Ohnivá koruna

Kapitola 12. - Voda

Další den jsem byla strašně napjatá. A k tomu všemu jsem měla ne moc příjemný rozhovor s matkou. Seřvala mě na dvě doby, za ten pozdní příchod, a ještě v kalhotách. Ale po tom, co jsem jí oznámila, že mě jarní princ pozval na vyjížďku, nebo spíš na prolétnou, tak ztichla. Nejdřív nevěděla, jak zareagovat. A nakonec spustila.

„Pro všechny živly, ne že uděláš nějakou pitomost a zkazíš to. To je úžasná příležitost!" Sepjala ruce a v hlavě si to všechno už vymýšlela. No, aspoň už na mě nekřičela za tamto.

„Ano mamá, ale nedělejte z toho prosím velkou věc." Řekla jsem jí a dávala jsem dobrý pozor, abych měla co nejetičtější chování. Musela jsem si už dávat pozor. Matka nevědomky přikývla, ale už byla zahalena do svých myšlenek.

Když matka odešla, ještě chvíli jsem si četla knihu o ledových růží, nebylo to zas tak nudné čtení, jak jsem si myslela. Aspoň už chápu, proč jsem dostala to domácí vězení, ony jsou prý vzácné, jako doopravdy vzácné. Z toho čtení mi ale vyhládlo.

Vyšla jsem z pokoje a namířila jsem si to do kuchyně, protože jsem dostala velkou chuť na čokoládové sušenky. Do kuchyně jsem ale nedošla. Hned, co jsem vyšla z pokoje jsem uslyšela něčí hlasy a vycházely z pokoje jarních princů. Oni je ubytovali na stejném patře, jako nás princezny? Oh, tak to je podlé. Je pravda, že máme pokoje na patře, kde je nejvíce pokojů pro hosty, ale...to je podlé! Opatrně jsem se přiblížila k pootevřeným dveřím na levé straně chodby, odkud hlasy vycházely a zaposlouchala se. Vím, že je to pro princeznu nevhodné, ale tak co, já nejsem zrovna ukázková princezna. Vzpomeňte si, že jsem na královskou audienci přišla jako prase.

„A kam poletíte?" Hlas patřil Jarnímu králi a ten druhý Christianovi. Zatajila jsem dech. Čekala jsem rozhovor dvou princů, ne krále. Najednou mi bylo blbé odposlouchávat Jarního krále ale...

„Nevím, předpokládám, že mi ukáže okolí." Odpověděl Christian. Nedívala jsem se dovnitř. Jen jsem poslouchala.

„Dobrá, ale slib mi, že se nezabiješ na Gwenovi." Řekl mu král a Christian se zasmál. Měl opravdu hezký smích.

To mi bohatě stačilo. Jsem celkem ráda, že se neptá jen má matka, co dělám. Christian se mi začíná zamlouvat, mohli bychom mít společné zájmy, přesto jsem nedokázala cítit něco víc, připadal mi spíš jako skvělý společník a přítel, než jako potencionální manžel. Vrátila jsem se do pokoje, a potom se rozhodla jít do stájí připravit si Jasmine. Strážím jsem řekla, že kdyby mě hledal princ Christian, ať ho rovnou pošlou do stájí.

„Máte ráda připravenost?" Ozvalo se po chvíli, kdy jsem si připravovala ve stájích Jasmine. Podívala jsem se na prince. Měl jezdecké kalhoty a zbytek schovaný pod teplým kabátem. Na odpověď jsem jen usmála. Začínala jsem pociťovat úzkost. Z brašny jsem vyndala sáček a podala mu ho.

„Cože? Jak víte, že miluju čokoládové sušenky?" Vykulil oči Christian. To mě překvapilo.

„Nevím, jsou moje nejoblíbenější." Usmála jsem se a on taky.

Vyvedli jsme draky ze stáje a dovedli je na plac, odkud odlétávám. A když potřebuju, tak Jasmine narvu všude. Chytnula jsem se sedla a zapálila ho. Zrovna teď? Jako vážně? Sedlo začalo okamžitě hořet a já nevěděla co mám dělat. Začala jsem do něj plácat a vzpomněla si, že jsem si nenasadila rukavice. Sakra.

„Sakra, sakra, sakra..." Šeptala jsem.

Christian na nic nečekal a sedlo uhasil. Jeho živel opravdu byla voda, jak jsem si pamatovala. Upřímně jsem poděkovala.

„Stává se Vám to často?" Zeptal se. Co jsem mu měla říct? Že zapaluju věci běžně? To by naše rande skončilo dřív, než vůbec začalo.

„Co myslíte, že zapaluju věci jen když se jich dotknu, nebo že je neumím uhasit?" Zkusila jsem to.

„To první." Takže zapaluju věci při pouhém dotyku.

„Většinou to schytá klika u dveří, ale tu už umím uhasit." Zamumlala jsem.

„Tak to potřebujete někoho jako jsem já, aby Vás chránil, Výsosti." Řekl mile.

Ten si teda věří! Ale musela jsem přiznat, že má vlastně pravdu. No, možná je pravda, že by se mi hodila nějaká osoba s velkým množstvím vody, ale někdo tu zapomíná, že i Thomas ovládá vodu. Což je až neuvěřitelně sexy, až na to, že mě celou zlil. A potom mě nazval zatracenou holkou.

Ahh, kde se ten pitomec courá. Nemůže se dočkat, až ho za to sundám.

„Omlouvám se Vám, Výsosti, to bylo nemístné." Omluvil se Christian, když jsem dlouho nic neříkala. Cítila jsem se trapně, že mezitím, co mi tu on nabízel pomoct, já myslela na...

„To je v pořídku. Vyrazíme?" Hlavou jsem pokynula k drakům a princ přikývl. Vyhoupla jsem se na Jasmine a už jsem chtěla být v oblacích. 

_________________________

První rande Lauren, co na něho říkáte? Povede se? 

Schválně napište do komentářů, co si o něm myslíte. Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář, budu moc ráda ♥.

Příjemné čtení:)