Shadowhunter's Diary [CZ] // #Wattys2016

Meč zkázy

"Ani ta najväčšia bolesť sa nevyrovná bolesťi 'noža' zabudnotého do tvojho srdca, ktorým otáča človek, ktorého miluješ."

Nina se probrala v místnosti, která spíše připomínala nějaký orientální harém, než něčí ložnici v New Yorku, ležela ve změti polštářů a přikrývek. Porozhlédla se, postel byla veliká pro jednu osobu, podívala se, ale nikoho tady neviděla, poslední na co si vzpomínala bylo, jak jí Will líbal na Magnusově večírku jinak už nic, to je divné, pomyslela si. Pomalu vstala a s hrůzou zjistila, že na sobě nemá nic než něčí košili, Willova.. napadlo jí okamžitě a dál se tím nezabývala, šla se porozhlédnout.

Otevřela dveře a naskytl se jí pohled na Aleca a Magnuse sedící u jednoho stolu, šťastně se na sebe usmívali a všimli si jí až poté, co si odkašlala. "Ehm.."-přerušila je. "Nenašlo by se tu něco k snědku ještě pro jeden hladový krk navíc?"- letmo se na ně usmála a bylo jí to trochu trapně. "Tys plakala?"- zeptal se jí místo odpovědi Alec, je vždycky tak všímavej, ale jeho otázka jí naprosto ochromila. "Cože?"- zeptala se. "Máš řasenku až na bradě."- upozornil jí Alec a Magnus lusknul prsty a před ní se objevilo zrcadlo, vypadala strašně, vlasy měla rozcuchané do blonďatého hnízda a opravdu vypadala, jako by plakala. "Já.. Nevzpomínám si na nic, co se stalo včera v noci."- řekne tiše a zhroutí se na židli vedle Aleca. "To dobře znám, zlatíčko."- řekl jí Magnus a Alec ho spražil nevraživým pohledem. "Ale noták Alexandře."- zvedl ruce do obranného gesta a Alec se pousmál. "To je jedno."- usměje se na svého přítele, teď už oficiálně. "Nino najez se a půjdeme spolu zpátky do institutu."- řekne a posune k ní koblihy, které Magnus asi před půlhodinou "ukradl" z pekárny naproti.

Po snídani se Nina vrátila do, jak Magnus poukázal "pokoje pro hosty" a oblékla si svoje šaty, umyla si obličej a oblékla ty nesnesitelné boty, které jí tlačily. Do institutu se vrátili taxíkem a hned u dveří se minuli s Isabelle, která jim jen věnovala zářivý úsměv a omluvila se, že si musí něco zařídit. Nina měla pocit, že se to zařizování týče jistého pohledného vílího mladíka ze včerejška, přešla tu výmluvu však bez poznámek, byla unavená. S Alecem se rozloučili u dveří do její ložnice a on šel jak jinak než s Jacem cvičit, kluci, pomyslela si bláhově.

Jakmile za sebou zavřela dveře, opřela se o ně a chvíli se snažila se rozpomenout, co se vlastně stalo, no neúspěšně. Šla si dát rychlou sprchu a smyla ze sebe všechnu špínu i když špinavá nebyla, měla pocit, že se stalo něco, čeho bude litovat. (pozn.aut. ještě nevěděla jak moc) Převlékla se do pohodlného oblečení a pak si vzpomněla na košili, pečlivě jí složila a přičichla k ní, nevoněla jako Will, ale od kdy ona vlastně ví jak on voní? Potlačila tu myšlenku a vydala se do jeho pokoje, nečekala, že tam bude, ale k jejímu překvapení zrovna vylezl ze sprchy a kolem pasu měl jenom ručník, její pohled sklouzl na jeho svaly. "Co tady sakra chceš?"-zavrčel na ní až se lekla, nevěřícně sena něj podívala, po tom milém klukovi ze včerejška zde nebylo už ani stopy. "Já, přinesla jsem ti tvoji košili,"- podá mu jí a on si jí se zájmem prohlédne. "Ale tohle není moje košile."-vrátí jí ji a v očích má temnou jiskru. "Cože?!"- koukne se na něj nevěřícně. "Není to moje košile a teď se odtud kliď, než tě vyvedu já!"- zakřičí na ní zlostně a ona nemá páru proč, s potlačovanými slzami odejde z jeho pokoje a on za ní třískne dveřmi až z toho nadskočí, s pláčem se rozeběhne ke svému pokoji a tam zaleze pod přikrývku a tiše pláče.

Najednou jí do nosu uhodil pach rozkládajících se odpadků, byl tady cítit vždycky, protože se tady často vyskytovali démoni, ale teď to bylo mnohem silnější, šáhla si k opasku pro svůj meč "Heosfóros" (pozn.aut. to znamená "posel rozbřesku"). Vytasila ho a v ruce jí zazářilo magické světlo, které jí v paprscích protékalo mezi prsty a házelo na kamennou zeď dlouhé stíny. V žilách ji začal pálit adrenalin a svaly se jí zpevnily, jako pokaždé, když očekávala boj. Pach byl čím dále, tím silnější a pak se na ni ze stropu svezla stružka odporného slizu, který zasyčel v kontaktu s její kůží na krku, nedala najevo bolest, ale rychle uskočila a skutálela se do polo dřepu a rychle se vyhnula chapadlu odporné slizké příšery, která se jí snažila omotat kolem jejího kotníku. Jednou přesnou ranou chapadlo usekla a čepel jejího meče potřísnila černá démoni krev, příšera zaskučela a oči jí rudě žhnuly, byl to démon raum, které si Clary z New Yorku moc dobře pamatovala. Fuj. Pomyslela si a ohnala se po příšeře ještě jednou a tím jí přesekla na půl. Postříkala jí její krev a jed, který propaloval její oblečení, tedy bojovou zbroj. Čepel si otřela o kožené kalhoty a vydala se na základnu.

O jeho návratu se ještě neví, Will o něm neví, to bude ale zábava až se v institutu potkají, pořád váhá nad tím, co mu vlastně řekne, jakou nadávku mu plivne do tváře, nebo jak mu oznámí, že už zase Willa připravil o osobu, na které mu záleží, že si užil s jeho milovanou? To všechno je jeho dílo, jako obvykle když se objeví v blízkosti Williama Herondalea. Včera se vydal na večírek pro podsvěťany, netušil, že se tam objeví i nefilim z New Yorského institutu. No jeho pozornost upoutala dívka se skoro bílými vlasy, vypadala trochu jako civil, ale jeho zaujal způsob jakým se dívala na Willa a on toho jako obvykle využil. Ta holka nic netušila, netušila, že jí do pití zamíchal vílí drogy a ani to, co následně řekla Williamovi. Ale to se musí brzy dozvědět a ona bude mečem a jejím dílem bude zkáza Williama Herondalea, jediné co vím je, že takhle zlomeného jako včera večer jsem ho ještě neviděl, tak jako jsem netušil,že je ten bastard schopný milovat, no ale tohle je jen bonus. A kdo jsem já? To se dozvíte brzo, velmi brzo. pomyslel si a podíval se na svůj odraz v zrcadle.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

AHOJ, DĚKUJI VÁM ZA VAŠE READS A VOTE! MOC SI TOHO VÁŽÍM A TAKY ZA VAŠE KOMENTÁŘE. KDO SI MYSLÍTE, ŽE TAK MOC NENÁVIDÍ WILLA? PIŠTE DO KOMENTÁŘE....

HOPE U LOVE IT

XOXO A..