Ohnivá koruna

Kapitola 16. - Zatracený princ

„Drazí přátelé." Řekl otec Podzimnímu králi. Sedla jsem si na svoje místo vedle trůnu a vysloužila si od sester zděšené pohledy. Tori, která seděla vedle mě, jako třetí nejmladší dcera mě šťouchla do zad. Výmluvně jsem pokrčila rameny, že to není moje chyba.

„Vážíme si Vašeho příjezdu. Jistě jste po cestě unavení." Pronesla sladce královna a já vykulila oči, když začala s tou svojí elegancí. Ona nemluvila, když přijel Jarní král, proč najednou mluví s Podzimním. Nestávalo se, že by mluvila otci do přijímání hostů. Potom jsem si vzpomněla na jejich rozhovor.

Oni přeci domluvili s králi sňatky. A jediná já s Tori jsme neměly vybraného prince. Ne, oni nás někomu přislíbili?

„My děkujeme za příjemné přivítání, Vaše Veličenstvo. A jsem opravdu rád, že se mohu na vlastní oči přesvědčit, o kráse zimních princezen, jak se zpívá v písních, kterých jsme slyšeli nespočet. Máš opravdu krásné dcery, Korniusi, můžeš být po právu pyšný." Řekl král Podzimního království a uklonil se. Mluvil přátelsky a už jen to, že oslovil mého otce jeho jménem značilo, jak blízcí přátelé to jsou. Výborně, tohle se mi ani trochu nelíbilo.

Podívala jsem se na Thomase. Stál v tmavě modrém, černou nití prošívaném obleku. Husté černé vlasy měl opět neposedné a neupravené. Podíval se na mě a ušklíbnul se.

Výborně. Jsem v háji.

Jeho bratr mu byl podobný. Byl o něco vyšší, než Thomas, což bylo co říct, když byl Thomas celkem vysoký. Byl stejně urostlý jako Thomas, a když se usmál, vystřihl naprosto perfektní úsměv, takový, z jakého se dívkám podlomovala kolena. Oba dva měli tajemné pohledy a sakra bych se pletla, kdybych z toho nešla do kolen i já.

Nelhali, opravdu byli podzimní princové krásní.

„Moji synové." Řekl podzimní král a já ho opět začala vnímat. Ukázal rukou vedle sebe, kde s rovnými zády stáli, rukama za zády a vypínali hruď. Připomínalo mi to perfektní vojenský postoj. Museli být sakra dobří.

„Wallhelm Maxmilian I. Thornton, korunní princ Podzimního království, prvorozený syn královny Annary a krále Maxmiliana II., vládce země." Ohlásil podzimní král svého prvorozeného syna. Ten vysmekl perfektní poklonu a opět se vrátil do svého vojenského postavení. Byl hezký. Ale v Thomasovi bylo něco jiného, něco, co moje oči dokázalo připoutat pouze k němu.

„Thomas Martinus I. Thornton, princ Podzimního království, druhorozený syn královny Annary a krále Maxmiliana II., vládce vody." Thomas přistoupil, a také se uklonil. Když se ze své úklony zvedal, podíval se na mě. Přimhouřila jsem oči. Zadržel smích.

Po představení princů začali postupně představovat mě a mé sestry. Od nejstarší Adele po nejmladší mě. Poté se události opakovaly stejně, jako s Letním králem. Otec si ho vzal do pánského salónku a matka si vzala do salónku královnu matku, tedy matku Podzimního krále, protože Podzimní královna Annara, matka princů zemřela již dávno na nemoc. My, královské dcery, jsme si ještě chvíli povídaly v sále, hlavně o mé krásně róbě, že, a potom jsme se rozešly.

Odešla jsem ze sálu a chtěla jít do svého pokoje. Přemýšlela jsem, co to mamá říkala o těch šatech, když se najednou někdo odlepil od stěny na chodbě a zastoupil mi cestu. Projelo mnou mravenčení. Konečky prstů mi ohlašovaly narůstající sílu v mém těle, a že oheň se chce dostat ven. Podívala jsem se do těch tajemných očích před sebou.

„Takže Zimní princezna." Ušklíbnul se Thomas. Sjel mě očima. „V kalhotách." Řekl uznaně. Věnovala jsem mu kyselý úsměv.

„Docela by mě zajímalo, jestli jste i tady tak drzá, princezno, jako tam venku." Ruce si spojil za zády a o dobrý kus mě převyšoval. Měla jsem ho chuť kopnout. Neušlo mi, že mi začal vykat, když zjistil moje postavení.

„Nebojte, princi, budete mít dost příležitostí to zjistit." Řekla jsem nevinně a falešně se na něj usmála. To ho pobavilo.

„Řekněte mi, princezno, často si hrajete na neznámou?" Hrál si se mnou laškovně. Bylo v tom určité kouzlo. V mém těle vřelo teplo. Zřetelně jsem ho cítila. Usmála jsem se.

„A vy na Letního obyvatele?" Zeptala jsem se s předstíranou nevědomostí. Ušklíbnul se. I to mu šlo dost dobře. Byl to ten typ úšklebku, který se vám usadí v mysli a jen tak na něj nezapomenete.

„Těžko se člověku soustředí, když mu někdo spálí ruku." Nahnul se nade mně. Byl sakra o tolik vyšší. Stejně mě zajímalo, co dělal v Letním království.

„Protože běžně chce člověk zapíchnout neznámou holku, kterou sotva potká." Řekla jsem mu se stejným posměšným tónem, jako on. Usmál se. A byl to sakra pěknej úsměv. Jak se na člověka máte tvářit neutrálně, když vypadá, jak když ho vytvořili sami živly? Než mi na to dal odpověď, opět se ke mně přiblížil tělem. Položila jsem mu ruce jeho vestu, aby se už nepřibližoval. Moje tělo na to ale okamžitě zareagovalo.

Cítila jsem, jak se mi teplo žene celým tělem, a potom do ruky, kterou jsem měla položenou na jeho hrudi. Teplo mě lechtalo na konečcích prstů a objevily se malinké plamínky. Odlepila jsem ruku z jeho vesty a pozorovala, jak mi na ruce nejdřív tančí malé plamínky a postupně se spojily do jednoho. Nepálilo to. Podívala jsem se mu do očí. Pozoroval mě. Měl zatnutou čelist. Mimochodem vytvarovanou jako od sochaře. Najednou se ušklíbl. Zvedl jeden koutek úst a ze svojí ruky poslal malý proud vody na moji, která uhasila můj plamen. Ten syčák, tohle byl můj první plamínek.

Zůstala jsem na něj zírat a on zíral na mě. Sladce jsem se usmála a mokrou ruku, kterou mi zmáčel jsem si otřela do jeho oblečení. Nevěřícně, ale se smíchem se na mě podíval.

„Jsem přeci zatracená holka, Výsosti." Řekla jsem informativně.

„V tom případě mi dovolte, abych si tuhle zatracenou holku ukradl na jeden den, než mi ji vezme někdo jiný." Řekl a já zůstala stát na místě. A to jsem si myslela, že vyhrávám. Ten jde na to ale rychle.

„Je mi líto, zatracený holky nemají čas na pěkný prince, protože jim zabere spoustu času lítání po lesích." Řekla jsem bez zájmu a obešla ho.

To bude ještě sranda.

________________________

Šestnáctá kapitola a už je tu Thomas. Tak co na něj říkáte? Myslím, že jejich popichování, Vás bude ještě chvíli provázet :D

Chtěla bych vám moc poděkovat, za neuvěřitelných 500 přečteních ♥. Pokud vás příběh ještě nezačal nudit, tak prosím hlasujte, nebo napište komentář. Přeji příjemné čtení.