Teď jsem jako ty? /w Kovy

14. Trojka

Martin: Nicméně, nechtěla bys dorazit ke Karlovi? :D

Rozálie: To jako fakt? :DD

Martin: No a proč ne? Objednali jsme pizzu a sami ji nesníme! :D

Nejhorší výmluva. Dala by se, kdyby to napsali holky, ale takhle ne.

Martin: A pustili bychom třeba nějaký film. Jo a mohl bych se ti omluvit v reálném světě :D

Rozi se nad tím úplně pozastavila. Srdce ji bylo jako zvon v kostele, který hořečnatě svolává k další mši. Byla taková rozklepaná. Takové pozvání od kluka, v tomhle případě by se dalo říct kluků, dostala poprvé. Doprovázel jí v tom hodně divný pocit. Tušila, že za tím něco je a zmocnil se jí zlý pocit.

Další zpráva.

Martin: Vím, že tu omluvu chceš! :D

Zírala na zprávu a uvědomila si, že nějakých pět minut neodepsala, čímž si Martin právě touto hloupou zprávou snažil získat její pozornost. Položila ruce na klávesnici a nechala po ní tančit prsty. Ťukala do ní rychle a ladně.

Rozálie: Ne, promiň. Je to narychlo. Vlastně jsem před chvílí vylezla ze sprchy a už je celkem pozdě. :(

Podívala se na hodiny. 21:20. Lhala. V obou případech.

Na ni v podstatě nebylo nikdy pozdě. Matka se věnovala většinu času svému a když byla u táty, tak ten se jí sice věnoval, ale dával jí volnost. Občas jí to přišlo více než vhod.

Martin: Aha, tak dobře. V tom případě tu pizzu vyhodíme :(

Rozálie: Dá se přece jíst i druhý den, ne? ;)

Martin: To je jedno! :D Nebude to mít to své KOUZLO! :DDDDD

Rozálie: Jaj -.- :D

Zaklapla notebook. Pro dnešek se rozhodla jít spát. Jednak, protože byla unavená. Druhý důvod byl, jelikož jí celý ten chat zaskočil a za třetí se nechtěla dále vymlouvat. Alespoň má další téma na mluvení s Markétou. Třeba bude mít štěstí a nedostane se v rozhovoru k tomu svému Utuberingu. Přemýšlela nad tím, jak by bylo fajn, kdyby se také začala věnovat klukům, které může reálně mít.

...

Byla neděle. Zbývaly tři dny do prázdnin a Rozálie si je chtěla pořádně užít. Zatím se jí ta možnost naskytla na včerejším chatu, ale ona z toho byla docela špatná. Potřebovala slyšet názor člověka z venčí a tak to ve zkrácené podobě poslala hned ráno své kamarádce dřív, než stačila zavést rozhovor Utubering.

Markét: Děláš si srandu? To že ti pan Tramvaj napsal? :OO

Lhala, zase. Nechtěla jí zastěžovat tím, kde se seznámila s dalším klukem. Byla tam jen jediná podstatná informace, jež jí sdělila. Že byli u Karla dva. A pak ta trochu nepodstatnější informace - o těhle dvou ještě minulou noc psala, že jsou možná gayové.

Rozálie: Né, to jsem si vycucala z prstu, víš? .__.

Markét: Nebuď zlá. Takže máš jistotu v tom, že to nejsou gayové.

Rozálie: Prosím tě, a jakou? :D

Markét: Kdyby byli, nezvali by si k sobě večer holku :3

Absurdní.

Markét: Jo a navíc vám pocit, že chtějí s tebou trojku ;)

Totální hovadina.

Rozálie: To už ale trochu přeháníš, nezdá se ti? -.-

Markét: Ne.

Rozálie: Nějaká zkušená ne? :D

Markét: Ne, ale tohle tohle je naprosto jasné Rózo. Pana Tramvaje se klidně drž, ale dávej si pozor. :D

Rozálie: Hmm.

Markét: Dělám si srandu, ježíš. I když, člověk nikdy neví. Každopádně gayové nejsou a přestaň si to myslet. Gaye poznáš téměř všude.

V tomhle sice měla její kamarádka pravdu, ale Kája byl docela takový podivný typ. Nicméně jako gay se nejevil. Určitě by nešel ven s holkou bez toho, aby jí to řekl. Co kdyby se do něj ta holka zamilovala? Uvažovala nad tím. Hodně se zamyslela a ignorovala další zprávy. Rozklikla si Karlovu profilovou fotku. Nevypadal tak. Nebo si to alespoň namlouvala.

...

Nastalo úterý. Poslední den školy, kdy studenti dostávali vysvědčení. Byl to jediný kus papíru dokazující to, jak student strávil nebo nestrávil školní rok. Na to, že to byl poslední den června, byla zima a nebyla sama.

Doprovázel jí déšť. Velmi jemný, ale za to hodně velký déšť padající ohromnou rychlostí z mraků. Zdály se tak tmavé a tak nekonečné. Bylo naprosto zřetelné že dnes, a možná i dalších pár dní, nepřestane jen tak pršet.

Rozálie jela tramvají. V rukou dřímala vysvědčení. Chvíli své, docela obstojné. Nebyla zrovna moc studenstský typ, ale pod horší stupeň než dobrý, nikdy nešla. Vždycky si říkala, že je člověk naprostý idiot, pokud se nenaučí a dostane horší známku než tři. Nikdy se jí to nestalo. Dokonce jí to přišlo nemožné.

A chvíli jeho. Svého, troufala si říct velmi dobrého, kamaráda. Sdílela s ním dvojsedačku tramvaje tak, jako včera. On měl své vysvědčení podobné jako Rozálie, což ona obdivovala. Zdálo se jí to jako nadlidský výkon na to, že tam spatřila mnoho předmětů, o kterých se ji nezdálo ani v těch nejhorších snech.

„Moc pěkné vysvědčení," poznamenal Karel prohlížející si její výkon.

„Ale prosím tě, to tvoje takové je. Já tam mám moc jednoduché předměty," protočila nad tím s úšklebkem oči. Docela se za sebe styděla.

„Ale no ták, nemůžeš srovnávat umění s gymnáziem," zavrtěl nad tím nesouhlasně hlavou.

„Ale můžeš, zvlášť, když máš z tělocviku za tři. I když, co si budeme povídat. Opouštěla jsem hodiny bez dovolení," pokrčila rameny. Připadala si teď trochu rebelsky, ale nějak to nedávala najevo.

„Nedivím se, pokud máte učitelku takovou, jak jsem slyšel," mrknul na ni: „Ovšem tohle, tohle stojí za zmínku. Kaligrafie výborná, Umělecká malba výborná, kresba výborná," usmíval se nad tím.

„No a? Podívej se na matiku, dějepis a literaturu," připomněla mu.

„To nebudeš v životě potřebovat," zasmál se.

„Já vím. A vrať mi ho. Blíží se moje zastávka," natáhla k němu ruku.

„Dobře tedy," vložil jí ho do ruky:  „Budeš chtít doprovodit?" zeptal se gentlemansky a už se zvedal, že do toho půjde.

„Ne, to je dobrý, už tak jsme docela dost oba mokří," zasmála se a dala si na hlavu promočenou kapuci.

Tramvaj po chvíli na kluzkých kolejích bez problému zastavila. Dívka zamířila ven z tramvaje a vydala se směrem nahoru do jedné z bočních ulic s rodinnými domečky. Podívala se do dáli, směrem k jejich skromnému domku. Jedna věc ji nemile zaskočila. Opět nabrala ten zvláštní dojem. U jejich domu stálo auto, které nikdy neviděla.

Pozn. autorky: Tadá! Už se nám to rozjíždí a to ještě nevíte, co mám naplánováno na příště! :D Omlouvám se, tentokrát je tu trochu více textingu, ale tak snad nevadí, celkově je tato kapitola tak o sto slov delší než normálně. Chtěla jsem ji udělat ještě delší, ale nedokázala jsem to :D Nutno podotknout, že věci ohledně Roziiné školy jsou vymyšlené, ani nevím, jestli tam nějaká taková je. Nicméně by mě docela zajímalo, co si myslíte o této kapitolce a tak celkově o Rozálii :) Děkuju za votes a komentáře, uvidíme se u další kapitolky! :)