Ohnivá koruna

Kapitola 19. - Odjezd

Opět pro mě museli přijít stráže. Opět jsem neměla šaty a opět jsem před Letního krále a jeho syny předstoupila v kalhotách. Poslechla jsem si tu ceremonii potřetí a nemohla se dočkat, až budu moct odejít. Bylo to pořád stejné. Představování, potom salónek a vysvobození ze sálu. Ale aspoň už tu byli všichni princové.

Kůže mi hořela další čtyři dny. A nedokázala jsem se uklidnit. Dávala jsem si koupele. Pořádně studené koupele, protože horko, které vyzařovalo moje tělo od toho okamžiku s Thomasem bylo nesnesitelné. Nikdy se můj živel neprojevil tak moc. Ano zapálila jsem spoustu věcí, ale proti tomu to bylo nic.

Když jsme si po koupeli rozčesávala vlasy a vzpomněla si na něj, zapálila jsem hřeben. Aspoň jedna dobrá zpráva. Už mě oheň nepálil. Spíš se stal součástí mě. Moje tělo ho vyzařovalo a chtělo ho dostat napovrch. A v tom lese se to s Thomasem stalo. Bylo to jako výbuch. A zapálilo to všechny stromy v okruhu.

Možná se mi to zdálo, ale já byla vařící, moje tělo úplně žhnulo touhou, vzrušením, chtělo ze sebe ten oheň dostat a Thomasova kůže to všechno chladila. Stahovala ten oheň do sebe a chladila moji kůži. Bylo to jako dát na rozpálenou kůži studený led. Tak intenzivní to byl pocit.

Někdo mi zaklepal na dveře. Nečekal na vyzvání. Ve dveřích se objevila Katie. Dneska chtěli s Christianem odjet. Nebránila jsem jim. Měla jsem svých starostí dost.

Přicházely jsme s Katie na nádvoří, odkud Christian odlétal. Ukázalo se, že druhý drak, kterého jsem viděla ve stáji byl Katie. Katie mi něco vesele vyprávěla, ale já nevnímala. Všechny ty dny jsem byla mimo. Moje tělo se úplně zbláznilo. Obešly jsme oba draky a za nimi stál Christian. S královskou rodinou i bratry se rozloučil už včera v sále, kam nás všechny pozval. Nikdo mu to neměl za zlé. Možná kromě jeho rodičů, přeci jen si chtěl vzít neurozenou dívku.

„Tak šťastnou cestu." Přistoupila jsem k němu a upřímně se usmála. Vzal mě za ruku.

„Jsem opravdu rád, že Vás mohu nazývat svojí přítelkyní, Výsosti." Políbil mi ruku a uklonil se. Byl galantní, Katie měla štěstí.

„Budete vždy vítaní, kdekoliv jen budu." Objala jsem Katie a ona měla slzy v očích.

„Nezlobíš se, že tě zase opouštím hned co jsem se vrátila?" Obejmula mě znovu. Zavrtěla jsem hlavou.

„Jen buď šťastná." Pošeptala jsem ji do vlasů a ona přikývla. Podívala se na Christiana a já ji to viděla na očích. Jako by říkaly, s ním vždycky.

Když jsem se dívala, jak odlétají, přemýšlela jsem, jaké by to asi bylo být na jejím místě. Moci si odletět na drakovi s člověkem, kterého miluju. Jenže se to brzy dozvím. Konec měsíce se čím dál tím víc blížil a já měla v sobě takový zmatek, že jsem se ho bála mnohem víc.

Vracela jsem se z nádvoří a zastavila se ve stájích. Podívala jsem se na Jasmine, která byla ve své stáji docela živá. Ale, k čertu s tím. Popadla jsem sedlo a osedlala si mojí zlatou holku. Když jsem ji chtěla vyvést, do stáje vstoupil Thomas. Měl na sobě černé kalhoty a čistě bílou košili, i přes to, že vlasy neměl nikdy upravené, slušelo mu to. Sakra moc mu to slušelo. Kousla jsem se do rty.

Ty čtyři dny jsem se mu snažila vyhýbat, co to šlo. Protože jsem to cítila nejspíš jen já, ale můj živel se v jeho blízkosti úplně pomátnul. Vždycky. Ale nešlo to, vídala jsem ho při společných obědech i večeřích, jen tak v paláci, když se náhodou někde mihnul a co bylo nejhorší, ve zbrojovně, když se s pár princi domluvil, že si dají menší trénink, když už jsou tady a seznámí se. A co osud nechtěl, já měla mít zrovna svoji lekci, takže jsem se otočila na patě, jak rychle jsem mohla a učitele nechala samotného s vyjeveným výrazem. A já odcházela pryč s obrazem Thomasovi zpocené nahé hrudi před očima.

A teď tu stál, přede mnou, s tak nenormálním a nervy drásajícím klidem.

„Vyhýbáte se mi, princezno?" Řekl s úsměvem. Já mu ho ovšem neopětovala.

„Co tu chcete, princi." Řekla jsem nevrle. Už jsem si chtěla vyčistit hlavu tam nahoře. A ne mít plnou hlavu jeho. A zvláštní vůně jeho kůže, kterou jsem až moc vnímala na můj vkus.

„Chtěl jsem si promluvit..." 

Obešla jsem ho a nic mu neřekla. Chytnutím za předloktí mě zastavil a otočil k sobě. Podívala jsem se na něj. Zvážněl. Ten člověk na mě prostě pořád musí sahat. A proč to mojí hlavě tak vyhovovalo?

Trhla jsem rukou k sobě, pustil mě a nechal odejít.

„Zatracená holka, vážně." Slyšela jsem. Usmála jsem se. Zahřálo mě srdce, ale protože jsem hořela celá v jeho blízkosti, nijak jsem to neřešila.

Vzlétly jsme. Vítr mi pocuchal vlasy, studený vzduch mi schladil obličej, jako to žádná koupel neudělala a já měla chuť se pustit Jasmine, roztáhnout ruce a chvíli jen letět.

Pobídla jsem Jasmine, aby letěla k Černému lesu. Tentokrát mi to nepřišlo jako taková dálka. A ani se Jasmine nijak nezbláznila, když jsem k němu dorazily. Sesedly jsme na zem.

Stála jsem před Černým Lesem a byla jsem naprosto ohromena. Byl opravdu obrovský! Působil tak magicky a pohádkově, že jsem byla v pokušení se tam dostat. Ze strany, z které jsem stála já, byl les zimní. Jelikož je na území zimního království, tak byl celý zasněžený. Jak jsem se do něj ale dívala, zahlédla jsem něco zeleného. Bylo to opravdu maličké, protože les byl na našem území opravdu velký a hustý. Ale, když vidíte všechno bílé, tak snadno dohlédáte něco barevného. Chtěla jsem jít dál, ale Jasmine ke mně přišla a zatarasila mi cestu.

„Jasmine, co to děláš?" Narazila jsem do ní. Zavrčela. Nechtěla mě pustit dál. Podívala jsem se ještě jednou do toho lesa. Něco mě tam táhlo. Po chvíli dostávání se přes mou velkou dračici, jsem ale nijak nepochodila. Plácla jsem jí a zakroutila hlavou. Proč tolik nechce, abych tam šla? Nasedla jsem na ni, a ta celá nadšená, že letíme pryč, od svištěla zpátky k zámku.

___________________________

Devatenáctá kapitola a další výlet k lesu a smutná chvilka, kdy odjede Christian s Katie. 

Je neuvěřitelné, že tento příběh má už 700 přečteních ♥. Pokud se vám tato kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář, moc si toho vážím ♥ A zase u další kapitoly.