Ohnivá koruna

Kapitola 18. - Oheň a voda

Na šaty jsem se vykašlala. Holt je zase přivítám v kalhotách, jen ať mají všichni stejnou příležitost a nikdo na vrch. Ba ne, samozřejmě je to díky mé lenosti a neochotě se našněrovat do šatů. Mířila jsem za svým otcem. Seděl v zahradě v altánku a povídal si se zahradníkem. Otec vždy udržoval dobré vztahy se služebnictvem. Jakmile jsem přišla, zahradník se uklonil a odešel. Usmála jsem se na otce.

„Copak tě přivádí, dítě?" Zeptal se a rukou mi pokynul, že se k němu mám posadit.

„Otče, zaslechla jsem, že prý chcete zrušit záře?" Zeptala jsem se s neskrývaným zájem. Otec si povzdechl.

„Lauren, víš někdy musíš udělat rozhodnutí, která možná nejsou podle tvého uvážení, ale přinesou blaho lidem a království." Položil svoji ruku na moji. Takže je to pravda.

„Takže je pravda, co se říká? Že jste uzavřel spojenectví s ostatními králi i dohody o našich sňatcích?" Zeptala jsem se, ale byla jsem ráda, že v mém hlase nebyla znít žádná zloba. I když mě to po právu štvalo. Otec se zamračil. Vím, že se chtěl zeptat, jak to vím, ale nakonec to neudělal.

„Ano. Dva. Adele, která si o to požádala sama a Hannah, která je moc tvrdý oříšek. Obě o tom věděly. Hannah se dobrovolně podřídila našemu výběru. Není jako ty, nebo Tori, je odhodlaná pro svoji budoucnost udělat cokoliv, když ví, že jí to zajistí dobré místo." Řekl. No, tak to není tak hrozné, jak jsem si myslela.

„Aha, takže já si můžu vybrat kohokoliv?" Otec váhavě přikývl.

„Musí to být princ." Zasmál se.

A může ten princ být tak trochu pitomec? V duchu jsem se zasmála i já.

„A už se ví, kdy se Adele stane královnou?" Zeptala jsem se. Ještě tu byl fakt, že Letní král ještě nedorazil, i když už byly sňatky domluvené.

„Samozřejmě. Do konce měsíce máte čas si vybrat své ženichy, jak říká tradice, a potom se bude vše připravovat na korunovaci." Odpověděl. Kývala jsem hlavou a všechno si důkladně zapamatovala.

Páni!

„Takže to znamená, že do konce tohohle měsíce už musím vědět, koho si já vyberu, a kam se potom přestěhujeme?"

Budu se vůbec vídat s Adele? Když si totiž vyberu třeba Thomase, určitě bude chtít žít v podzimním království, a to návštěvy značně zkomplikuje. Kdybych si ho vybrala. Kdybych...

„Co se děje, růžičko?" Zeptal se mě otec a ruku mi položil na tvář.

„Co když se odstěhuju a už nikdy Adele neuvidím, protože budu bydlet...někde, odkud cesta nebude tak jednoduchá, nebo možná." Zeptala jsem se a cítila jsem bolest. Někdo mi položil ruku na rameno. Byla to Adele, musela všechno slyšet.

„Neboj se ségra, já bych si pro tebe poslala." Zasmála se. Úsměv jsem ji oplatila, ale moje obavy nezmizely. Až doteď jsem měla bezstarostný život, ale teď? Teď se všechno změní, a to už koncem tohoto měsíce!

Neochotně jsem se vydala do stájí. Myslela jsem si, že tam nebude. Ale mělo mi být jasné, že pro něj nebude těžké zjistit, kde se zdržuju nejčastěji. Vždyť jsem mu sama řekla, že celý den lítám v sedle po lesích. Thomas tam stál perfektní jako vždy. Opřený o dveře od Jasmininy stáje a pozoroval mě. Měla jsem pocit, že zakopnu. To bych byla celá já. Přišla jsem k němu a povytáhla obočí. Neměla jsem zrovna náladu se dohadovat a měřit si síly. Byla jsem smutná, hodně, ale vidět ho tam stát úplně v pohodě mě akorát vytočilo. On nemusel opustit všechno, co miloval a v čem vyrostl.