Ohnivá koruna

Kapitola 8. - Posel

Už jsem byla jednou nohou ve stájích, když za mnou zavolala služebná.

„Vaše Výsosti, královna vám vzkazuje, že dnes ani zítra nemáte podnikat žádné výpravy."

„A to jako proč?" Rozhodila jsem rukama na nevinnou služebnou a ihned toho zalitovala. Poděkovala jsem jí a ona vděčně odešla.

Princové měli přijet až zítra, měla jsem jeden celý den na svou poslední chvilku svobody a já musím zůstat v zámku? To vážně nebylo fér.  Výborně. Rozešla jsem se najít svoji mamá. Královna byla v dámském salónku a prohlížela si látky. Když mě uviděly její dvorní dámy, uklonily se. Hlavou jsem jim naznačila, ať odejdou. Nechápavě se podívaly na matku. Ta přikývla. Odložila látky, upravila si svoji oranžovou nabíranou róbu a narovnala se v křesle.

„Co to má znamenat mami? Proč jako nemůžu vyjít dnes ani zítra ze zámku?" Nechtěla jsem být tak drzá, ale emoce ve mně vřely.

„Lauren nezvyšuj na mě hlas! Dnes nebo zítra očekáváme vzácnou návštěvu, tak by bylo dobré, kdyby jsi byla v zámku." Řekla a rázně se na mě podívala. Sjela mě pohledem.

„A mohla by sis u všech živlů aspoň jednou vzít normální šaty?" Rukou si unaveně přejela po čele. Podívala jsem se na svoji košili a kalhoty. No jo no. Já už to brala jako samozřejmost.

„A taky dostaneš zpátky své služebné a dvorní dámy. Až přijede královská rodina, musí vidět, že je tu všechno na svém místě." Informovala mě a zase se začala věnovat látkám. Cože, co?

„Jak zpátky? Dovolila jsi mi je nemít." Překvapeně jsem rozhodila rukama. Copak si nevzpomínala? Jedné jsem omylem zapálila paruku. Na hlavě.

„Lauren, nevypadalo by dobře, kdyby si neměla služebné, které by tě oblékaly, a tomu věř, že kalhotám je v přítomnosti královských rodin konec, a jak by to vypadalo, kdyby si neměla dvorní dámy." Matka měla v očích nepochopení. Ano, byla opravdovou šlechtičnou a život u dvora měla zarytý v kostech.

„Můžu aspoň dostat zpátky Katie?" Zeptala jsem se poraženě. Matka mi věnovala omluvný pohled. Katie byla moje nejlepší kamarádka a byla i mou dvorní dámou, než odjela na výměnný pobyt do Jarního království. Už z matčina výrazu jsem odtušila odpověď. Nedostanu.

„Fajn, ale jestli někoho zapálím, bude to tvoje vina." Řekla jsem a matka si s tíhnou oddechla. Čekala jsem, jestli něco řekne, podívala se na mě a nakonec se vrátila k látkám. Přikývla jsem a odešla.

V chodbě jsem zaslechla hlasy mého otce. Přiblížila jsem se a vypadalo to, že právě přijel posel. Otec ho zavedl do sálu, kde nikdo nebyl, kromě mě za dveřmi. Stráže se teda na mě snažili nedívat, ale i tak jsem jejich nesouhlasné pohledy zahlédla.

„Vítej, jaké zprávy nám vezeš?" zeptal se otec. Byl to takový malý mužík, vtipně oblečený. Měl krátký oblek v modré barvě a zvláštní poselskou čepici. Ten nebyl z našeho království. Měl i kabát stejné barvy, ale usoudila jsem, že mu musela být zima. Jen obyvatelé zimy byli na naše počasí zvyklí.

„Nesu zprávy z Letního, Jarního a Podzimního království, Vaše Veličenstvo." Řekl posel a podal králi 3 obálky s pečetí. Takže by byl z našeho království? Zvláštní, nikde jsem tak vtipný obleček neviděla. Musel tu být nový.

Z druhé strany sálu vešla matka. Někdo ji musel informovat, což bylo podezřelé. Dělo se něco? 

„Něco se děje, drahý?" Zeptala se matka.

„Všechna království nás poctí svou přítomností." Zaradoval se otec s dopisy v ruce. Už jsem s tím byla tak nějak smířená.

„O to složitější bude odmítnout je." Řekla najednou matka. Zpozornila jsem.

„Dcery si přece musejí vybrat." Řekl otec, ale spíš s náznakem chytrosti v hlase. Matka si odfrkla.

„Tak je nejvyšší část promluvit si s nimi o jejich výběru. Neuzavřeli jsme ty sňatky jen tak pro legraci. Dal si královské slovo a stvrdil si ho podpisem. Adele s Hannah souhlasily s naším výběrem a Adele si dokonce prince Roberta vybrat chtěla. Zdá se, že se seznámily na minulém Letním plese a padli si do oka. Prý už si delší dobu dopisují." V matčině hlase bylo znát, jak je na svoji dceru pyšná. Já tomu nemohla uvěřit. I když jsem to Adele přála. Oni nám už domluvili, s kým se máme vdát? Samozřejmě, že jsem si to mohla myslet. Je to politický tah. Výhodný pro obě strany.

Víc už jsem slyšet nechtěla. Opatrně jsem zavřela dveře a vydala se stejnou cestou zpět. Akorát jsem rovnou zabočila do svého pokoje. Podívala jsem se na látku, kterou dnes ráno prohlížela mamá. Byl to zvláštní odstín černé smíchaný s rudou, který se leskl, když se s látka pohnula.

Hádala jsem, že mi z této látky ušijí šaty, až se královsky všichni přivítáme. Už zítra. Podívala jsem se ven do zahrady a zaúpěla, jak krásně dneska bylo. Ale, vem to čert. Látku jsem odložila na stolek pod okno a seběhla dolů do stájí. Jasmine se spokojeně pod mým dotekem zavrtěla.

„Ty se chceš proletět viď." Zazubila jsem se na ni a království nechala královstvím.

___________________________

Osmá kapitola je na světě a já doufám že se vám bude líbit. 

Můžete hlasovat a napsat komentáře co si myslíte, že se v dalších kapitolách stane. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.