Ohnivá koruna

Kapitola 10. - Královský nástup

Letěly jsme jako o závod, kdyby proti nám letěl nějaký pták, určitě bychom ho smetly. Když už jsem konečně uviděla věže našeho zámku, zaradovala jsem se. Jenže Jasmine ne a ne zpomalit. Smetl mě prudký vítr a já přepadla do strany. Naštěstí jsem se stačila chytnout sedla, takže jsem tam jen tak visela. Snažila jsem se vyhoupnout zpátky nahoru do sedla, ale jak jsem sebou házela, tak se protočilo sedlo a já visela zase o trošku blíž k zemi. Obrovskou rychlostí jsme prolétaly nad jezerem a já se zase pokusila vyhoupnout do sedla. Vítr mě šlehal ze všech stran a moje ruce byly příliš slabé na to, abych se přitáhla.

Nešlo to.

Nejhorší bylo, že jsme se blížily ke stromům, takže jsem sebou začala trhat a pokusila se vyhoupnout nohy. Křičela jsem na Jasmine, ale přes tu rychlost, kterou nasadila a vítr okolo nebylo nic slyšet. Začalo hustě sněžit. Vážně? Nebezpečně jsme se blížily ke stromům. Zkusila jsem to jinak. Snažila jsem se narovnat trošku sedlo, a pak se do něho vyhoupnout, nezaregistrovala jsem však fakt, že mi na rameni visí těžká taška a ta mě tahá dolu! Takže jsem opět skončila viset zachycená o sedlo. Přestože jsem křičela na Jasmine, bylo mi jasné, že když zpomalí, nestihneme se do zámku dostat včas. A nevím, co bylo horší, mrtvá princezna, která slítne z draka, nebo mrtvá princezna, kterou zabijou rodiče, když nepředstoupí včas před krále?

Blížily jsme se ke stromům, které mě začaly šlehat větvemi a shazovaly na mě studený sníh. Píchalo to všude na těle. Větve mě šlehaly, sníh mi zůstával za krkem a studil mě na těle. Zamrkala jsem, abych vyhnala slzy, které se mi tam draly. Spadly mi rukavice. Ruce jsem měla během vteřiny studené jako led a bolely. Naštěstí jsme brzy překonaly stromy. Podívala jsem se na své ruce a nohy a zjistila jsem, že jsem pořezaná a moje kůže je promrzlá od mrazivého sněhu. Blížily jsme se ke Sněžným Horám.

Jasmine letěla v dobré výšce, aby ji popoháněl vítr a stihly jsme to, ale já jsem se nebezpečně kvrdlala pod ní a modlila se, ať neletí moc blízko vrcholů hor. Neustále jsem se s ubývajícími silami pokoušela vyhoupnout zpátky do sedla. Mé modlitby ale nebyly vyslyšeny! Když jsme se blížily k prvnímu vrcholku skály, nemusela jsem dělat nic, skála byla nízko, ale stejně jsem to měla jen tak tak. S druhým vrcholkem jsem ovšem takové štěstí neměla, byl už o něco výš než ten první, naštěstí stačilo jen pokrčit nohy, ale stálo mě to velké úsilí. Jasmine si ničeho nevšimla, byla jako omámená. Třetí vrcholek byl největší, takže jsem se pořádně napnula a skrčila se co nejvíce to šlo. Měla jsem zavřené oči a byla připravená na smrt, ale naštěstí do schytaly jen boty, které se mi totálně roztrhly!

Po chvilce jsem ale ucítila palčivou bolest na levé noze. Nemohla jsem se ale podívat. Jestli jsem si ji zranila, tak to, jak vysvětlím teda nevím.

Naštěstí už jsem zřetelně rozpoznala věže zámku, všimla jsem si ale i strážných na věžích a zaklela jsem. Stále jsem visela dolů ze sedla a opírala se o tělo Jasmine, která naštěstí zpomalila a vítr se uklidnil. Aby mě nikdo neviděl, poručila jsem Jasmine ať klesne co nejtišeji před stáje. Povedlo se to jen z části. Služební mě viděli a já se snažila nevšímat si, jak zatajili dech, když mě viděli. Vypadala jsem strašně. Upřímně, strašně. Rychle jsem vklouzla do zámku a utíkala do své komnaty. Stihla jsem si ale jen převléknout boty a zjistit, že noha je naštěstí jen nepříjemně odřená a usušit si mokré kalhoty a košili, protože jsem je nechtěla sundávat ze sebe mokré.

Do pokoje mi vtrhli stráže. Uklonili se mi a já věděla, že jsem v háji. Podívala jsem se na svoje oblečení. Vlasy se mi rozpustily a stuha na vlasy mi odlétla někde tam v lese. Vlnité od copu mi spadaly na záda a já se podívala do zrcadla vedle skříně. Sakra.

Stráže mě vedli do velkého sálu. Šla jsem před nimi, ale dva mi byli přímo za patami. Za chůze jsem si rukou rozčesala vlasy z toho nejhoršího. Obličej jsem si otřela rukávem od košile a doufala, že je čistý. Věděla jsem, co se děje. Přišli pro mě na příkaz královny. Takže předstoupím před krále a královnu Letního království se strážemi v zádech, jako nějaký trestanec. No to možná budu, až se mnou rodiče skončí. Strážní nic neříkali, ale viděla jsem ten udivený pohled, který věnovali mé ne příliš královské a reprezentativní róbě.

Otevřely se dveře do velkého sálu a nechali mě projít. Všechny oči se okamžitě upřely na mě. Otec s matkou asi dostali infarkt, když mě tam uviděli. Všechny sestry seděly vedle krále a královny na svých místech a jen moje místo bylo prázdné. Rychle jsem očima přelétla zástupce Letního království. Všichni se na mě dívali. Pohled jsem radši nevěnovala žádnému princi. Vstoupila jsem do místnosti a pokleknula před králem a královnou. Matka s otcem se na mě vyčítavě dívali. Tohle jsem vážně pokazila.

„Lauren Marghareta Theresa Istrys, princezna Zimního království, čtvrtá dcera krále a královny Margharety a Korniuse II., vládkyně ohně." Představili mě. Klečela jsem před svými rodiči. Hlavu skloněnou v hluboké úkloně, jak se sluší a patří a čekala na vyzvání. Podívala jsem se na otce, když zvedal ruku, abych se postavila. Pokynul mi, ať pozdravím hosty a omluvím se jim.

Otočila jsem se na překvapené krále a královny a neušel mi úšklebek několika princů. Výborně. To se ti vážně povedlo, Lauren.

„Králi a královno, princové." Poklonila jsem se. „Přijměte prosím moji hlubokou omluvu za můj pozdní příchod a neslušný předstup před Vaše Veličenstva a Výsosti." Poklonila jsem se znova a král s královnou z Letního království mi pokynuli rukou na znamení odpuštění. Ještě jednou jsem kývla hlavou a podívala se na matku.

Její pohled říkal, ať se jdu okamžitě převléknou. Předstoupila jsem opět před své rodiče a už jsem si přišla jako šašek. No, mohla jsem si za to sama. Musela jsem si ale sednout vedle svých rodičů a počkat na představení královské rodiny.

Já se nedožiju rána. 

_________________________

Desátá kapitola je tu. Další kapitolu se pokusím přidat ještě dnes. Jak se Vám zatím hlavní hrdinka líbí? 

Pokud se vám příběh líbí, hlasujte nebo napište komentář ♥. 

Zase u další kapitolky:)