Ohnivá koruna

Kapitola 4. - Mám odvážného draka

 Další den jsem se probudila stejně popuzená, jako jsem ulehla předešlí večer. Otec oznámil příjezd už třech významných rodin. Žádná rodina však nemá hlavní královský titul. Otočila jsem se na posteli a paprsky slunce mi skrz orosené sklo okna prosvítaly dovnitř. Mám ráda zimu. Vyrostla jsem v ní celý život a představa, že bych se musela odstěhovat někam za teplem mě nemálo děsila. Vždyť bych se ani v té zemi neuměla chovat. Podívala jsem se na skříň, kde mimo pár obyčejných šatů, které můžu mít u sebe, jinak mi ty honosnější vždy připravují v salónku odděleně mimo můj pokoj, jsou i kalhoty, jezdecké kalhoty. Usmála jsem se.

Vyrazím do letního království, opět. Není to kvůli tomu mladíkovi Thomasovi, ani kvůli tomu, že mě nejspíš nikdo světelnou zář nepřipraví, ale proto, že si chci na tom místě z minula vyčistit hlavu. Aspoň na chvilku nemyslet na moji blízkou budoucnost. A aspoň si můžu trochu ozkoušet, jak mi bude, když budu delší dobu v teple. Víte jak, jen tak pro představuji, kdyby náhodou ze mě byla letní princezna. Zarazím se. Asi si budu muset připomenout obličeje letních princů. Kolik jich vlastně je? Já jsem teda princezna na dvě věci. Při mém štěstí mého budoucího manžela budou znát všichni v místnosti kromě mě.

Hned po snídani jsem seběhla do stáje, abych osedlala svoji sněžnou dračici Jasmine a vyrazila směr letní království. Na snídani sice rodiče trochu protestovali, dobře ne trochu, hodně, a taky se jim nelíbilo, že jsem opět v kalhotách, ale nakonec jsem je ukecala na to, že jsem hned zpátky. Nevěděli, kam mám namířeno. Nikdy jim to neříkám. Vědí, že lítám někde po království a otec vždy říká, že si aspoň udělám přehled, kde co je. Což je pravda a nevylučuji to. Mámě se to nezamlouvá vůbec, a často to otci vyčítá, ten se ale jen směje. Nemůže nic říct, to on mě to naučil.

Jasmine vzlétne a já zahlédnu pár lidí z královských družin, které k nám dorazili na námluvy, jak v úžasu zvednou hlavu na nebe a začnou si něco povídat s ostatními. Já umím udělat rozruch. Vítr mě nejdřív nepříjemně bodá do obličeje, jak prudce stoupáme mezi mraky. Nad mraky se ale úplně vypaří a mě sem tam už jen polechtá. Ve vzduchu je cítit déšť. Vzpomenu si na Hannah. Její živel je vzduch. Jestli ho mění? Ne nemění, jen se s ním snaží pomáhat a naučit se ho ovládat. Pro prospěšné věci.

Hranice v lese mezi zimním a letním královstvím je opět prázdná. Když dosedneme na zem a opět se vydáme pěšky tou samou cestou ještě než dorazíme do tepla, začne malinko sněžit. Sněhové vločky líně dopadají na zem a my za sebou brzy začneme zanechávat stopy. Usměju se na Jasmine, která jde poslušně vedle mě a ta spokojeně zavrčí a natáhne hlavu, že chce hladit. Zasměju se.

Na paloučku, k mému očekávání nikdo nebyl, a tak jsem v poklidu mohla bez starostí usednout do měkoučké trávy a jen tak přemýšlet o tom všem co se kolem mě děje. Sluneční paprsky mě opět lechtaly na kůži a třpytili se. Dala jsem si ruce za hlavu a dovolila si užít to neznámé teplo. Teplý těžký kabát jsem nechala položený na sedle Jasmine, která s velkým žuchnutím lehla na zem. Kdyby měla zvířata podobnou mimiku, jako my lidé, troufla bych si říct, že se snad zazubila.

Začala jsem přemýšlet nad svým živlem. Ostatně, jako to dělám téměř nepřetržitě. Neřekla bych, že se v ovládání ohně zlepšuju, ale jisté pokroky můžu pozorovat. Až na pár výjimek, jako, že jsem při tréninku zapálila dřevěný stojan se zbraněmi, také jeden kord, který tam byl jako dekorace a neskutečně mnoho závěsů, naštěstí v zámku nebyla královna, takže mi nemohla dát domácí vězení, jak slíbila. A učitelé už jsou na mě tak zvyklý, že cokoliv okamžitě uhasí. Ale ty závěsy budou muset vysvětlit.

Najednou za mnou zašustilo křoví. Opatrně jsem došla k Jasmine, aby mě přes ní nikdo neviděl. Chvíli jsem tam stála a poslouchala to šustění. Z lesa vyběhl najednou zajíc. Když si všimnul Jasmine, začal hlasitě pískat a tím vzbudil její pozornost. Ta se okamžitě lekla a vyletěla do nebe. Vážně holka? Jsi drak ne? A co tvoje paní? Odfrkla jsem si. Na to, že byla drak se chovala jako kůň, když zahlédne něco podezřelého a vyvodí, že ho to může zabít. Jako třeba pytlík. Tak jsem tam zůstala s tím zajícem. Chrstnula jsem na něj ohnivou kouli, která ho velice minula a zajíc hlasitě zapískal a odtrmácel se někam pryč. Jasmine se zlehka snesla na zem. Věnovala jsem jí skeptický pohled.

„Ty jsi teda odvážnej drak." Podrbala jsem ji na hlavě a ona se po mě ohnala.

„Ale no tak, klid." Uklidnila jsem ji. Zvedla jsem hlavu k nebi. Nelíbilo se mi. Měly bychom letět.

Když jsme se přiblížily k místu, kde se setkávalo léto se zimou, všimla jsem si, jaký je na hranici z výšky nádherný pohled. Nejraději jsem létala na průzkumy do hor, kde jsem se kochala výhledem na širý svět. Zastavila jsem Jasmine a ona začala mávat křídly na místě. Ve vzduchu ji pobídla k otočení, abych měla výhled na Letní království. Viděla jsem ho jen část.

Letní království bylo větší než to naše. Mezi hlavním městem a vesnicemi byly lesy a pole. Na nich něco zlátlo, nejspíš pšenice, místy zase zelená, a na loukách se pásla zvířata. Nikde tu nebyly ledové růže, jen ty normální. Adele by se sem skvěle hodila. Jako patronka země, by dokázala nejlíp spravovat letní území. Byla by tu šťastná. Třeba se už domluvila s někým z letního království. Potom jsem tu myšlenku ale zazdila. Adele musela zůstat v Zimním království, jako korunní princezna. Vybírat si nemohla.

A co já? Já na výběr měla?

____________________________

Nová kapitola na světě. Chtěli byste také vlastního draka, jako má Lauren Jasmine? 

Pokud se Vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář, vše si čtu a moc mě to těší. 

Přeji příjemné čtení.