Tajemství ostrova Raentos

37. kapitola

Pohled Jane:

„Takže, co budeme teď dělat?" zeptala jsem se Aeldira, jakmile jsem se vynořila z vody. Když mě spatřil, na tváři se mu objevil pobavený výraz.

„Tys nás viděl?" podivila se Emma, která se objevila za mnou.

„Neviděl, ale slyšel. Nešlo si vás nevšimnout," zasmál se. „Mimochodem, teď bychom si mohli trochu odpočinout. Pokračovat můžeme zítra," odpověděl na mou původní otázku. Přikývla jsem.

„Díky, že jste počkaly," ozvala se za námi naštvaně Karen. Pokroutila jsem nad ní hlavou a vydala se do lesa, směrem do míst, kde jsem předtím viděla Airdanovu hlavu. Naši draci plachtili nad námi.

Brzy jsem se dostala na menší mýtinku. Uprostřed ní stál Airdan, ozařující mě svými lesklými bílými šupinami, od kterých se odráželo polední slunce. Usmála jsem se, když jsem spatřila Thaniu a ostatní draky, jak se snaží najít místo na přistání. Couvla jsem zpátky do lesa, abych jim nepřekážela, a až všichni stanuli na zemi, jsem se vydala za Thaniou.

Kam půjdeme? Slyšela jsi přece, že máme volno, řekla jsem jí.

Pojď si zaplavat do jezera! Přijde mi tak strašně čisté. Čistší než cokoli, co jsem kdy viděla. Byla by škoda nechat si tohle ujít.

Usmála jsem se a otočila se od její hlavy k sedlovému vaku. Vytáhla jsem modré bikiny s černými puntíky a deku. Neptala jsem se nikoho, jestli půjde se mnou, chtěla bych být chvíli sama. Tedy, sama s Thaniou. Jen ať se Em a Karen klidně zabijou. Aeldir si je bude muset pohlídat.

Poletíme? uslyšela jsem Thaniu.

Jasně! Vyhoupla jsem se jí na záda a ona se jediným mohutným odrazem vymrštila do vzduchu. Párkrát prudce zamávala křídly a pak se nechala nést větrem. Chvíli jsme kroužily nad jezerem a pak jsme přistály na jednom malinkém ostrůvku, kde rostlo jen pár stromů a tráva.

Seslezla jsem ze sedla a rozložila na zelenkavé trávě deku. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ve snaze najít nějaký úkryt, kde bych se mohla převléknout. Můj pohled spočinul na nevelkém keři.

Hlídej! nakázala jsem Than a zalezla za křoví. Rychle jsem na sebe oblékla plavky a sepla si vlasy do culíku. Oblečení jsem položila na trávu, aby se vyhřálo.

Sundáš mi to sedlo prosím? ozvala se Thania. Tlačí mě a nemůžu s ním plavat.

Jasně, počkej jen chvíli. Vyndala jsem z vaku nějaké jídlo a pustila jsem se do rozvazování popruhů. Dalo mi to pořádně zabrat, a myslím, že ho nedokážu přivázat zpět bez Aeldirovy pomoci, ale nakonec se mi to podařilo. Thania radostně pohodila hlavou a protáhla se jako kočka.

Jdeme? zeptala se mě nedočkavě.

Jo, přikývla jsem a vyskočila jí na záda. Than se přikrčila a zamávala ocasem jako gepard, číhající na svou kořist. Pak prudce vyskočila do vzduchu, tak, že kdybych se nedržela ostnu na jejím krku, určitě bych z ní spadla, a rozběhla se k vodě.

Když už chyběl jediný krok, znovu se vymrštila do vzduchu, zamávala křídly a provedla nějaký podivný parakotoul. Výskla jsem a víc se přikrčila k jejím zádům. Po hlavě jsme zajely do vody. Nestihla jsem se ani nadechnout.

Nějakou dobu jsme plavaly pod hladinou, ale po chvíli nás můj pomalu docházející dech donutil se vynořit.

Tohle je tak úžasné! vydechla jsem.

To je, přitakala Thania.

Ještě dlouho jsme plavaly a dováděly ve vodě. Nakonec Thania jen plula na hladině a já jí ležela na zádech. Bavily jsme se o všem možném, od mé školy po Thaniino sedlo. Už mě málem jemné pohupování vlnek uspalo, kdyby mě Than nevyrušila.

Nespi tady nebo se utopíš!

Jasně, tak jdeme už z vody?

Ještě ne!

Thanio, pojď už.

Ne! Přestávalo mě to bavit. Pokud měla Thania nějakou špatnou vlastnost, byla to tvrdohlavost. Byla to hrozná tvrdohlavost smíšená s dračí hrdostí a domýšlivostí. Proti tomu se prostě nedalo bojovat.

Dobře, ale za chvíli už půjdeme. Nemůžu prochladnout, rezignovala jsem. Cítila jsem její uspokojení a škodolibou radost z vítězství.

Povzdechla jsem si a zvedla hlavu. Sedla jsem si a nanejvýš opatrně jsem se pokusila postavit na nohy. Párkrát jsem z Thaniiného hřbetu málem spadla, ale nakonec jsem se postavila. Than mě zaujatě pozorovala jako nějakého cvičeného psa v Zoo. ***

Rozpažila jsem ruce a podívala se na ni. Sledovala mě. Zasmála jsem se a rychle se odrazila šipkou do vody.

Co to zase děláš? zeptala se mě pobaveně. Neodpověděla jsem a vytvořila si kolem hlavy vzduchovou bublinu. Ponořila jsem se pod hladinu a plavala co nejhlouběji. Thania škubla ocasem a pomalu plavala za mnou. Čekala, co udělám.

Já ale nic neplánovala, můj plán byl utéct jí. A to se mi podařilo. Konec. Nemohla jsem jí ale nechat čekat. Zastavila jsem se asi deset metrů pod vodou (Vzduchová bublina mě chránila před vysokým tlakem.) a rozpřáhla jsem ruce. Páni, tohle jezero je teda hluboké!

Konečně jsem zase měla šanci nějak vyčerpat svou nashromážděnou energii, takže jsem si vymyslela něco co nejsložitějšího a náročného, ale zároveň takového, aby mi to nevyčerpalo energii všechnu.

Nechala jsem své síly vyjet nad hladinu a vzala jsem od tama spoustu vzduchu, který jsem pak spustila v drobných kapičkách dolů za mnou. Když kolem mě všechny vzduchové kapičky utvořily nějaký prapodivný tvar, udržela jsem je chvíli jen tak ve vodě kolem sebe.

Podivila jsem se. Bylo to, jako stát v dešti, akorát jste nestáli na pevné zemi, kapky se nehýbaly, místo vody byl vzduch a místo vzduchu voda... Vlastně to vůbec nebylo jako déšť, bylo to jako... Nedokázala jsem to popsat.

Ještě chvíli jsem pozorovala kapičky a pak se dala do tvarování...

Jak jsem slíbila, další kapitola je tu už dneska. Psaní tohohle mě znovu chytlo, takže myslím, že můžete očekávat pravidelné přidávání kapitol.  Prostě mě to bavííí :D!

Mějte se :)

Kkobari ^^

BTW.: těch tří hvězdiček si vůbec nevšímejte :D