Tajemství ostrova Raentos

22. kapitola

Pohled Karen:

Už asi týden dřeme na našich schopnostech. Musela jsem volat domů (nevím jak se mi to podařilo, když tu nemám signál), aby nám tady mamka prodloužila pobyt. Ze začátku sice protestovala, ale když jsem nasadila svůj osvědčený přemlouvací tón, nakonec souhlasila. Takže máme další dva týdny.

Každá už umíme perfektně ovládat své živly. Naši draci vyrostli, už se nevlezou ani do garáže. My už taky spíme v majáku jen zřídka. Ležet pod hvězdami mi prostě pomáhá uspořádat si myšlenky. Aeldir s námi tráví veškerý svůj čas, učí nás a pomáhá nám. I když na nás doléhají naše povinnosti, vždy si najdeme čas na volno a létání. Miluju létání. A miluju svého Phoetise. Je naprosto úžasný.

„Tak, poslouchejte," vyžádal si naši pozornost Aeldir, když jsme jednou seděli na pláži a četli si. Aeldir si četl s Emmou Eragona a pořád se smál a hledal chyby v popisu draků. Říkal, že ten, kdo to napsal o dracích neví téměř nic (Pozn. Autorky: tímto se samozřejmě nesnažím urážet Paoliniho, napsal to suprově). My s Jane jsme si četly vlastní knihy.

„Myslím, že nastal čas abyste se ukázaly před Radou," řekl. Tázavě jsme na něj pohlédly. Cítila jsem Phoetisovo napětí. Létal sice s ostatními draky někde daleko odsud, ale už jsem se s ním dokázala spojit i na velkou vzdálenost.

„Jakou Radou?" zeptala se nechápavě Emma.

„Radou. Je to rada elfů. Rozhodnou, jestli už jsme dostatečně připravení na boj s Dvojčaty a Dramothem," odpověděl. Zamračila jsem se. Proč by o tom měla rozhodovat nějaká rada?

„Musíme tam jít?" zeptala jsem se ho.

„Musíme. To jedna členka rady kdysi předpověděla váš příchod," vysvětlil. No to možná, ale já tam nechci, postěžovala jsem si Phoetisovi. Mé obavy chápal.

„No tak tam půjdeme! Chci to už mít za sebou," vyhrkla Emma a nespouštěla oči z Aeldira. Bože...

„Tak to vám budu muset donést naše oblečení. Jsou na to hákliví. Kdybyste k nim přišly v tomhle," mávl rukou k Janiným modrozeleným šatům, „asi by nebyli moc vstřícní."

„Myslela jsem že elfům by to vadit nemělo," poznamenala Jane. Přikývla jsem.

„No, ne že by jim to vyloženě vadilo, ale potěší je to," odpověděl. Jo, už to chápu. Domluvili jsme se, jak by naše šaty/oblečení měly/o přibližně vypadat a Aeldir, následovaný Airdanem, odběhl do lesa. U nás přistáli naši draci.

„Tak, co budem teď dělat?" zeptala se Emma. Jane navrhla létání. Samotnou mě to napadlo, nemohla jsem odmítnout. Rychle jsme běžely k majáku pro sedla.

„Mohly bychom se pak jít i vykoupat," napadlo mě. Oblékly jsme si plavky a nasedly na draky. S Phoetisem jsme letěli první, ale Thania s Dairiou nás brzy předběhly.

Jsou rychlejší, řekla jsem Phoetisovi.

To vím i sám, odpověděl pobaveně. Ale já jsem silnější. Kdybychom spolu bojovali, vyhrál bych.

To se ale nestane doufám.

Nejspíš ne.

To už jsme ale dosedali na vyhřátý písek. Nebyli jsme na naší oblíbené pláži. Tato pláž byla někde za lesem. Ještě nikdy jsem tu nebyla. Ale líbilo se mi tu. Rychle jsem ze sebe shodila oblečení a skočila rovnou do vody. Její chladivý dotek na mě měl uklidňující účinky. Cítila jsem se výborně.

„Hele, myslíte, že umím dýchat pod vodou?" začala se svýma logickýma úvahama Jane (Pozn. Autorky: koho mi to jen připomíná... no jo! Mě! =D). Zasmála jsem se.

„Ale vážně! Umíme kouzlit ne? Tak proč nedýchat pod vodou?" odůvodnila to Jane. Zamyslela jsem se nad tím. Už mi to nepřišlo jako taková blbost. Tady bylo navíc moře hluboké. Výborně by se v něm potápělo.

„A máš nějaký nápad?" zeptala se jí Emma. Jane zavrtěla hlavou. Všechny jsme chvíli přemýšlely.

„Co třeba... vzduchová bublina?" navrhla Jane. Přišlo mi to jako dobrý nápad.

„Tak to zkusíme," řekla jsem a zavřela oči. Pokusila jsem se představit si, jak mám kolem hlavy bublinu. Nejdřív jsem ale pomyslela na bublinu vytvořenou z vody. Úlekem jsem ji ale zrušila. Jej já jsem tak blbá! Doufám, že si Emma ani Jane tohohle nevšimly... Zkusila jsem to znovu. Pak mi ale došlo, že když budu mít hlavu na vzduchu, nepoznám žádný rozdíl. Potopila jsem se. Zadržela jsem dech a zkusila jsem to potřetí. Konečně jsem ucítila, jak voda pomalu ustupuje a její místo zaplňuje má vzduchová bublina. 

Já to dokázala! Podívala jsem se na Jane. Taky už plavala pod vodou a smála se na mě. Neslyšela jsem ale, co volá, vždyť jsme byly pod vodou! Emmě se to ale zřejmě ještě nepodařilo, protože plavala a hlavu měla nad vodou. Do vody za námi skočili všichni tři draci. Thania si pobyt ve vodě doslova užívala a i Phoetis vypadal spokojeně. Plavala jsem k němu a snažila jsem se ho chytit. Byla to zábavná hra. Dairia ale neměla na dovádění čas – pomáhala Emmě. Konečně jsem se pevně zachytila Phoetisova sedla. Silně máchal křídly i ocasem a vodou klouzal neuvěřitelně rychle.

Emmě se nakonec taky podařilo vytvořit bublinu a teď se nás snažila chytit. To se jí ale nemohlo podařit, protože Dairia rozhodně neplavala tak rychle jako Phoetis. Pod vodou se mi líbilo. Bylo mi příjemné, jak mi voda klouzala po kůži.

Ale oheň je lepší, řekl mi Phoetis. Usmála jsem se.

Zítra se zkusím podpálit, odpověděla jsem mu se smíchem.

No brzo přesáhneme 600 přečtení! Jéj! 

Chci vám tu dát mapku Raentosu, abyste se v tom líp orientovali, ale nevím jak to udělat, takže prosím poradit :). A ještě ji budu muset trošku poupravit. Do toho se mi nechce. Asi ji přidám až u 26. kapitoly...

Votes potěší :)))

Kkobari