Teď jsem jako ty? /w Kovy

9. První chat

V jeho úsměvu spatřila i trochu přirozené samolibosti. Zřejmě se chválil za to, že to tak zvládnul. Nicméně ji ten úsměv dokonale uklidnil.

„Aha, tak to ti moc děkuju," v její tváři se objevil úsměv zářivý jako slunce: „To mě tak sleduješ, že to víš?"

„Ne, jen jsem si toho všimnul," pronesl samozřejmě: „To je proto, že tě vídám téměř každý den," objasnil to pro jistotu, aby nevypadal nějak špatně.

„Aha," pokývala chápavě hlavou."

„Fajn. Teď budu vypadat asi jako opožděnej exot, ale jak se vlastně jmenuješ?" v jeho očích se zaleskly jiskry zájmu.

„Rozálie Ur," na chvíli se sekla a polkla naprázdno: „Urbánková." To příjmení oznámila až o pár sekund později. Znělo to spíš, jakoby si to jméno právě z patra vymyslela: „A ty?" pokusila se to zaříct otázkou. Konečně měla možnost dozvědět se jeho příjmení.

„Karel Kovář," v jeho hlase se objevila nejistota a v očích se radost zaměnila s obavami. Očekával špatnou reakci. Výsměšnou, možná přehnanou.

Rozálie si jeho zvláštní mimiky v této chvíli všimla. Nechápala to vzrušení. Rozhodla se jej trochu uklidnit. V žádném případě nehodlala reagovat nějak zle. Vždyť k tomu nebyl ani důvod: „Hezky to zní," stočila své koutky směrem k výšinám: „Já už jsem teda tvé jméno kvůli Martinovi věděla, ale příjmení ne."

„Jo, no, to se nedivím," kývnul s úlevným vydechnutím. Zorničky se mu opět rozšířily: „On je trochu pako. Někdy ani pořádně neví, co říká. Jinak je ale super, když ho poznáš."

„To věřím, vypadal mile. Až na ty řeči," uznala, čímž se dočkala Karlova úsměvu: „Asi se znáte hodně dlouho že?"

„Asi rok a půl. Možná dva," zauvažoval nad tím: „Prostě jsme si padli do noty," pokrčil nad tím rameny. Chtěl se vyhnout vyprávění o tom, jak s ním poznal. Hlavně kvůli holce, která teď vedle něj seděla. Neměla o ničem ani ponětí a tak to vypadalo na nadějné přátelství.

Povídali si i po zbytek cesty. Ovšem oba docela odtažitě. Rozi byla stále poněkud nervózní. Karel se některým odpovědím obloukem vyhýbal a odbíjel je.

...

Rozi se vrátila domů a sedla si hned na botník. Její mobil oznámil přístup k wi-fi. Otevřela nejznámější sociální síť a do vyhledávače zadala Karlovo jméno. Ruce se jí trochu klepaly. To bylo poprvé, co si chtěla sama od sebe někoho přidat.

Nemusela ho složitě hledat. Jeho profil na ni vyjel okamžitě mezi prvníma. Na profilové fotce byl dokonale zachycen se svým hlubokým pohledem. Byl úžasný. Usmála se nad tím a sjela níž. Všechen obsah měl zablokován. Dokonce se ani nedozvěděla počet společných přátel. Rychle vyjela posuvníkem směrem nahoru. Všimla si, že chybí i tlačítko pro přidání mezi přátele. Něco ji na tom nehrálo. Proč by to všechno měl zablokované?

Měla pocit, že je v dalekém božím háji. Byla pevně rozhodnutá na to místo kliknout, ale když tam nebylo, zklamalo ji to. Vůbec nepočítala s tím, že by si ji Kája chtěl do přátel přidat, nebo že by si vůbec zapamatoval její jméno.

Celé se to vyvrátilo po půl hodině, kdy už s tím byla smířená. Cinkl jí mobil, na kterém stálo upozornění „Uživatel Karel Kovář si Vás chce přidat mezi přátele."

Netrvalo jí nějak dlouho sáhnout po tlačítku „potvrdit". Byla to spíš dokonce milisekundy. Tak velkou z toho měla radost.

Netrvalo dlouho a ozval se i to oznamující zprávu.

Karel: Ahoj. :)

Zírala na tu zprávu dvě minuty, než si uvědomila, že musí pro další odezvu odepsat.

Rozálie: Ahoj:)

Karel: Nevadí, že jsem si tě přidal? :o

Rozálie: Ne :oo Mělo by?

Karel: Nevím, raději se zeptám. :) Nechci tě nějak naštvat nebo tak.

Psaní si v chatu bylo pro ni jednoduší, než mluvení, protože jí její tělo dávalo duševní klid.

Rozálie: Proč by jsi mě naštval? Už ses za to omluvil a kromě toho jsem to s reakcí trochu přehnala.

Karel: Nepřehnala. To byla chyba z mé strany. :DD Opět se za to omlouvám.

Rozálie: Dobře, nemusíš se pořád omlouvat :D Říkala jsem, že se nic nestalo.

Karel: Hmm, tak dobře. :) V tom případě mi řekni, jak se máš? :D

Rozálie: Skvěle! Máma není doma, žádný dopis na kuchyňské lince, bude klidný den :D Co ty? :)

Karel: Na pohodu, teda až na to, že bych se měl učit, ale na to mám celý víkend. :DDD Což mi připomíná - nechtěla by ses jít o víkendu projít a zajít třeba na bubble? :)

Rozi se sekla. Jít s ním ven? Sotva se vice poznali. Ještě nedávno na něj neměla moc kladný názor, na druhou stranu se jí tohle jen tak nestávalo.

Rozálie: Není problém ;)

Karel: Ten ironický smajlík se mi tam nelíbí.

Rozálie: V tuto chvíli v něm žádnou ironii nehledej. Moc ráda půjdu, alespoň vypadnu z domu :) :D

Karel: Dobře, tak kdy? :) Já se podřídím.

Rozálie: Ok, hmm... Co třeba v sobotu kolem 16? Třeba před Atriem? :D

Karel: Jo, dobře. :)

Nemohla tomu uvěřit. Rozina právě zažila jeden z těch lepších chatů s klukem. Chat, v němž ji nikdo nežádal o jednu noc. Chat s klukem, který se s ní chtěl normálně bavit. Nebo to tak alespoň zatím vypadala. Hodně se na zítřek těšila.

Pozn: Vida, konečně jsem to napsala. Že jsem si ale dala na čas ne? Co na to říkáte? Líbí se vám zatím děj? :) Btw: Za chvíli dosáhneme neuvěřitelných 1K přečtení! :3