Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Mince má dvě strany

"You aren't crazy, you are just lonley and loneliness is a hell of the drug."

-John Mayer

"Já jsem Sebastián Verlac."- řekl jí i když jí tím vlastně nic neprozradil, netušila kdo Sebastián Verlac je, nikdy o něm neslyšela. "No tos mi toho řekl hodně."- zabrblá podrážděně. "Proč jsi mě celou tu dobu sledoval?"- vyčte mu i když se s ním svým způsobem cítila v bezpečí. "Jsi jiná."- řekne prostě a dál to nerozvíjí, na rtech mu pořád hraje potměšilý úsměv. "Jiná?"- ona nadzvedne obočí, tuhle větu už slyšela nesčetněkrát a už jí to unavovalo. "V čem?". "Neřídíš se nesmyslnými příkazy spolku. Jednoduše řečeno, máš svůj vlastní mozek, na rozdíl od toho zbytku."- složí ji lehkou poklonu. Vážně?! "Co tím myslíš?"- zeptá se ho tentokrát zvědavě. "Spolek je k ničemu. Dává nám nesmyslné příkazy, postrádající logiku, pravdou je, že se jim situace vymyká z kontroly a oni si to odmítají přiznat. Jako třeba incident na Wargelově ostrově."- odmlčí se a pak pokračuje. "Lightwoodovi ti neříkají pravdu, minulý týden odtamtud uteklo několik démonů, kteří hledají konkrétně tebe."- řekne jí a ona zalapá po dechu. "Proč mi o tom nikdo neřekl? A jak to, že o tom víš?"- je dost podezíravá, přece jen jí tenhle kluk už jednou využil jen k účelu ublížit Willovi. "Byl jsem tam společně s Clarissou Fairchildovou, tvou nevlastní sestrou. Měla hlídku, když se to stalo. Rozhodla se slepě poslechnout spolek a zůstat tam, dokonce ani nevarovala vás v New Yorku, pravdou je, že ona o tobě neví. Podstatné je, že já jsem opustil své stanovisko a vydal se sem i přes přísný zákaz spolku, chtějí to ututlat. Přišel jsem tě varovat, Valentýnova dcero."- dokončí svůj proslov a jí spadne čelist. "Takže jsi něco jako psanec, nemám pravdu?"-podívá se na něj a v očích jí jemně zajiskří. "V podstatě ano."- přikývne. "A co chceš ode mně?"- tázavě. "Chci abys mi pomohla, chci změnit spolek a potřebuji někoho o kom si myslí, že je neškodný."- řekne a znova se usměje, je v něm něco temného, co jí k smrti děsí, ale zároveň i něco, co jí říká, že jemu může věřit. "Tak mi to vysvětli."- vybídne ho. "Fajn. Jde o to, že já se v institutu nemůžu objevit, ihned by na mě zavolali spolek a prokleli mě. Tobě ale věří, chystá se největší invaze démonů za poslední tisícletí, neptej se mě jak to vím, budeš mi muset věřit. Potřebuji v institutu svého informátora."- koukne se na ni. "A co z toho budu mít konkrétně já?"- kousne se do rtu, ví, že je to blbá otázka, ale nehodlá jen tak pomáhat psanci. "Naučím tě bojovat, mnohem lépe, než by tě naučil kdokoliv v institutu, znám techniky, které nezná nikdo jiný, naučím tě jak používat magii." - zašeptá a v očích se mu zableskne, říká to tím stylem, jako že on ví něco, s čím se s ní nehodlá podělit. "A navíc ti budu krýt záda na těchhle tvých misích za účelem vyčistit New York."- zakončí a věnuje jí zpýtavý pohled. "Fajn, takže stačí, když budu odposlouchávat Marysu a Kadira?"- ujišťuje se. "Ano, to přesně po tobě chci."- kývne na souhlas. "Co když mě chytí? Nebo natrefím na překážky v podobě Willa, Aleca, Jace a Isabelle?"- nadzvedne bradu. "Jsi dobrá lhářka, ty už si něco vymyslíš. A pokud jde o Willa, dej mu za mně do držky."- usměje se na ni a otočí se k odchodu, po chvilce zmizí a ona cítí jak její tělo opouští adrenalín. Vydá se na cestu zpět.

Will byl opilý a chtěl jít za Ninou, chtěl jí všechno říct, alkohol ho připravil o jeho hrdost, ale nebyla tam, rozhodl se na ní počkat. Usnul opřený o její postel a probudily ho kroky na chodbě, díky nesčetným hlídkám měl výborně vycvičený sluch, už byl z poloviny střízlivý, ale i tak se rozhodl zůstat, klika zachrastila a do pokoje vešla ona, vypadala jinak, měla o dost víc svalů a taky měla ostřejší úhly v obličeji, který postrádal jakoukoliv barvu i když to možná bylo jen tím měsíčním světlem. Tázavě a dokonce nepřátelsky se na něj podívala. "Co tu pohledáváš, Herondale?"- zeptala se ho chladně. Postavil se a lehce ho bolela hlava, on si toho nevšímal a přešel až k ní a přitáhl jí k sobě, byla moc překvapená než aby ho odstrčila. Přitiskl rty na její ucho "Proč mě nemiluješ?"-zašeptá. Ta slova jsou pro ni jako rána do břicha a odstrčí ho od sebe. "Nehraj si na ublíženýho, Wille."- zavrčí a začne ze sebe sundávat zbroj, je jí ukradené, jestli se na ní dívá, už jí je všechno jedno. On se na ní podívá, jako by ho polili studenou vodu a opustí její ložnici bez jediného slova.

Sebastiánovi hrál na obličeji temný úsměv, jeho plán vyšel, ona mu věří a on jí také, je jediná, které nelhal, řekl jí pravdu i když z toho vynechal svou nenávist k Willovi a to, jak mu ublíží jejich malé spojenectví, nevidí důvod se o tom zmiňovat, je si jistý, že ať už k tomu plazovi cítila cokoliv, třeba i "lásku" tak on to v ní zahubil. Podíval se na svou vybledlou runu parabátai, byla to jediné, co mu toho bastarda připomínalo každičký den. Will ho připravil o všechno a on je připravený mu to vrátit i s úroky.

---------------------------------------------------------------------

OMLOUVÁM SE, ŽE JE KAPITOLA OPĚT KRATŠÍ, ALE SNAD SE TO ROZJEDE UŽ KONEČNĚ. nESKUTEČNĚ VÁM DĚKUJI ZA VOTES A READS. JSTE NESKUTEČNÍ, NIKDY BY MĚ NENAPADLO, ŽE TO NĚKOHO BUDE BAVIT.

HOPE U LOVE IT

XOXO A...