Ohnivá koruna

Kapitola 11. - Seznámení

Pořádně jsem se sekla. Jaká to ostuda. Já vím. Nebyli to totiž zástupci Letního království, nýbrž Jarního.

Představili každého člena královské rodiny z Jarního království. Okamžitě jsem zapomněla jména, jelikož jich bylo 6. Měli šest synů. Chudák královna. Jsou všichni její? To je o život ne? Když jsem se na ně podívala, dali se rozdělit na dvě půlky. Tři z nich byli stavění a urostlí, dva z nich měli světle hnědé až blonďaté dlouhé vlasy sepnuté na temeni, jeden z nich měl vlasy ostříhané na velmi krátko, že vypadal skoro holohlavý, ale nebyl. Ti zbylí tři byli jejich úplný opak. Štíhlé vysoké postavy, nijak osvalené, ale hezcí byli, to se muselo u všech nechat. Měli stejně světlé vlasy.

Dva synové byli zástupci vzduchu, 2 země a další dva vody. Ano, a ani jeden si za svůj element nezvolil oheň. Tak ty mi teda rozumět nebudou až je podpálím. Odfrkla jsem si.

„Jsme opravdu rádi, že jste nás přijali, Vaše Veličenstva." Poklonil se Jarní král, jak se sluší a patří.

„Je to pro nás veliká čest. Přijeli jste z velké dálky, už máte připravené pokoje, kde si můžete odpočinout." Řekl můj otec a rukou pokynul ke služebným, kteří čekali v rohu místnosti, kdyby si přál někdo odejít.

„Děkujeme. Vážíme si Vaší pohostinnosti." Řekl král Jarního království a princové souhlasně přikývli.

Můj otec se s Jarním králem přesunuli do pánského salónku, aby si popovídali o novinkách z jejich zemí. Matka si zase vzala královnu do dámského salónku. Já jsem se souhlasem otce opustila sál, a i když jsem věděla, že je to příliš riskantní, přesto jsem si to namířila přímo do stáje k Jasmine.

Když jsem přišla do stáje, byla jsem příjemně překvapena. Všimla jsem si dvou nových draků, které jsem před tím nikdy v našich stájích neviděla. Samozřejmě, že jsem je neviděla, když mám draka jen já. Komu asi patřili? Nikdo z princů si nevybral oheň. Že by si je vypůjčili na cestu přes černý les? To je zvláštní. Dveře od stáje se otevřely a já se tím směrem podívala. Přišel jeden z jarních princů a zastavil se u toho nového draka. Zaujatě jsem ho pozorovala, jak vchází do jeho velké stáje. Potom mi zmizel z dohledu. Pousmála jsem se. Znamená to, že měl nějaký z princů snad rád draky? Přestože si nevybral oheň. Nedávalo mi to smysl.

„Tak co Gwene, líbil se ti dnešní let?" Zaslechla jsem ze stáje. Teda, ten kluk měl silný hlas.

„Tady jsem ti přinesl pamlsek." Ozvalo se ze stáje a já se zasmála. Tohle já udělat Jasmine, tak mi sežere ruku.

„Au, co blbneš?" Řekl se smíchem. Jo, zřejmě mu i jeho drak ukousl ruku.

Bylo to legrační, takže jsem se zasmála. To jsem ale neměla dělat, protože si smíchu všiml. Vykoukl ze stáje a chvilku si mě měřil pohledem. Výborně, já všechno zvorám.

„Vaše Výsosti." Uklonil se mi a přešel ke mně, aby nemusel křičet přes celou stáj. „Nevěděl jsem, že jste tady, teda zde." Zasmál se, jak to spletl.

„To je v pořádku, nemusíte se přede mnou chovat královsky ani se klanět, ale před králem radši ano." Řekla jsem s úsměvem, aby si trochu oddechl. Ani já neměla ráda přehnanou etiketu v rozhovoru. Dávala jsem přednost hovorovějším výrazům.

„Máte hezkého draka." Kouknul se do stáje za mnou, kde ho Jasmine s vyceněnými zuby pozorovala. Musela jsem se zasmát.

„Jmenuje se Jasmine." Podívala jsem se na kamarádku za mnou.

„Christian ." Uklonil se. Ještě že to řekl, protože jak říkám, nezapamatovala jsem si ani jedno jméno. Jo, princezna na vdávání.

„Lauren." Opáčila jsem, i když pochybuju, že si mě po tom výstupu v sále nezapamatoval.

„Takže vládnete ohni?" Zajímal se. Hahaha, jo, vládnu. Tohle slovo bych zrovna nepoužila. Nervózně jsem se usmála a začala si hrát se svými vlasy, abych to zamaskovala. Byl to ten nakrátko ostříhaný velice dobře stavěný a celkem pohledný princ.

„Jak jste to poznal?" Řekla jsem ze srandy. Usmál se. Měl hezký úsměv. A rovný zuby.

„Vy ale ohni nevládnete, princi, jak to, že máte draka?" Řekla jsem udiveně a podívala se směrem, kterým přišel.

„Často cestuji, tak jsem dostal Gwena." Objasnil. Zajímavé. Ten drak ho poslouchá? Musí být ochočený.

„Takže rád cestujete?" Zajímavé. Opět. To máme společné. Draky a lítání někde po světe.

„Spíš prozkoumávám, poznávám nová místa. Vždy si tím pročistím hlavu. Je to osvobozující." Usmál se. Tak jo, měním názor, vezmi si mě hned.

„Tak to vypadá, že budeme mít něco společného." Usmála jsem se taky.

„Opravdu?" Nechápal. Ale viděla jsem v jeho očích smích. Taky jsem před něj předstoupila jak nějaký zvíře. Muselo mu to být jasné.

„Nejsem asi úplně princezna, která by jen ležela v knížkách." Řekla jsem poněkud váhavě. Pochopil.

„Popravdě mi to bylo jasné, když jsem Vás viděl v kalhotách, princezno." Zasmál se a opřel o dveře do stáje. Cítila jsem, jak se mi do tváře nahnala červeň.

„Co byste řekla na takové seznamovací proletění?" Navrhnul vzápětí. Měl krásně modré oči. Hned jsem si vzpomněla, že jeho živel je voda. Usmála jsem se a k mému překvapení jsem přikývla. Fuuuha, to šlo nějak mooc rychle.

„Totiž, není tu nikdo, kdo by si se mnou někdy vyletěl, takže..." Radši jsem upřesnila, aby nevzniklo nějaké podezření, že mu projevuju nějakou náklonnost. Ale byl docela fajn.

„Tak zítra pro Vás přijdu, Výsosti." Usmál se a poklonil se. Přikývla jsem a odešla co nejladněji ze stájí.

Vrátila jsem se do svého pokoje, kde jsem celý den měla správně být a nad tou situací přemýšlela. Měli jsem něco společného, a navíc byl docela pohledný a určitým způsobem přitažlivý. Tak moment, znamenalo to, že mám zítra rande?! Já mám zítra rande?

U všech živlů, já mám zítra rande!

U živlů nemůžu uvěřit, že vážně musím začít přemýšlet o těchhle věcech. Vždyť to vůbec neumím. V tomhle jsem totiž ještě větší tele než v ovládání svého živlu.

________________________

Přijeli nás princové!:D Chtěli byste je omrknout i ve skutečnosti? :D Lauren z nich moc nadšená není.  Nebo že by ano? 

Už máme za sebou 11 kapitol a já si neskutečně moc vážím všech vašich hlasů a komentářů. 

Také popřeju příjemné čtení a budu doufat, že se vám příběh stále líbí ♥♥.