Ohnivá koruna

Kapitola 20. - Budoucí kroky

V zámku to bylo jako v blázinci. Tolik lidí, tolik princů. Každý se vám dvořil, pořád samé princezno, Výsosti, a poctěte mě prosím vaší společností. Seděla jsem u stolu, když jsme večeřeli. Všichni. Všechny královské rodiny. A když jen Jarních princů bylo šest, teď už 5, bylo to vážně úžasný.

Opírala jsem si hlavu o ruku a vysloužila si káravý pohled matky. Zaměřila jsem se na ovoce, které nám přinesli na dezertu. V hlavě jsem vypnula všechny zvuky, které byly okolo. Zaměřila jsem se na hroznové víno. Okolní obraz se mi začal mlžit kromě vína. Stekla po něm kapka vody. Polkla jsem. Víno vzplálo. Malým oranžovým neškodným plamínkem. Pozoruhodné. Přistála mi na něm voda. Plamínek vyhasl. Už zase. Odfrkla jsem si.

Zvedla jsem oči na místo naproti mně. Thomas se na mě upřeně díval. Podívala jsem se okolo, nikdo to neviděl. Všichni se o něčem bavili. Zaměřila jsme se na jeho dezert. Všiml si, co dělám a nenechal mě to udělat. Vyslal ke mně vodní páru. Schladila mi nohy, až jsem se lekla a narovnala se na židli. Uhasila ovšem moje znovu začínající žhnoucí tělo. Střelila jsem po něm pohledem.

Odtrhla jsem od něho oči, protože jsem opět začala pociťovat horko mého těla. Zaměřila jsem se na své sestry a prince, abych změnila své myšlenky. Ale vnímala jsem Thomasův pohled. Každý.

Všechny mé sestry si už svého budoucího manžela vybraly. Adele bude vládnout společně s Robertem, Jarním princem. Hannah si bere Jamese, Letního prince, Tori se opravdu dala dohromady s Thomasovým bratrem Wallem a bude vládnout v Podzimním království spolu s ním. A já? Já opět ucítila pohled Thomase. Pokud si ho vyberu, tak mě ta touha zabije.

Dovolila jsem si o tom chvilku přemýšlet. Kdybych si ho vybrala, určitě bychom odjeli do Podzimního království, ale co tam? V zámku bychom bydlet nemohli, ale třeba mají pár zámečků, nebo panství. Jak se to většinou dělá, že tyhle malé panství nebo větší hrabství se dají královským princům. Zakoukala jsem se do vína. Dneska jsem měla chuť zjisti něco víc. A kam se chodí na výzvědy?

No přece do kuchyně poslouchat služky.

Zjistila jsem si, kdy se chodí scházet ty největší drbny, a když ten čas nastal, šla jsem se schovat do kuchyně a poslouchala. Když přišly, byly hodně nervózní, aby je někdo neslyšel. Tak dneska to bude zajímavé.

„Myslíte si, že bude válka?" Řekla jedna služka. Já se zarazila. Válka? Musela jsem si zacpat pusu, jinak bych z úkrytu vylezla a začala se jich ptát...

„Nevím, doufám že ne, ale rozhodně bude další les." Usoudila druhá. Cože? Jak další les?

„No, stejně mi to nejde do hlavy, Adele jako budoucí nová královna si okamžitě udělá les, který bude rozdělovat zimní a letní říši?" Divila se jedna.

„V Jarním království se navíc udělá také les, ten zase bude rozdělovat Podzimní a Jarní království." Nestačila jsem valit oči. Proč?

„Tohle bude něco velkého, všichni budoucí králové chtějí samostatná království." Vysvětlovala jedna z nich.

„Ví někdo, kdy se to má uskutečnit?"

„Ano, slyšela jsem, že hned po korunovaci, kdy už bude mít každé království svého krále a královnu. Všichni králové s manželkami se potom přesunou do toho svého a poručí les vytvořit." Dneska mi bude muset sestřička asi hodně věcí vysvětlovat. Proč tohle nevím?

„Ale proč? Žádné války nám snad nehrozí nebo ano?" Ptala se za zatajeným dechem jedna.

„No, podle toho, co vím, tak nový králové nechtějí nic riskovat a všichni se takto společně dohodli." Řekla další, ale ostatní mávly rukou na znamení, že kecá.

„Takže budoucí králové a královny nemají mezi sebou spory?" Nechápala jedna.

„Ne, právě naopak, bojí se, že by najednou někdo mohl začít na někoho z nich žárlit a vyhlásit válku, proto bude každé království samostatné." Mně se to nějak nelíbilo.

Stále jsem poslouchala a nevěřila vlastním uším. Chtějí rozdělit království? Musím jít za Adele.

Koukám, že budoucnost je nerozhodná nejen u mě, ale i u samotného království.

Seděla jsem u Adele v komnatě a byla na ni naštvaná. Proč mi o něčem takovém neřekla? Ví, že království miluju víc než cokoliv.

„Lauren uklidni se." Uklidňovala mě Adele. Nechápavě jsem na ni zírala.

„Ne, neuklidním se, proč to chceš udělat? Každé království bude jako v pasti." Nechápu to ne, hlava mi to nebere. Budeme přesně jako v pasti.

„Lauren, nic ještě není potvrzeno. Uvažuje se o tom, ano, ale..." Adele svěsila ruce. Už teď na ní vidím, že její první vladařský rozhodnutí ji neuspokojuje.

„Ale proč? Vždyť teď žijeme v míru. A můžeš se přeci postavit za to, že to bude tak fungovat dál." Naléhala jsem na ni.

„Jsou tu určité okolnosti, které nás k tomu návrhu vedly. Já ti nesmím nic říct, Lauren, a tak jak to bude, tak se s tím musíš smířit." Řekla a chytla se za hlavu.

„Ví to otec? Matka? Ví to vůbec někdo?" Nepřestala jsem. Ano, opravdu mě to rozčílilo.

„Lauren nech už to být, není to tvoje starost!" Křikla. Nikdy na mě taková nebyla. Napila se vody.

„Chci vědět, kdo bude řídit tyhle království." Založila jsem si ruce na prsou.

Byla pravda, že teď už jsem byla klidnější, ale stále jsem byla naštvaná a v oči mě tlačily, jako kdybych měla začít brečet. To ostatně Adele taky, ta už skoro brečela, nikdy nesnášela hádat se se mnou. Vždy to byla ta hodná sestřička, která mě chránila a nenáviděla, když jsem byla smutná nebo rozzlobená. Měla mě opravdu ráda, tento rozhovor ji musel moc ubližovat. Ale já to potřebovala vědět.

„Naše království budu řídit já a Robert, Letní království James a Hannah, podzimní království Tori s Wallem." Sklonila si hlavu do rukou. Takže všechny mé sestry budou královny. Tak, jak k tomu byly vychovávány. A já?

„Takže všichni budete mít nadále královský status?" Řeknu polohlasem.

„Lauren, nech toho, já vím, že musíš být naštvaná, ale ty stejně odjedeš s tím Thomasem do Podzimního království a Tori ti nechá královský status. Budeš vévodkyně." Řekla Adele a stále si opírala hlavu.

„Koho že si vezmu?" Nemohla jsem uvěřit svým uším.

„Vždyť se na sebe s tím Thomasem pořád tak koukáte. Někdy spíš, jako když se chcete zabít, nebo byste na sebe nejradši skočili." Moje uši! Krvácejí! To s tím zabitím bylo přijatelnější.

Adele ke mně přišla a objala mě. Byla horká. Nebyla nemocná?

„Adele? Slibuješ, že uděláš všechno proto, abychom se scházely?" Pověděla jsem jí do vlasů.

„Samozřejmě." Odsouhlasila. Položila jsem ji na postel. Vypadala, že je nemocná. Zeptala jsem se, jestli mám někoho zavolat. Nakonec jsem poslala pro Roberta a matku. Já se vrátila v myšlenkách do svého pokoje.

Došlo mi, co mi řekla. Otočila jsem se druhým směrem.

______________________________

Dvacátá kapitola a máme tu překvapivý zvrat děje. Čekali jste, že budou chtít ostatní panovníci les rozšířit? Nebudou tak Království víc izolovaná? 

Já vám chci moc poděkovat za všechna přečtení, hlasování a komentáře ♥ Pokud se vám líbila i tato trošku informační kapitola, určitě hlasujte nebo napište komentář ♥.