RUBIKOVA KOSTKA

Část 12.

Ahoj.

Dnešní část bych chtěla věnovat ženě, která mi svými konzultacemi velice pomohla. A také děvčatům, která mě vždy povzbuzují k sepsání další části. Abych navodila trošku atmosféru, pusťte si písničku ze záhlaví. Nesouvisí sice tak úplně na 100% s dějem, ale chápejte jí jako brunetovy pocity.

Pěkné počtení, Vaše Helikoptéra ;)

Neuvěřitelně dlouho se rozmýšlel, jestli má opravdu vstoupit. Tmavovlasá žena vedle něj ho pokyvem hlavy povzbuzovala.

„Jdi první. Bude to tak lepší." I blonďatý muž na druhé straně ho popostrčil ke dveřím.

„Nás si ještě užije. Ale ty..." Dušan, Danielův otec, se snažil najít vhodný výraz. „Ty jsi láska jeho života." Usmíval se. Na to, že je jeho syn pravděpodobně gay, reagoval velice tolerantně. Mladík tedy zaklepal a po odpovědi otevřel. Nesměle nakoukl do nitra pokoje.

„Přišel jsem za Danielem." Zrzek na něj upřel pohled a blonďák zpozorněl. Martin si přitáhl židli a sedl si. Dlouho ani jeden nepromluvil.

„Strašně se ti omlouvám." Brunet seděl těsně vedle blonďákovo postele.

„Netuším za co." Dan seděl narovnaný a vypadal nezaujatě. „Vidím tě poprvé v životě." V tmavě hnědých očích se promítlo neskutečné zděšení a zoufalství. Cítil se, jako by mu někdo vytrhl srdce z hrudi, kus odtrhl a zase ho vrátil zpět. Mlčel a snažil se uklidnit na takovou úroveň, aby byl schopný ze sebe dostat alespoň nějakou hlásku.

„Co-cože?" Nezakoktal se, ale z nějakého důvodu mu došel dech, a setřel si vlhkou stopu pod okem. „Známe se od čtyř let."

„Ne, nevzpomínám si." Blonďák nelhal.

„Učil jsem tě na cyklostezce jezdit na kolečkových bruslích." Martinův hlas se klepal.

„Ne, nic."

„Jednou jsem ti půjčil košili na tátův firemní ples, ale on si zlomil nohu a nikam jste nešli." Matyáš se na ně díval a věděl, že něco není v pořádku.

„Nic mi to neříká."

„Když jsi utíkal u nás v baráku po schodech, abys byl dole rychleji než já výtahem, spadl jsi a narazil sis loket."

„Já si to nepamatuju."

„Měl jsi po starší sestře šaty a jednou jsi mě donutil, abych si je oblékl." Dan měl semknuté rty a kýval hlavou, že ne. „Jednou nás zamkli v kině a my museli počkat na uklízečku."

„Hele, já fakt netušim."

Martin už začínal být zoufalý. „Když jsem míval brigádu v aquaparku, chodíval jsi za mnou." Dan zakroutil hlavou, že ne. „Jednou jsem tě musel vytáhnout, protože se ti udělalo zle v největší hloubce a málem ses utopil."

„Pořád nevím." Blonďák si snažil vybavit alespoň některou ze situací, ale ani jednu v paměti nenašel. Znovu ho rozbolela hlava.

„Než jsem odjel, slíbil jsi mi, že na mě nezapomeneš." Zlomil se mu hlas a úplně se rozbrečel. I dan cítil, že je mu to strašně líto a zrzek to poznal. Matyáš k návštěvníkovi přišel.

„Prosím tě, odejdi." Brunet zvedl ubrečený pohled. Hlavou pokýval, že ano. Zvedl se a židli vrátil zpět ke stolu.

„Tak já asi půjdu." Každý krok mu trhal další kus srdce. Už byl skoro u dveří, když v tom se ozval tiše nesmělý hlas.

„Ty jsi Martin, že jo?"