Tajemství ostrova Raentos

21. kapitola

Pohled Jane:

Ráno jsem se vzbudila celkem pozdě, ale i tak jsem zůstala asi ještě hodinu ležet v posteli. Thania vedle mé postele už značně vyrostla. Dneska už na ní budu moct lítat. Z nějakého důvodu jsem se na to ale netěšila. No jo, vlastně, ten důvod znám. Dvojčata. A Dramoth. To je teď můj největší problém. A asi i největší v celém mém životě. A nejhorší je, že z tohohle nemůžu jen tak vycouvat.

Thanio, myslíš, že je alespoň malá šance, že se nám to podaří? zeptala jsem se.

Vždy je šance, odpověděla. Rozhodla jsem se, že ležením v posteli nic nevyřeším a sešla jsem dolů do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Vytáhla jsem z ledničky něco, co mi zrovna přišlo pod ruku, vzala jsem  mobil a pořádně nahlas si pustila písničky. Prozkoumala jsem jídlo, co jsem držela v ruce. Hm, jablko. Neobtěžovala jsem se s nějakým umýváním a rovnou se do něj zakousla. Fuj, to je kyselé. I přes to jsem ho ale snědla. Do kuchyně vešly Karen a Emma. Obě najednou? To se mi teda ještě nestalo...

„Tak, jak jste se rozhodly?" zeptala jsem se.

„Nemyslím, že bychom mohli něco takového dokázat..." začala Emma. Vtom se za Karen ukázal Phoetis a jakoby si kýchnul. V jeho tlamičce se objevil malý plamínek. Postupně se zvětšoval a div, že Karen nezapálil ponožky. Zírala jsem na něj. Připomněl mi, že nejsme úplně ztraceny.

„Věřím, že to můžeme dokázat," řekla jsem. Karen přikývla a Emma se jen dál dívala na Phoetise. Tušila jsem ale, že souhlasí.

„Jdu do toho," řekla nakonec. Tím jsme se domluvily. Emma i Karen si daly k snídani to samé co já – jablko.

„Musíme jít za Aeldirem. Naučí nás, co budeme potřebovat. A to toho budem potřebovat fakt hodně," řekla nám Emma po snídani. Pořád nám sděluje to, co jí Aeldir pověděl ve snech. Teď už tomu věřím.

Bez dalších slov jsme vyšly z majáku. Vzaly jsme s sebou všechna tři sedla, neboť Thania už byla na létání dost velká a Phoetis vyrostl víc než jsme čekaly. No co, je to drak. Rychle jsme nasedlaly a vyrazily. Aeldir už na nás čekal v horách, jako včera.

„Nedivte se, že Phoetis už je tak velký. Je to drak a roste rychleji než dračice," oznámil nám. Všechny tři jsme nasedly a on jen trochu poupravil náš posed. Když byl spokojený, nechal nás ať se poprvé (Emma asi popáté) proletíme. Bylo to úžasné, to musím uznat. Skoro jsem zapomněla na náš úkol. Úplně se mi to ale bohužel nepodařilo.

Aeldir nás učil, jak usedět ostřejší zatáčky i stoupání a klesání. Byl s námi celkem spokojený, ale stejně každé něco vytkl. Já se musím naučit lépe předvídat, kam Thania zrovna poletí. Je to pro mě celkem těžké, soustředit se na tolik věcí najednou. Pak nám vysvětlil jaké mají naši draci schopnosti. Celkem jsem to ale čekala. Phoetis – oheň. Dairia - země. A Thania – voda. Ještě Airdan – vzduch. Dohromady tedy dáváme všechny živly. Jak nečekané!

Zatímco se draci s Airdanovou pomocí učili své schopnosti ovládat, my jsme se bavili o těch našich.

„Takže... pamatujete si, jak se vám do ruky vypaloval znak?" zeptal se nás Aeldir. Přikývly jsme. Na tu bolest se nedá zapomenout.

„No, tak tehdy se do vás vpravila i trocha magie. A s trochou cvičení se ji naučíte používat tak, že už nebudete muset ani pohnout prstem. Jako já," řekl a zadíval se na jeden strom opodál. Kolem stromu zavířil vítr a otrhal z něho všechno listí. Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou.

„Tohle budem moct udělat?" zeptala se nevěřícně Emma.

„A nejen to. Jediný problém je ten, že na to vynaložíte tolik energie, jako kdybyste to dělali rukama. Nebo v tomto případě o něco míň," odpověděl. (Pozn. Autorky: Hm, tohle jsem vážně okopírovala z Eragona. Ale tohle pravidlo mi přijde naprosto logické. A dala bych ho tam i kdybych Eragona nikdy nečetla. Takže pšššššššt.)

„Teď mi najednou přijde, že je porazíme úplně snadno. Ty sám bys to dokázal," řekla jsem bezstarostně.

„Jane, zapomínáš, že oni tohle umí taky. A možná ještě líp. Měli spoustu času na cvičení. Jak dlouho máme vlastně my?" zeptala se Aeldira Emma.

„To je jen na nás. Čím déle budeme čekat, tím víc se budou zlepšovat," odpověděl Aeldir. Hm, tohle mi nedošlo.

„Takže, jak se to dělá?" zeptala se ho na rovinu Karen. (Pozn. Autorky: musím říct, že jak to dělal Eragon si fakt nepamatuju. No jo moje paměť :D)

„Takže, prostě musíte myslet na to, co chcete udělat. Na nic jiného. To byste mohly způsobit nějakou katastrofu," odpověděl.

„Například?" zeptala jsem se ho.

„Například jsem jednou chtěl Airdanovi změnit barvu, ale omylem jsem ho proměnil na králíka," řekl se smíchem. Smích, to bylo to, co jsem teď potřebovala. Uvolnit se.

„Naštěstí jsem ho zase rychle proměnil zpátky," dodal. Zkusila jsem si představit Airdana jako králíka. Při té představě jsem vybuchla smíchy.

„Ale měl jsem štěstí, že to byl králík. Taky si na to musíte dávat pozor. Mohly byste třeba někomu omylem ublížit," připomněl nám. Spěšně jsme přikývly. Nejdřív chtěl, ať to vyzkouší Emma. Jak taky jinak.

Pokusila se zvednout lístek ze země a přesunout ho do Aeldirovy dlaně. Nejdřív se jí to nedařilo, ale nakonec ho dokázala ze země zvednout. V polovině cesty jí ale spadnul na zem.

„Napoprvé to bylo dobré. Musíš se ale víc soustředit," napomenul jí. Přišla jsem na řadu já. Všechno mi to přišlo strašně složité. Soustředit se na list. V této chvíli mě rušilo cokoliv. Lehký závan větru ve stéblech trávy. Motýl, který usedal na květinu. Cokoliv. List! Mysli na ten list, přikázala jsem si. List se pohnul. A bylo mi jasné, že větrem to nebylo. Představila jsem si, jak lístek letí vzduchem do Aeldirovy nataženě dlaně. List se vznesl do vzduchu. Pomaličku se přibližoval. Vtom jsem spatřila motýla, který letěl opodál a list zase spadl na zem. Přede vším jsem se uzavřela a soustředila se jen na list. Znovu se zvedl ze země. Letěl vzduchem. A přistál tam kde měl. Aeldir ho sevřel v dlani.

„Výborně. Málo lidem se tohle napoprvé podaří," pochválil mě. Usmála jsem se. Cítila jsem, jak mě Thania v duchu pozorovala. A teď byla šťastná. Že to dokážu.

„Teď ty Karen," přikázal Aeldir a Karen se upřeně zadívala na list. Skoro se jí to podařilo. Byla jsem nejlepší!

„Takže, tohle teď budeme trénovat pořád. Až dokud v tom nebudete ještě lepší než já. A i já se s vámi budu zlepšovat. Takže toho máme ještě hodně na práci," řekl.

„Dobře," odpověděla jsem. Dokážu hýbat s předměty, aniž bych se jich dotkla. Umím číst myšlenky drakům. O takových schopnostech jsem nikdy ani nesnila. A teď je ovládám! Věřím, že to dokážeme!

No, omlouvám se, že jsem delší dobu nepřidávala. Doufám že to chápete. Však psát můžu celý rok, ale snowboard/lyže (jezdím na obojím) byly pro mě zrovna důležitější. Takže promiňte.

Kkobari