Tajemství ostrova Raentos

4. kapitola

Pohled Emmy:

Ráno jsem se probudila docela brzo, a to je pro moje tělo namáhající. Za 3 minuty už jsem byla schopna vstát a promnout si oči. Jak jsem si dala nohy na zem ucítila jsem něco chlupatého, podívala jsem se a uviděla Ginnu. Usmála jsem se a pohladila ji.

„Tak co ty chlupáči máš hlad?" zeptala jsem se. Odpovědí mi bylo zakňučení. Pomalu jsem se postavila a rozhlédla se. Chvíli jsem byla zmatená, než mi došlo, že jsou prázdniny. Vykoukla jsem z okna. Moře mělo krásné barvy, zelené a modré a třpytilo se v ranním slunci. Vydala jsem se ke skříni a vyndala jsem moje oblíbené šaty s zelenými kytičkami. Když jsem se převlékla, zavolala jsem Ginnu. Přiběhla hned, neboť věděla, že dostane najíst. Sešly jsme společně až do kuchyně. Karen a Jane už tam seděly a povídaly si.

„Dobré ráno!" řekla jsem a sáhla do skřínky, kam jsem včera dala Ginniny granule. Nasypala jsem jí je do misky.

„Dobré ty lenochu!" odpověděla Karen jako vždy. Zašklebila jsem se na ni a pohladila Ginnu.

„Vidím, že už jste umyly nádobí ze včerejška," poznamenala jsem. Holky se po sobě podívaly.

„Já to nebyla, šla jsem spát hned po tobě," ohradila je Karen. Podívala jsem se na mračící se Jane.

„Já šla spát asi o půl dvanácté, ještě jsem se dívala na telku. Ale neumývala jsem to," řekla Jane, která mi zrovna přinesla jahodový jogurt.

„Proč se vlastně hádáme o tomhle, nemusíme umývat nádobí," řekla Karen. „Já jsem ráda," dodala. Víc už jsme to neřešily. Snědla jsem svůj jogurt a pohlédla z okna.

„Hele, nechtěly jsme jít rozsvítit to... to... světlo nahoře?" řekla jsem, neboť jsem si nemohla vzpomenout, jak se tomu říká. Jane i Karen souhlasily. Vyběhly jsme schody s Ginnou v patách. Zadýchané jsme stanuly u světla.

„Takže, jak to rozsvítíme?" zeptala jsem se. Karen ukázala na páčku, která byla na krabičce u světla.

„Tímhle," řekla a zmáčkla páčku. Světlo se rozsvítilo, Ginna vyskočila a já se usmála.

„Tak to bychom měli," řekla jsem. Sešly jsme dolů a sedly si na sedačku.

„Mohly bychom se jít porozhlédnout tady po okolí," navrhla jsem. Karen přikývla a vytáhla z kapsy letáček. Začala číst.

„Ostrov Raentos. Chcete si odpočinout od civilizace? Pak je tento ostrov jen pro vás! Nečekejte a vyražte za dobrodružstvím do klidu Atlantského oceánu!"

„Už teď je to nuda, shrň to nějak," zaškemrala Jane.

„Dobře... Píšou že na tomto ostrově bydlel nějaký šílený vědec. Prováděl tu nějaké tajné experimenty. Prý že ani neví, proč tu postavil zrovna maják. Když pak ten ostrov objevili, zrekonstruovali celý maják i s domem, ale při kopání podlahy našli pár obrovských kostí a nějaké zářivé, ploché, bílé, kulaté oblázky. Nikdy se nezjistilo o co se jedná, tak je dali do vitrínky v obýváku. Co stojí za navštívení:

Zaprvé Duhové jezero za lesem: Nikdo neví proč je toto jezero, přezdívané Dasoris duhové, ale je naprosto netoxické a jeho voda je navíc léčivá.

Zadruhé Perlorodky v zálivu taky za lesem: tyto perly nejsou jen obyčejné, jsou duhové. Nemají ale téměř žádnou cenu. Nic zajímavého už tu nepíšou," dokončila Karen svůj proslov.

„Co? Všechno je tu duhové!" nechápala Jane.

„No, tak to můžem jít prozkoumat," navrhla jsem. Karen i Jane přikývly. Vyběhly jsme nahoru a každá zalezla do svého pokoje. Otevřela jsem skříň a vytáhla ty kraťasy, co jsem měla včera a o trochu světlejší tílko. Zašla jsem do koupelny a sepnula si vlasy do vysokého culíku. Vzala jsem si svůj malý bílý batůžek a nabalila plavky, ručník, plavecké brýle na hledání perlorodek a knížku. Nasadila jsem si ještě sluneční brýle a zavolala Ginnu. Společně jsme sešly dolů do kuchyně. Tam už čekala Jane. Četla nějakou knihu na mobilu.

Sáhla jsem do přihrádky vedle mikrovlnky a vytáhla dva rohlíky. Namazala jsem je máslem a dala do sáčku. Přidala jsem jablko a usedla vedle Jane.

„Co čteš?" zeptala jsem se.

„Ale nic," odpověděla. Jasně, zas ty její nereálné románky, pomyslela jsem si. Byla tak začtená, že snad ani nevnímala mou přítomnost.

Vzala jsem si ještě plastovou láhev a nalila do ní vodu. Pak jsem vyběhla zase schody nahoru do Karenina pokoje. Byla tam tma, záclony byly zatažené. Usnula. Tak rychle usnula? Vždyť před půl hodinou ještě vybíhala schody, pomyslela jsem si. Potichu jsem se přikradla z její posteli a zakřičela jí do ucha:

„Vstávej! Máme písemku z dějáku! A profesor Jones po tobě chtěl ten referát!" Karen sebou škubla a málem spadla na zem.

„Cože? Já zapomněla! Rodiče mě zabijou!" vyjekla a doopravdy z postele spadla. Já už to nevydržela a dostala strašný záchvat smíchu. Karen se mě koukala jako na blázna. Bylo to opravdu... vtipné? Takové slovo snad ani neexistuje. Karen si sedla na postel a vypadala, jakože přemýšlí. Pak se zamračila a hodila po mně polštář. Znova jsem se začala smát a ona se mnou.
„Jsi blbá! Málem jsem z tebe dostala infarkt!" řekla když jsme se uklidnily. Hodila jsem po ní polštář nazpátek. Bohužel ho chytila.

„Kdo koho teďka budí, no?" ušklíbla jsem se. Zasmála se a řekla, „Tak promiň, že jsem zklamala." Do pokoje vtrhla Jane.

„Co se tu stalo?" zeptala se.

„ Ale nic to jen tady paní dokonalá nemá nic lepšího na práci, než budit nevinné lidi," odpověděla Karen. Vyplázla jsem na ní jazyk.

„Promiňte, že vás ruším, ale nechtěly jsme někam jít?" zeptala se Jane.

„Jó jasně, jen se převlíknu," řekla Karen.

„Fajn, ještě si umyju zuby a sejdeme se dole," řekla jsem. Vyšla jsem schody do mého patra a vykonala ranní hygienu. Pak jsem sešla dolů, kde už čekaly holky.

„Tak jdeme."

No, takže další kapitola je tu... Co k tomu napsat?

Snad jen, že bych chtěla všem co tohle čtou popřát Veselé Vánoce!!!!!! =D

Kkobari + Zuzík =33333