Ohnivá koruna

Kapitola 3. - Námluvy

Jasmine na mě vrčela tak moc, až jsem se sama styděla. Přecházela po stáji sem a tam a vrhala na mě odsuzovačné pohledy. Jenže co jsem jí měla říct? Sama jsem nedokázala říct, co to mělo znamenat. Nechala jsem ho přiblížit se ke mně tak blízko. Nechala jsem ho, aby mi držel meč u krku, nechala jsem ho, aby se mě dotknul...a Jasmine jakoby mi tohle a mnohem víc s každým pohledem a odfrknutým dýmem vyčítala. 

Thomas. Pořád jsem před sebou viděla ty jeho oči a nedokázala je dostat z hlavy ani když jsem seděla ve svém pokoji a jen tupě zírala na své větrem a soubojem rozcuchané vlasy do zrcadla. Z přemýšlení mě ale vytrhla Hannah- Vtrhla do pokoje, jako kdyby hořelo. Instinktivně jsem se po očku podívala na zahradu. Ne, nic nehořelo.

„Pojď do sálu, rodiče nás volají." Zavolala a rozevřenými dveřmi zase odešla. Podívala jsem se na svoje kalhoty a vzhled. Jak velký problém bych měla, kdybych přišla před rodiče, krále a královnu, v tomhle? Hannah ale zněla naléhavě, takže na převlíkání a hraní si na perfektně upravenou princeznu nebyl čas, když vezmeme v potaz, že moje vlasy vypadaly jako po výbuchu. Absolutně se mi tam nechtělo, pokud tam máme jít všichni, tak tipuju, že chtějí moji báječní rodičové říct všem, co jsem vyvedla.

Když jsem přišla, tak v sálu bylo všechno služebnictvo, i lidé, kteří pracují ve stájí. Proč je tu celý zámek? Tak velkou věc jsem vyvést nemohla ne? Nebo je to kvůli Letnímu království? Nikde není napsáno, že se tam nesmí. Dobře, třeba mají zákony co s týče draků ale...

Sluhové nás posadily na židle, které byly před královským trůnem. Před námi seděl král a královna. Matka vypadala jako vždy perfektně, převlékla se do červených sametových šatů a bílou krajkou a na hlavě měla stříbrnou diamantovou korunu. Ať jsem se na ni dívala sebevíc, podobu se mnou jsem tam neviděla. Měla tvrdou tvář a jemné ženské křivky, řekla bych, že ty jediné jsem podědila. Zato když jsem se podívala na otce, viděla jsem mnohem větší podobu. Až na vlasy a vousy ty už měl věkem prošedivělé. Pevnou a silnou postavu bojovníka si zachoval i v pokročilém věku a jeho hluboké světle hnědé oči, jsme měli téměř totožné. Byl to vůdčí typ, moudrý a spravedlivý. A pokud bylo třeba, i pořádně tvrdý panovník. Zálibu v boji a kalhotách jsem podědila po něm. Sestry byly spíš křehké květinky po naší mamá, já byla po otci zapálená do boje a svobody, kterou představoval svět za branami zámku.

Otec poručil ticho a začal vykládat nejdříve nějaké bláboly o tradicích, a pak se dostal k jádru věci, která mě až přinutila poslouchat.

„Jak dobře víte, tak královský řád říká, že až se dítě královské krve dostane do dospělého věku, tak musí dát svoji ruku tomu, kdo udělá tu nejkrásnější záři z jejich elementu, toho si pak vezmou. Je to stará a velmi hezká tradice, kterou jsme se rozhodli konečně uskutečnit. Jelikož už všechny mé dcery hranici dospělosti přesáhly, mohou se námluvy a tímto myslím nejkrásnější záře na obloze zahájit!" Řekl a všichni v sále začali tleskat, několika služkách ukápla slza. Já na něj nechápavě koukala. Cože co? Haha, jako jo všimla jsem si, že už jsem přesáhla hranici dospělosti, ale předpokládala jsem, že stejně jako u sester se pár let ještě počká.

„Počkejte, to znamená, že ten, kdo my udělá nějakou světelnou záři z ohně či co, toho si budu muset vzít jako za manžela? Celý život kvůli ohňostroji?" Zeptala jsem se otce skepticky.

„Ano, ale nemusí jen z ohně, není to nádherný projev lásky?" Opáčil spokojeně otec a ruku položil na matčinu. Ta se na něj vroucně usmála. Ne není!

„Ne to není, vždycky jsem si myslela, že si budu moc vybrat, koho chci já!" Řekla jsem naléhavě, ale tak, abych nevzbudila moc pozornost služebných, kteří se začali bavit.

„Lauren, pochop, že takhle zní tradice a my ji musíme dodržovat. Pokud máš někoho, kdo se ti líbí a je z královského rodu, tak mu jen řekni, tu nejhezčí záři navíc vyhodnotíš ty podle sebe, takže vlastně si sama vybíráš." Řekl otec a pokynul služebnictvu, že mohou odcházet! Je pravda, že na pár plesech jsem prohodila nějaké to slůvko s osobami královského původu, ale jelikož mi bylo čerstvých osmnáct, přemýšlela jsem nad tím jiným způsobem.

Naštvaně jsem odešla ze sálu a ignorovala pohled sester i rodičů. Zabouchla jsem dveře do svého pokoje a nechtěně zapálila kliku. Naštěstí se mi to stávalo tak často, že už jsem věděla, jak ji uhasit. Když jsem se alespoň trošku uklidnila, sedla jsem si k oknu a začala číst absolutně nezáživnou knihu o ledových růžích, které jsem nedávno tak jaksi podpálila. Nemohla jsem se soustředit, v hlavě mi zněla stále otcova slova. Já se nechtěla vdávat. Vždyť ani nevím, co je to láska, jak ji poznám? A jak se v ní mám chovat? Vždyť jsem teprve nedávno vůbec zaregistrovala že existují nějací hezcí muži. Vybavila jsem si obličej Thomase. Malinko jsem se usmála a vrátila se ke knížce. Spíš takovém biologickém popisu.

Zajímalo by mě, kdo udělá něco pro mě, určitě budu poslední, kdo nikoho nebude mít, až se všechny sestry vdají. Nedokázala jsem se s tou myšlenkou vyrovnat, prostě ne, já se nechtěla vdávat, nebyla jsem připravená.

 Služebná mi zaklepala na dveře a přinesla mi čaj. Velmi oblíbené pití v Zimním království. Naštěstí byl teplý už sám o sobě, ne jednou se stalo, že mě učitelé opět chtěli vyzkoušet a nechali mi donést studený čaj, abych si ho sama svou mocí ohřála. Jak vtipné. Po tom pokusu mi museli sundat dřevěné obložení zdí z mého pokoje a nahradili ho vzorovanými tapetami. Dřevo hoří opravdu skvěle. Služebná položila tác na stolek u okna a chtěla odejít, když jsem ji zastavila. Drobná dívka s čepcem nepřirozeně padnoucím na její hlavu se mi poklonila.

Podívala jsem se, jak pára vycházela z horkého čaje. Opravdu jsem si nemyslela, že by mi někdo udělal nějakou záři. Určitě ne z lásky. Spíš to bude mocenský tah. I když, já se královnou nestanu. Zimnímu království bude vládnout Adele, jako nejstarší z dcer. Já bych se k trůnu dostala jen sňatkem s korunním princem jiné země. A řekněme si popravdě, že na to moc nespoléhám a ani to pro sebe nechci.

Většina princů znala mé sestry. Tori, druhá nejmladší byla o dva roky starší než já. Hannah o 4 roky starší než já a Adele o 5. Ony byly už dávno v očích princů z různých plesů a královských návštěv. Já jsem byla jen na pár a moc jsem nedávala pozor. Divila bych se, kdyby si mě někdo všimnul. Na takových plesech se sejde kromě královských rodin také nejlepší smetánka. Takže je to tam samá komtesa, lady, anebo jiná její Výsost.

Podívala jsem se na své ruce. Zajímalo by mě, kdo si bude chtít vzít princeznu, která mu může podpálit jeho sídlo.

_______________________

Třetí kapitolou se dostáváme k jádru děje příběhu. Jak se Vám zatím příběh líbí? Chtěli byste být na místě Lauren? 

Pokud se Vám část líbila, hlasujte nebo napište komentář. Moc si toho vážím a Všem děkuji <3 

Příjemné čtení.