly kalhoty. Povzdechla si a naposled se podívala na svůj odraz v zrcadle, pak vykročila ke dveřím a podlaha ji studia do bosých chodidel.
Chvíli bloudila institutem,než se dostala k výcvikové místnosti, najít ji bylo mnohem těžší než čekala, ale nakonec to zvládla. Vykročila do místnosti, kde už na ni netrpělivě čekala Isabelle. "Jdeš pozdě."-poznamená mrzutě a promne si ruce. "Promiň. Nemohla jsem to tady najít."-vypiskne Nina a koukne se na Isabelle v dokonale padnoucím oděvů lovců stínů. "Dobře."-řekla dost znuděně a prohlédla si ji. "Sepni si vlasy a můžeme konečně začít."-vyštěkne panovačně a založí si ruce na prsou. Nina udělá přesně to, o co ji Isabelle požádá a kousne se do rtů. " Nejdříve tě musím naučit jak správně držet tělo a rovnováhu, takže vylez na tuhle kladinu. Ukáže na kladinu v zadní části místnosti,která sen nachází asi deset metrů nad zemí. "cože?!" -vykokta "Vždyť se zabiju." -koukne se zděšeně na kladinu. "Nepřečetl holka, na tomhle se učí děti."-podívá se na ni přísně. Dívka přikývla a vydala se váhavě ke kladně, která ji naháněla hrůzu, podívala se na ni a zkoumala kudy by se na ni mohla dostat. "není tady žebřík."-skonstatovala a podívala se na Isabelle. "Páni, ty jsi ale všímavá."-odpoví ji uštěpačně. Nina na ni protočí panenky a hledá nějaký opěrný bod, kterého by se mohla zachytit, chvíli ji to trvalo, ale nakonec si všimla, že konstrukce je postavená tak, aby se po ní dalo vyšplhat, ale i tak to nevypadalo moc vážně, vytáhla ruku směrem k první ocelové trubce a pevně se jí chytila, železo ji studilo do dlaní a ona se tázavě k Isabelle, ta jen souhlasně přikývla. Fajn, to zvládnu. Řekla si v duchu a vyšvihla jednu nohu na příčku a přitáhla se, nebylo to pro ni snadné, ona nikdy nesportovala. Pevně semkla víčka a křečovitě stiskla kovovou příčku. Pak oči otevřela a podívala se na další příčku a takovýmto způsobem pokračovala dokud se naprosto vyčerpaná nevydrápala až na vrchol kladiny, podívala se dolů a zaútočila se jí hlava,nikdy neměla ráda výšky, a tohle, Isabelle si dole pilovala nehty nějakým ostřím, myslela si, že ji klame zrak. "Hej!"-vykřikla a nedívala se dolů. Isabelle k ní líně zvedla zrak a usmála se, nebo to tak alespoň vypadalo. "No výborně, civile. Trvalo ti to tak půl hodiny, to není špatný začátek."-pochválí ji mírně, ale s chválou to moc nepřehání. "Teď se narovnej a nekoukej se dolů, koukej se rovně před sebe, pokaždé když se podíváš dolů posuneš tím své těžiště dopředu a kladina se zachvěje, jestli ti to pomůže klidně rozpřáhni ruce, ale v ničem ti to nepomůže, klaď opatrně nohu přez nohu, projdi se tak párkrát a uvidíš, že pak už to půjde samo."-řekne stručně a Nina si povzdechla i když to Izzy nemohla zaslechnout. Udělala přesně to, co se po ní chtělo a párkrát téměř spadla, věděla, že to bylo její vinou, což jí Isabelle párkrát připomněla, nešetřila ji poznámek a výčitek.
Nahoře byla Nina asi dvě hodiny a pak jí Isabelle řekla, "To by pro dnešek stačilo, pojď dolů a prosímtě nezabij se.". To bylo ještě horší než lézt nahoru, teď se Nina po pár hodinách podívala dolů a ztuhla hrůzou. To nezvládnu ani za milión let. Povzdechla si a pomalu začala slezat, trvalo ji to podstatně déle než cesta nahoru, protože se stále musela přesvědčovat k dalšímu kroku, což nebylo snadné. Byla asi v půli, když špatně našlápla a noha ji povolila v kotníku, ucítila jak se jí ztrácí půda pod nohama a ruce ji sklouzly po hladkém kovu, vykřikla pronikavě a na chvíli se ocitla ve stavu beztíže, a pak se začala řítit závratnou rychlostí k zemi. Pevně zavřela oči.
Dopadla velmi tvrdě na bok i když na ní Isabelle křičela aby se ve vzduchu přetočila na nohy. Naráz ji připravil o dech a ona se zoufale snažila nasát vzduch do plic, v pravé ruce ji bolestně pulzovalo a viděla dvojmo, ta bolest ji omračovala a pak se u ní zničehonic objevila Isabelle a vzala ji za bolavou paží, chtěla ji okřiknout aby na ni neváhala,že je to její vína, ale z úst ji vyšel jenom suchý vzduch. Lovkyně stínů sáhla za svůj opasek a vytáhla si malý oválný předmět, který vypadal jako ozdobné pero, přeložila ho Nině k předloktí a ta věc začala zářit a Nina ucítila lehké pálení v místech, kde se jí na kůži předmět dotýkal. Pak ji zničehonic obklopila temnota...
--------------------------------#-------
[Nina as Taylor Momsen
Isabelle as Jemima West]
_---------------##-pokud se vám příběh líbí, zanechte prosím komentáře a klidně i řekněte, co se vám nelíbí. 😁
ČTEŠ
Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016
FanficNina Isabelle Morgenstern je obyčejná 15ti letá dívka, která nikdy nepoznala své biologické rodiče, hned po svém narození byla adoptovaná rodinou, ta se ale rok po její adopci rozpadla, otec zemřel, Nina si ho nepamatuje a proto ji do loňského roku...