Ohnivá koruna

Kapitola 22. - Draci

Měla jsem schůzku s Julianem. Byl to nejmladší z jarních princů. Podle otce by bylo neslušné, abych se z žádným z nich neseznámila. Z toho, co se stalo s Thomasem jsem byla úplně mimo, ale sám mi řekl, že si mám vybrat někoho jiného. A proto jsem se opravdu snažila udělat dojem, aby ten jeho zamračený a naštvaný obličej, kterým mě sledoval už druhý den, kdekoliv jsem se mihla s nějakým z princů, stál za to.

Zrovna jsem si sedla s Julianem do jednoho z venkovních altánků.

„Máte to tu překrásné." Řekl Julian. Byl to příjemný mladík. O něco vyšší než já, elegantní a sečtělí. Měl hnědé kudrnaté vlasy a roztomilý obličej.

„Ne, je to tu normální." Řeknu trochu podrážděně. Protože už druhý den nosím jen šaty a rozdávám úsměvy kde se objevím. Všichni si musejí myslet, že jsem nemocná.

Byla jsem celou dobu podrážděná. Po chvilce jsem toho měla dost, ale musela jsem to vydržet. Mluvil pořád o nějakých květinách. Jeho živel byla země, a opět nikdo z jeho bratrů si nevybral za živel oheň.

Procházeli jsme se po zahradě a já si mnula ruce. Vůbec jsem neposlouchala, co mi Julian říkal. Ty dva dny jsem nebyla vůbec ve své kůži. Byla jsem vzrušená a co bylo horší, hladová. A nejhorší bylo, že to nebylo z hlediska jídla. Všechno jsem si to přehrávala znovu a znovu. Jako kdyby se mi moje tělo vymklo kontrole. V životě jsem takový pocit nezažila. A líbil se mi. Hrozně moc se mi líbil.

Každé ráno u snídaně mě stálo veškeré přemáhání, abych se na Thomase nedívala víc, než je nutné. Když jsem se před ním poprvé objevila v rudých šatech, ve špercích a ovoněná snad všemi voňavkami v paláci myslela jsem, že ten neutrální obličej nevydržím a rozesměju se na celé kolo, jak se na mě rozzuřeně díval. A když jsem si nesedla naproti němu, ale počastovala svojí přítomností jarního prince, jeho výraz se ještě zhoršil. A mně to udělalo radost. Odmítl mě, řekl, ať si najdu někoho jiného. A potom mě líbal.

I přes všechnu snahu bylo těžké se na něj nedívat. A když jsme se náhodou setkali očima. Vystoupla mu žíla na krku a mě srdce začalo bít rychleji. Taky jsem tu snídani do sebe naházela rychle, abych tomu nemusela čelit.

Sem tam jsem princovi Julianovi odpovídala. Nakonec mi nabídl rámě a chtěl mě doprovodit zpátky do tepla. Mě zima nebyla, byla jsem zimní princezna a rozžhavená jsem byla ažaž, ale s úsměvem jsem ho přijala. Když jsme procházeli do paláce, prošli jsme kolem Thomase. Probodával mě pohledem. Nevšímala jsem si ho.

Princ mě odvedl do sálu, kde na mě čekalo překvapení.

„Překvapení." Zaradovala se Katie, když mě uviděla. Stála v sále a za ní se krčil Christian, který si pokynul hlavou se svým bratrem. Katie mě objala a Christian mi gentlemansky políbil ruku.

„Co tady děláte?" Nechápala jsem.

„Malá návštěva." Promluvil Christian. Pozvedla jsem obočí.

„A zdržíte se?" Ptala jsem se s úsměvem.

„Ne, hned zítra odjíždíme." Řekla posmutněle Katie.

„Ale dnes pro tebe máme speciální dobrodružství." Řekla hned na to.

Odvedli mě do pokoje a řekli, co si mám oblíknout. Nebylo to nic neobvyklého, jen hodně teplé věci. Šli jsme do stáje a vyzvedli Jasmine. Letěli jsme ke Katie domů.

„Páni Katie, za tu dobu, co jsem tu nebyla, se to tu změnilo." Přistáli jsme na rozlehlém nádvoří, kterých tu měli nespočet. Katiina rodina chovala a cvičila draky. Došlo mi, že odtud má možná Christian Gwena.

„Jo, fakt hodně dlouho si tady nebyla." Zasmála se Katie a odvedli jsme draky do velké stále.

„No, ale to není to překvapení." Řekl Christian. Ne? Už samo o sobě bylo tohle milé.

„A co tedy?" Řekla jsem nechápavě, ale s neskrývaným zájmem. Odvedli mně k velké ohradě ve stáji.

„Dnes se budeš starat o draky." usmála se Katie. Ale tak zvláštně. Katieina rodina chovala sněžné draky, které pak prodávali. Bylo jich tu asi dvacet.

„Páni, to jsou..." Nevěřícně jsem na to koukala. V ohradě bylo nejenže několik dospělých sněžných draků, ale i malý dráčci. No to je ta nejroztomilejší věc na světě.

Nad hlavou mi proletělo něco velkého. Jasmine přeletěla ohradu a přidala se k drakům. Jasmine je také sněžný drak. Cítila jsem, že je tady opravdu spokojená.

„Tak můžeme začít.." Prohlásila Katie.

Celý den jsem se o ně starala. Nejdříve jsem je očistila. Bylo zábavné, když byli napatlaní mýdlem a pěnu měli všude po sobě. Jasmine navíc měnila barvu. Takže byla nejdříve tmavě růžová, potom už trošku světlejší růžová, a potom měla takovou vyblitou barvu, kterou měla pěna.

„Jde vám to, princezno." Usmál se Christian.

Pak přišel čas na krmení. Nevěřili byste, jakou dá práci nakrmit 20 vlastně teď už jednadvacet draků a pár mladých. Musela jsem připravit nějakou směs, absolutně nevim čeho a pak jít mezi ně a nasypat to do 12 koryt, které v ohradě byly. Jasmine to moc chutnalo. Když snědla směs z jednoho koryta, šla k druhému a snažila se tam vetřít. Byla to opravdu zábavná podívaná.

Nakonec jsem si mohla vybrat jakéhokoliv draka a s ním se proletět. Bylo mi ale těch ostatních líto, tak jsem jim za uzdu přivázala lano a s Jasmine jsme vzlétly. Za námi letěli další draci. Byl to nádherný den. Tohle bych dokázala dělat pořád. Bohužel, žádný okamžik netrvá věčně, a já se musela k večeru vrátit.

Když jsem se vrátila do zámku, dostala jsem se to velkého chaosu. Úplně jsem zapomněla, že mají zítra začít zásnuby, které budou spojeny s plesem. V zámku už se všechno připravovalo, pekly se koláče, dorty, pečená i grilovaná zvěř. Také se už zdobily chodby čerstvými květinami, a do sálu se daly nové koberce. Byl to blázinec. Ale až teď mi došlo, že veškerá sranda končila. Protože na plese se měli princové vyslovit a já se sešla dohromady se čtyřmi princi a Thomase ani nepočítám, protože ten mě odmítl.

Podívala jsem se na ten vyzdobený sál. Co jen budu dělat?

__________________________ 

Dvaadvacátá kapitola je na světě. Tentokrát se bude Lauren starat o draky. Aspoň nějaké odreagování od rozhodnutí, které ji čeká.

Tímto bych vám chtěla strašně poděkovat za překonaných 1000 přečteních ♥♥♥ Pokud se vám příběh stále líbí, hlasujte nebo napište komentář ♥ Všeho si moc vážím a doufám, že se budete těšit i na další kapitoly.