Teď jsem jako ty? /w Kovy

3. Utubering

V Rozi hrklo. Doufala, že to tak zase není. Neměla ráda překvapení a dárky. Připadala si, jako by si ji táta měl potřebu kupovat. Jakoby si ji chtěl třeba udobřit, přitom nebylo proč. Měla s ním skvělý vztah.

Rozhodla se to neřešit a raději šla tátu pořádně obejmout. On to ale odmítl a vrazil jí do rukou pečlivě zabalenou krabici s tyrkysovou mašlí. Byla docela lehká. To Rozálii alespoň trochu uklidnilo.

„Nejdříve si otevři tohle." Věnoval jí otcovský úsměv.

„Tatí," podívala se na něj vyčítavě: „Už minule jsem tě žádala, ať mi nic nekupuješ."

„Jsem táta, je to moje práce. Otevři si to, šup!" pobídl ji.

Vzdychla a sedla si s krabicí na rozestlanou postel. Připadala si, jako kdyby měla narozeniny nebo druhé Vánoce.

Sundala tedy mašli a roztrhala jednoduchý balicí papír. Pod ním se nacházela krabice s nějakým znakem. Dívka zase trochu zneklidnila. Už jen ta krabice vypadala luxusně. Ať už je uvnitř cokoliv, muselo to být pěkně drahé. Vzdychla a otevřela.

Hned pod víkem nalezla řetízek. Cena samozřejmě chyběla. To by nebyl on, kdyby ji nesundal, zabědovala si v duchu a začala si jej prohlížet. Byl nádherný a z pravého stříbra. Na jeho konci se houpala malá jelení hlva.

Položila jej na postel a vytáhla druhou věc. Chvíli si myslela, že to je tričko, ale nakonec se ukázalo, že je to pončo vyrobené z lehké, vzdušné a lehce průsvitné černé látky. Zdobily jej malinkaté bílé puntíky. Dokonale se hodilo na léto.

Sice si ho nepřála, ale měla z něj velkou radost. Zvedla se z postele a obejmula tátu, který ji na oplátku také objal. „Děkuju," usmála se: „Ale teď budu mluvit naprosto vážně – už žádné dárky."

„Dobře," přikývl její otec.

Při slibu zkřížil prsty, takže byl neplatný. Přece by nemohl svou holčičku přestat rozmazlovat. Rozi ovšem měla štěstí, že většinou tyto intriky na ni neplatí.

...

V sobotu ráno musela vstávat brzy, protože to měl být celodenní výlet. Ale nevstávalo se jí tak špatně, jak se obávala, protože šla chytře spát až někdy k ránu. Z postele ji vytáhlo nádherné počasí a cvrlikot ptáčků, kteří zpívali kousek od jejího okna. No a taky budík, ale to nebylo tak hrozné. Naopak už na něj byla zvyklá.

Oblékla na sebe džíny, tentokrát černé, černé tílko a na to hodila to nové pončo, aby měl táta radost, když už jí ho tak pracně sehnal. Vlasy si zapletla do francouzského copu a dala si na sebe trošku make-upu a pudru, aby nevypadala jako mrtvá, která právě pracně vstala z hrobu.

Její táta už byl připravený a volal ji do auta. Popadla tedy mobil, aby si mohla ta zvířata nafotit a strčila si ho do kapsy. Pak si hodila ještě na záda batoh s nakoupeným jídlem a pitím a pro jistotu ještě popadla sluchátka, které brala prostě všude.

...

Cesta do zoo netrvala dlouho, možná tak hodinku a půl a jí to uteklo hrozně rychle, zvlášť když cestou nakonec poslouchala hudbu a psala si s Markét. Sice samé nepodstatné věci, ale alespoň se zabavila. Dokonce zabavila i Maki, protože byla sama doma.

Dorazili na místo. Oba vylezli z auta a táta šel koupit lístky, zatímco Rozi se porozhlížela kolem. Chtěla se jít podívat na mapu zoo, aby jim naplánovala, jak ji obejdou, aby toho stihli co nejvíce. Zatím vždycky, když byli v nějaké zoo, museli odejít, jelikož nestíhali a tak pár zvířat neviděla. Tajně doufala, že to dnes dají v klidu.

Naplánovala si trasu a šla se ještě podívat na billboardy, které byly rozmístěny kolem. Nebylo jich moc, většina spíš byla na obchody a podniky, které se nacházely ve vzdálenosti asi desíti kilometrů. Jeden jí ale velmi zaujal.

Nesl na sobě krásnou fialovou barvu s kruhem uprostřed, kde byla fotka, na které byli dva lidé. Pod fotkou se nacházel velký nápis, který nesl slovo „Utubering". A ještě o něco níže bylo menším napsáno nějaké datum. Zřejmě to byl název akce a datum, kdy má akce být.

Rozi osobně akci neznala, ale vzpomněla si na pár útržků chatu a rozhovoru s Markét a Terezou o akci, která se tak jmenovala. Nebo nějak podobně, nebyla si jistá a docela jí to zajímalo, tak vytáhla mobil a namířila mobil na billboard. Zaostřila a zachytila ho v celé své kráse. Poté ho Markét poslala na messenger.

Rozálie Vám poslal(a) fotku.
Rozálie: Je to to, o čem pořád mluvíte s Terinou? :D
Markét: Joooo! :3 Kde jsi to našla? :O
Rozálie: Je to na billboardu blízko zoo :/ Nevím, co to tu dělá.
Markét: No, asi už je ta akce tak rozšířená, že potřebuje billboardy :D :3 Proč mi to vůbec posíláš, chceš tam snad jet? :3
Rozálie: Ne, jen mě to zajímalo a napadlo mě, že kdybych se trefila, tak tu fotku ráda uvidíš. Vsadím se, že by ses tím billboardem pomazlila :P
Markét: Ne asi, zvlášť, když tam je Jirka Král a Gogouš! :3:3
Rozálie: Eee... jasně :D
Markét: Neříkej mi , že si z mého vypravování ani nepamatuješ, který je který? .__.
Rozálie: Ne :DDDD Jsem to beztak v životě neslyšela :D
Markét: -.- Jirka je ten blonďák a Gogo ten v tom oranžovém triku ;)
Rozálie: Jasně :DD Třeba si to zapamatuju :D No nic, už musím jít, táta má ty lístky, zatím ;) A nebuď zatrpklá, zůstaneš single :P
Markét: ...Říká ta, co nesleduje Youtube.
Zobrazeno.

Nesnášela tu chytrou teorii, která říkala, že když neděláš to, co dělají ostatní, tak jsi automaticky vyvrhel. Chtěla se věnovat vlastním věcem a ne těm, které po ní chtěla společnost. Naštvaným pohybem prsty po displayi vypnula data a mobil si nechala v rukách, ať je v pozoru.Chtěla si vyfotit tolik zvířat, které ještě vyfocené nemá i si užít tento výlet s tátou naplno.

Pozn: Jsem se dneska nějak rozjela :D Omlouvám se :D Jsem moc ráda, za každého čtenáře, takže to, že to čtete, tak mi dáváte chuť k tomu psát dál :3 Mám vás ráda a doufám, že se uvidíme u další kapitolky :3