Ohnivá koruna

Kapitola 14. - Nejlepší kamarádka

Dorazili jsme do zámku a zamířili do sálu, kam jsme se šli ohlásit, aby otec věděl, že jsme se vrátili. Jakmile nám stráž otevřela dveře do sálu, tak na mě čekalo velké překvapení. Na Christiana teda taky, ale to jsem ještě nevěděla.

V sále stála Katie, má nelepší kamarádka. Neviděly jsme se několik měsíců, protože jela na výměnný pobyt do Jarního království. Katie žila s rodinou tady v Zimním království vysoko v horách a chovali sněžné draky. Matka se ale nezmiňovala, že by se vrátila. Katie se rozeběhla ke mně a objala mě. Objetí jsem ji oplatila a pořádně ji zmáčkla.

„Lauren, tak moc si mi chyběla." Řekla mezi tím, co mě objímala.

„Katie, to je překvapení, co tady děláš?" Odtáhla jsem se nechápavě. Ne, že bych nebyla ráda, byla jsem nadšená, ale nikdo mi o tom nic neřekl.

„No řekla jsem si, že když jsou ty námluvy, tak že za tebou přijedu a společně vybereme tu nejhezčí záři." Usmála se a znovu mě objala. V její odpovědi bylo ale něco jiného. Potom sem to pochopila. Odtáhla a přišla ke Christianovi. Objali se a políbili se. Uprostřed, sice prázdného, ale našeho královského sálu. Přede mnou. Jarní princ a moje nejlepší kamarádka. Christian se na ni usmíval a celý se rozzářil. Držel ji kolem pasu a polibek ji opětoval. Nechápavě jsem na ně koukala. Aha?

„Vysvětlí mi tady někdo, o co tu jde?" Řekla jsem nechápavě. Hrdličky se od sebe odtáhli, ale zůstali propletení. Pěkný.

„Lauren, jak asi víš, tak tohle je Jarní princ, no a jaksi tak si je to i můj kluk, miláček, zlatíčko, prostě tak." Odpověděla Katie a zamilovaně se na něj podívala. Bylo mi nevolno.

„A to jste mi chtěl říct kdy, princi?" Zeptala jsem se Christiana.

„Dneska u jezera, než jste mě přerušila." Já věděla, že jsem ho měla nechat promluvit. Možná by to nebylo teď takový překvapení. Ale to je fuk, je to nechutný. Vzal mě na rande, a přitom má jinou?

„Pojďte za mnou, všechno mi vysvětlíte." Řekla jsem a zavedla je do své komnaty, nechtěla jsem to řešit v sále.

Posadila jsem se na postel a Katie s Christianem na křesla přede mnou. Zajímavý obrázek, opravdu zajímavý.

„Takže..." Vyzvala jsem je. Nevěděla jsem, jestli být naštvaná, nebo ne.

„No, jednou ráno, když už jsem byla asi osmý den v jarním království, tak jsem se rozhodla, že půjdu na trh." Začala vypravovat Katie. „Když jsem byla na trhu, tak najednou přišli ozbrojený stráže a šli přímo k tomu stánku, kde jsem byla já." Ponechávala jsem si neutrální výraz.

„Lekla jsem se, že si jdou pro mě, myslela jsem si, že třeba nechtějí žádné lidi ze zimy, tak jsem prostě zpanikařila, vždyť mě znáš, a začala jsem utíkat. Hned za mnou stál ale Christian a já si ho nevšimla, takže jak jsem se otočila, narazila jsem do něj a spadla na zem. Stíháš?" Zeptala se. Přikývla jsem.

„Nestačím valit oči." Řekla jsem.

„No, já sem spadla na zem a zřejmě jsem se bouchla do hlavy, protože si pak nic nepamatuju. Druhej den jsem se vzbudila v neznámé posteli a lekla jsem se kde jsem. Do pokoje, kde jsem spala přišel Christian a řekl mi, co se stalo."

„Co ti řekl?"

„No, že jsem se bouchla do hlavy, že jsem v zámku a takové ty věci, co se říkají, když si v bezvědomí." Ach, jak šlechetné.

„No, Christian se o mě začal starat, chodil se mnou do zahrady a také do města, aby se mi něco nestalo. Když jsem mu řekla, že odkud jsem, a že chováme sněžné draky, navrhnul, že se můžeme spolu proletět." Vážně? Navrhnul ti, že se můžete spolu proletět? Ale nepovídej.

„Budu hádat, proletěli jste se a ty si zjistila, že ho máš ráda." Řekla jsem. Ani jeden si nevšiml mého tónu.

„Ano, a pak asi za týden jsme se dali dohromady." Katie celá zářila. Jako, byla to nádherná historka přímo vystřižená z románu, ale měl mi to říct. Dvořit se jiné princezně, a zrovna, když přijel ještě ke všemu na námluvy je docela zvláštní a nevhodné.

Ozvalo se klepání na dveře. Zvedla jsem se z postele a otevřela dveře. Za nimi stál otec. Nevšímal si Katie ani prince Christiana v mém pokoji.

„Potřebujete něco, otče?" Přivřela jsem dveře a vyšla na chodbu. Otec mi položil ruku na rameno.

„Lauren, chtěl jsem tě poprosit, abys zítra nikam nejezdila. Očekáváme příjezd Podzimního krále se syny, byl bych rád, kdyby se neopakovalo to, co s Jarním králem." Usmál se a naznačoval můj nehezký příchod. Trhaně jsem zakývala hlavou.

„Spolehněte se, papá." Pokusila jsem se co nejupřímněji usmát, ale emoce se ve mně bouřily

Takže zítra to přijde. Zítra přijede Thomas.

_______________________

Vypadá to, že měl Chris pořádně velké tajemství. No nic, příběh jede dál a my se konečně setkáme s Thomase. A to teprve bude jízda :D

Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář, jsme za to opravdu moc ráda ♥. Přeji příjemné čtení.