RUBIKOVA KOSTKA

Část 2.

Ahoj!

Tu je další část, sepsaná trošku narychlo, jelikož vím, jak pokoji 22 (guys, jenom díky vám tento příběh vlastně vznikl) záleží na tom, aby bylo pokračování co nejdříve.

Pěkné počtení, Vaše Helikoptéra ;)

 

Dvě skupinky lidí se vlekly po schodech do třetího patra. Daniel pomalu zvedal nohy a vypadal, jako by měl každou vteřinou umřít.

„Je to složitý. Já tam chci jet, ale prostě nechci vidět toho blbečka!" zasmála se Helena a podívala se na své tři kamarádky.

„Ani se ti nedivím," odpověděla Radka a se smíchem šťouchla ukazováčkem spolužačku do boku. „Tak tam jeď a prostě mu ukaž, že jsi lepší než on."

‚Chtěl bych mít vaše starosti!' probodával Dan pohledem své čtyři spolužačky, které se chichotaly na cestě do třídy. Zabočil spolu s dalšími lidmi za roh, když uslyšel, jak na něj někdo volá.

„Danieli!" křikla třídní na blonďáka jdoucího po chodbě. Otočil se za hlasem. „Pojď, přišla Martinova mamka." Dan podal třídnici Lucce, která stála kousek od něj, a znovu se vrátil k proskleným dveřím vedoucím na schody.

„Dobrý den."

„Ahoj Dane," na blonďaté ženě bylo vidět, že je unavená a má starosti. „Omlouvám se, ale do hodiny musím být zpět v práci."

„Dobře," vážným pohledům obou žen se chlapec snažil uniknout.

„Martin se domluvil se svým otcem, že se k němu přestěhuje do Plzně," Martinova máma si poposedla na zelené polstrované židli a přehodila nohu přes nohu. „Mají tam taky dobrý gympl, takže by prý nebyl problém v přestupu."

„A co se vlastně stalo?" zajímala se profesorka.

„No, Dane, mám to říct já, nebo nám převyprávíš tu sobotu ty?" Dan zaklepal energicky hlavou, protože nevěděl, kde začít. „Dobrá tedy, v sobotu před dvěma týdny měl jeden z Martinových kamarádů narozeniny. Jelikož jsem neměla být doma, Daniel u nás měl přespat, ale když jsem se asi v půl třetí ráno vrátila, Dan tam nebyl a Martin brečel. Nevím, co přesně stalo, a z části to ani nechci vědět. Vím, že by Dan nikdy mému synovi neublížil," jemně se na blonďáka usmála.

„Ale já mu ublížil," vydechl.

„Tomu nevěřím. Znám tě od mala, to bys neudělal!" zaprotestovala blonďatá žena.

„Věřit tomu nemusíte, ale je to tak."