Ohnivá koruna

Kapitola 27. - Ticho před bouří

Seděla jsem u snídaně a všichni okolo mě se bavili. Dnes to byla naše poslední společná snídaně, kdy se sešly všechny královské rodiny. Po snídani byla naplánovaná příprava a v odpoledních hodinách korunovace, která se protáhne až do večera. Tohle byl jediný okamžik, kdy jsem mohla ještě svobodně dýchat, potom už půjde všechno z kopce. Po korunovaci se odjede do našich nových domovů a bude svatba. Byl to můj poslední den doma.

Julian, který seděl vedle mě se nahnul a něco mi pošeptal do ucha. Zasmála jsem se, protože jsme si opravdu rozuměli a zakroutila hlavou nad jeho vtipem. K mé smůle jsem se s ním cítila úplně stejně jako s Chrisem. Něco tam prostě chybělo, ale pokud bude naše manželství v přátelském duchu...taky jsem mohla dopadnout hůř.

Podzimní král se syny akorát dorazil. Začali si sedat na místa a pozdravili se s mými rodiči. Zatajila jsem dech a snažila se uklidnit. Nic to není. Prostě se jen nedívej před sebe a snaž se dělat, že tam nikdo nesedí.

Že jsme se spolu nelíbali, a že ti nezlomil srdce.

Povedlo se to. Hannah mi totiž okamžitě začala vyprávět nějakou historku, kterou mi nutně potřebovala říct teď, a potom začala o tom, jak si představuje Letní království. Upřímně jsem se nad jejím nadšením začala smát a sáhla pro jídlo uprostřed stolu. Bohužel jsem se ale podívala před sebe.

A bohužel jsem se pro něj natáhla levou rukou.

Thomasovi zmizela snad všechna barva z tváře. Díval se na zásnubní prsten na mém prstu, a potom se podíval na mě. Znovu měl v očích tu lítost a uvědomění. Jak kdybych to byla já, kdo mu teď zlomil srdce. Snažila jsem se zachoval neutrální výraz, ale nešlo to, bylo mi do breku, když se na mě díval. Sjel očima vedle mě, jako by mu teprve teď došlo, proč sedí Julian vedle mě. Zavřela jsem oči a zaprosila, aby mu nic neudělal, protože jeho výraz byl přímo krvelačný. Julian si toho nevšiml. Thomas zatnul čelist a pěsti na rukou tak moc, až mu zbělaly. Jenže už s tím nemohl nic dělat. To on mi řekl, že si mě nemůže vzít. To on mi zlomil srdce. Neměl právo být naštvaný.

Odtáhla jsem ruku z jídla a on po ní, a potom po mně trhnul pohledem. Teď už to Julian vycítil a asi se mu nelíbilo, že se někdo tak zuřivě dívá na jeho budoucí manželku. Nahnul se ke mně, a opět mi něco pošeptal do ucha. Neslyšela jsem, co řekl, nedokázala jsem ho vnímat, ne když jsem se dívala Thomasovi do očí. Ale udělala jsem to. A udělala jsem to schválně. Odpoutala jsem se od Thomasova pohledu a podívala se na Juliana nejzamilovaněji, jak to šlo, a věnovala mu ten nejzářivější úsměv.

Srdce se mi roztrhlo na milion kousků, ale stejně jsem to udělala. Bylo to moje poslední sbohem Thomasovi a tomu, že mi zlomil srdce.

Thomas si stoupl a židle za ním hlasitě zazvonila o podlahu. Skoro všichni k němu vzhlédli, ale já mu pohled nevěnovala. Omluvil se a odešel tak, že jeho kroky úplně duněly. Až potom jsem si dovolila za ním podívat. Zahlédla jsem akorát široká ramena v černém kabátě, a byl pryč. Kousla jsem se ze strany do tváře. Thomas byl nádherný. Tak nádherný, že to bralo dech. A teď byl navždy pryč.

Podívala jsem se na svůj zásnubní prsten a vůbec nevěděla, co si mám myslet. Proč se Thomas chová takhle, když mi sám řekl, že si mě nevezme? Už jen to, že mě líbal byl velký přestupek, a vůbec by si to dovolit neměl. Jenže já od té doby nemyslela na nic jiného, jen na to, jak mě líbal a držel. Jak se na mě díval. Musela jsem na něj zapomenout.

Na korunovaci už bylo vše připraveno. Služebné mi dolaďovaly poslední detaily na mé róbě. Měla jsem na sobě dlouhé stříbrné šaty, které se při pohybu blyštily jako diamanty. Pro jistotu jsem se ptala, jestli nejsou svatební, protože takovou krásu bych si vybrala na svatbu. Měly dlouhý rukáv z jemné látky, stejně blyštivě stříbrné, že jsem vypadala jako hvězda na obloze. Zezadu šatů mi potom šla vlečka, která bylo o něco delší než normální sukně. Horní část vlasů mi služebné zapletly do objemného copu a do ohybů mezi nimi zastrkaly jehlice s bílými lesklými korálky na koncích, zbytek vlasů mi spadal volně ve vlnách po zádech. Zvýraznily mi oči, tváře a rty, jen lehce, aby se to příliš nebylo s celkovým dojmeme, tentokrát nasadily pouze náušnice, a nakonec mi na hlavu posadily křišťálovou korunu. Proti tomu, jaká byla připravena pro Adele byla tahle jen levná cetka, ale jinak stejně ohromující. Tak teď nevím, jestli mi to víc slušelo na zásnubním plese, nebo teď na korunovaci. Na plese jsem vypadala jako plamen, a tady jako hvězda. Usmála jsem se a mohla vyrazit.

V zámku to žilo a přípravy byly tuze prožívané, až jsem se musela smát nad těmi nezvyklými pokřiky. Se smíchem jsem popoběhla, abych nepřekážela sloužícím, které nesly nějaké látky neznámo kam a vyšla ven směrem ke stájím.

Tak dlouho jsem nenavštívila Jasmine, že když jsem k ní přišla vůbec se se mnou nechtěla bavit.

„No tak, holka, mně to moc mrzí, přinesla jsem ti ňamku." Šťouchala jsem do ní a tlumeně se smála. Ležela zády ke mně a už se dobrou dobu nechala přemlouvat. Otočila ke mně hlavu, a když viděla, že mám prázdné ruce, udělala dramatický obličej a nafoukle zase hlavu otočila.

Dramatická králova.

„No tak si trucuj, ale možná bys chtěla vidět tohle." Natáhla jsem před ní levou ruku s prstenem a upoutala její pozornost. S hlukem se otočila a natáhla hlavu k ruce. Začenichala a vycenila zuby.

„Nelíbí?" Zasmála jsem se. Zamrkala na mě a rozhlížela se okolo mě. Povzdechla jsem si.

„Ani mně se nelíbí." Zašeptala jsem. Jasmine byla v mžiku u mě a už ke mně tiskla hlavu. Musela jsem ji odehnat, abych mi nezničila šaty, to bych dostala.

„Achjo holka, kdybys jen věděla, jak mi je." Řekla jsem smutně a hladila ji na hlavě. Její hrané naštvání bylo ty tam a už na mě upírala smutné oči.

„Člověk by řekl, že se budeš mít nádherně." Ozvalo se za mnou. Trhnutím jsem pustila Jasmine, ta se v mžiku dostala přede mě a šíleným způsobem zařvala na Thomase, až jsem se lekla i já. Položila jsem ji ruku na tělo. Trochu se uklidnila, ale nepřestávala na něj cenit její pěkně ostré zuby.

Občas jsem zapomínala, že to byla moje nádherná dračice, a že si mě přece jen chránila.

_________________________

Drazí přátelé a nejlepší čtenáři, 

Předpředposlední kapitola. Hihi, jsem zvědavá, co na zbytek děje teď řeknete. 

Hlasujte, komentujte, zahlcujte mě. Všechno čtu, všechno miluju. Jste nejlepší <3