Ohnivá koruna

9.Kapitola - Černý les

Letěla jsem už opravdu dlouho nebo mi to alespoň tak připadalo. Minula jsem už Sněžné Hory, zamrzlé jezero, Sněžný Vrch i mnou neprozkoumanou Ledovou Louku, která byla poseta zamrzlými květinami. Zámek jsem nechala někde daleko za sebou a neměla jsem z toho dobrý pocit. Vítr mě šlehal nepříjemně do tváře. Nedařilo se mi nasadit tu správnou rychlost. Byla jsem daleko, nikdy jsem tak daleko nebyla a vzduch tady byl mrazivější. Když jsem před sebou zahlédla Černý les, můj pocit se ještě zhoršil.

Všechno, co jsem Černém Lese věděla, bylo, že se nacházel za zimním královstvím a byl velmi velký a hustý. Mnoho lidí se tam ztratilo, a proto se tam nikdo už nevydával. Lidé o tom místě rádi vyprávěli pověry, ale pravda v nich byla jen čtvrteční. Když jste neznali cestu lesem, rychle jste se ztratili, a les byl moc velký na to, abyste našli pomoc včas. Ti co měli štěstí se dostali buď k nám nebo do Letního království, a na druhé straně zase do Podzimního nebo Jarního.

Před několika mnoha lety tu ale žádný les nebyl, a bylo tak velké Království Elements. Když ale proběhlo mnoho válek mezi tehdejšími králi, kteří chtěli ovládnout všechna království zástupci elementu země vytvořili les, který měl zabraňovat válkám a tomuto pošetilému chtíči ovládnout všechna království. Království Elements se tedy rozdělilo na dvě části. Podle legend už nikdy nebyla válka, a i když se po staletí měnili králové, les se nevykácel. Říká se, že nikdo ještě přes les nepřešel. Pár jedinců už to zkoušelo, ale buď se ztratili nebo byli objeveni mrtví. Čemuž se není co divit, při jeho rozloze, a nikde ani živáčka. 

Jako malá jsem si hodně o lesu četla a vždy mě fascinoval. Otec mi však vždy říkal, že je to nebezpečné místo, a že bych tam nikdy neměla chodit. Za několik let jsem na něj úplně zapomněla, až teď se mi vše vybavilo! 

Podívala jsem se před sebe. Na všechny strany se táhla rozléhala zelená plocha zahalena mlhou. Polilo mě horko. Kapičky potu mi sjely po krku a stejně tak rychle mě zamrazilo. Z lesa šel chlad. Pobídla jsem Jasmine, ať letí nad les. Ta se ale vzepřela a silně zamávala křídly.

„Co děláš, holka? Klid!" Zakřičela jsem, když jsme z ní skoro slétla. Bouřila se. Nebyla vůbec klidná. Začínala jsem dostávat strach. To místo se divně rozléhalo. Halila ho mlha mezi stromy, a když jsem neviděla na konec...

Chtěla jsem ho prozkoumat, Jasmine se ale najednou rozlétla zpátky. Otočila se, že jsem z ní opět mále slétla a rychlostí blesku se vydala na opačnou stranu. Zaposlouchala jsem se do jejího těla. Vnímala jsem její teplo. Byla nezvykle horká. A splašená.

Letěla jako o závod. Vítr mě nepříjemně šlehal do obličeje. Sklonila jsem hlavu a nic neviděla. Najednou jsem uslyšela královské fanfáry. Zvedla jsem hlavu. Ne! To nebylo možné. Princové měli dorazit až zítra. Jasmine letěla a já ji pobídla rychleji. Musela jsem se tam dostat dřív. Nebo spíš, nemohla jsem se tam dostat pozdě. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, co by se stalo, kdybych to nestihla a před královskou rodinu předstoupila pozdě.

Matka mě zabije.

Černý les jsem nechala za sebou i se všemi jeho tajemstvími, ale něco mi našeptávalo, že jeho podivnou moc ještě ucítím.

_______________________ 

Devátá kapitola nás trochu seznamuje s historií Černého lesa. Prozradím, že tohle míst bude hrát v příběhu ještě velkou roli :) 

Pokud se vám příběh líbí dejte hlas a můžete i komentovat, vždy mě to moc potěší ♥. Přeji příjemné čtení.