Teď jsem jako ty? /w Kovy

13. Omluvy šířící se chatem

Hned, jak přišla domů, zamířila do pokoje a zapnula počítač. Chtěla oznámit tu novinu Markétě pěkně zčerstva. Naťukala do klávesnice své jméno a heslo, aby se mohla přihlásit do toho neuvěřitelného žroutu času, zvaného facebook.

Modrá sociální síť se téměř okamžitě načetla. Svítilo jí tam pět upozornění, ale ty momentálně ignorovala. Najela myší na seznam online lidí a klikla na jméno své kamarádky. Položila prsty na klávesnici a pustila se do psaní.

Rozálie: Hádej co? :3

Markét: Co? :O Rozmyslela sis to? :OOO

Rozálie: Myslíš ten tvůj Youtubering? Ne :D

Markét: Je to Utubering -.- Tak co je tak super, že ani nepozdravíš? .__.

Rozálie: Hej, víš že ty smajlíky nesnáším :/ Každopádně, byla jsem venku. :D

Markét: S panem tramvají? :3

Rozálie: Ano, přesně s tím.

Markét: Tak rychle? :OOO OMG! A? :3 :3

Rozálie: A nic :D Jen je super, vtipný a máme si co říct :D

Markét: To je nic? Jestli to náhodou nebude láska :3 :D :OO

Rozálie: Jdi už s tou láskou někam Markéto :D

Markét: Nezamlouvej to prosím tě. Z toho bude láska! :3 ♥

Rozálie: Z toho bude láska? :D Pochybuju, dneska mě napadlo, jestli náhodou není gay, docela se má k jednomu klukovi. :D

Jakmile napsala tuto zprávu, měla se chuť praštit. Snížila sebevědomí právě sama sobě a ještě to znělo, jakoby ho za to nějak odsuzovala. Navíc to bylo neověřené a to se jí taky nelíbilo. Vytvoří si o něm špatné mínění, a co bude pak? Přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby se do něj zamilovala a zjistila, že je opravdu gay. Řekla si, že to musí zjistit.

Markét: Ale hovno, takovou smůlu mít nebudeš, a když, tak nevadí ne?

Rozálie: Však ne, alespoň nebudu zamilovaná do někoho, koho neznám, že? .___. :D

Markét: Nech, mě, nemůžu za to. :D

Psaly si docela dlouho. Rozi si k tomu pustila film, takže nějak kolem těch tří hodin. Celou dobu byla na messengeru, ale nakonec ten facebook přece jen zapnula, aby si přečetla svá upozornění a nenakupilo se jí tam toho tolik.

Facebook otevřela v novém okně hned, jakmile se dodívala už na druhý film. Nesvítil jí jen ten malý glóbus oznamující většinou zbytečnosti, ale objevila se i malá červená jednička v oblasti žádosti o přátelství. Rozklikla ji.

Uživatel Martin Carev si vás chce přidat mezi přátelé.

Podivila se nad tím. Pod jeho jménem byl nápis Jeden společný přítel. Samozřejmě Karel, pověděla si melodicky v hlavě a pousmála se. Chvíli váhala nad tím, jestli přátelství má potvrdit nebo ne. Znamená to něco, nebo je to jen nevinné přidání holky, kterou viděl snad jednou v životě? Nebo že by o ní Kája mluvil? Napadalo ji toho tolik.

Nakonec si ho přidala, téměř bez váhání, teď si četla svá nová upozornění. Našla tam pět oznámení týkajících se označení jejich fotek jako to se mi líbí. Všechno bylo od něj. Od Karla. Evidentně si prohlédl všechny její profilové fotky. Zrudla. Začala si vyčítat, že je nepromazává.

Rozhodla se mu ty lajky oplatit, aby jí je nedával zbytečně. Nedávalo jí sice její rozhodnutí smysl, ale taky neznala mužskou logiku, takže prostě dala na sebe. Řekla si taky, že bude fajn se na jeho fotky podívat.

Se svou profilovkou jich tam měl šest a na všech vypadal proklatě dobře. Způsobilo to, že se usmívala jako slunce, které neotravovali žádné mráčky na obloze. Chvíli si je jen tak prohlížela a pak ty nejhezčí obdařila svými likes.

Chvíli se na fotky dívala. Zkoumala všechna zakřivení jeho tváře, všechny dokonale upravené prameny vlasů, jeho dolíčky ve tvářích, které se mu tvořily při úsměvu a jeho plné rty. Všimla si jich až teď, byly téměř dokonalé. Jen jediná věc ji od nich mohla odpoutat. Jeho skvělé, blankytní oči.

Od jeho obdivování ji vyrušila zpráva, najela na ni svým zeleným pohledem.

Moc se omlouvám.

Docela se zarazila, ale jakmile si přečetla jméno dotyčného, došlo jí to.

Martin Carev.

Rozálie: Ne, to je dobré.

Martin: Ale není, mluvili jsme o tobě s Kájou, strašný kecy, promiň. :/

Rozálie: Vy toho oba naděláte, je to naprosto běžné, lidi toho dokážou napovídat, někdy i mnohem horší věci. ;)

Martin: Chceš říct, že tě někdo pomlouvá? :O

Uvědomila si, že u toho může být i Kája. Sice Martina neznala, ale zmocnil se jí pocit, že by se na to samovolně nezeptal. Ne mnoha lidem by došlo, že na něco takového se dá v té zprávě narazit, zvlášť když je myšlena všeobecně.

Rozálie: Ne, vůbec. :D

Martin: Dobře tedy, takže omluva přijata?

Rozálie: .__. Nebyla potřeba, Karel se za tebe omluvil tolikrát. :D

Martin: To je možné, on je takový slušňáček :DDD

Rozi se nad tím ušklíbla, ale po pár vteřinách došla další zpráva.

Martin: Někdy! :D

To Rozi utvrdilo v tom, že jsou pořád spolu.

Rozálie: :DDDD

Pozn. autorky: Je mi hrozně líto, ale tato kapitolka mi přijde trošku kratší, než ty ostatní, ovšem delší udělat nešla kvůli té další kapitolce :D Máte se ale na co těšit, zase se to trochu rozjede ;) Děkuju všem opět za podporu v psaní tohoto příběhu. Byla bych moc ráda za odezvu, takže by mě zajímali vše názory na to, co si myslíte, že se ještě stane? :D