Teď jsem jako ty? /w Kovy

27. Nejlepší kamarádka

Lidé se začali pouštět do areálu asi hodinu před oficiálním představením všech YouTuberů na akci, aby byl čas na první vlnu autogramiády. Areál se naplňoval docela rychle. Přednost měli lidé s VIP lístky. Vzduchem se plížil zvuk davu. Byly slyšet kroky a hlasy různě starých kluků a dívek. Každý se hnal tam, kde byl jeho oblíbený tvořitel videí.

Rozálie po celou dobu autogramiády seděla v pozadí Kájova stánků a nedávala najevo svou existenci. Pouze vše neslyšně a zaujatě pozorovala. Všichni kolem projevovali nespočet radosti za Kovyho autogram a společnou fotku. Ten vše zvládal nemožně rychle. Lidé se tam střídali jako ponožky a bylo jich nespočetně mnoho. Dokonce se za hodinu nestihli vystřídat všichni ti, kteří tam stáli již od zahájení. A to u něj ani nebylo nejvíce lidí. Věděla to, protože její kamarád Kája poznamenal něco jako: „To by mě zajímalo, jak tohle všechno zvládá Gogo,"

Po uplynutí krátkého času na fanoušky se všichni youtubeři museli odebrat před hlavní velké pódium, kde se v blízkých pár minutách mělo odehrát oficiální zahájení akce. Rozálie šla kousek s Martinem, Karlem a Mentem, ale pak se od nich odpojila a šla se zařadit do davu. Naštěstí byla docela blízko. Ve třetí řadě. Nemohla se však vůbec hnout. Děti různého věku na sobě byli namačkaní ze všech stran jako sardinky. Vysocí a starší se cpali do předu, malé odstrkovali. Měli štěstí, že hlavní stage bylo vyvýšené.

Začalo to několika slovy na úvod od několika pořadatelů. Těchto pár vět se pro mnoho dětí zdálo nekonečných. Bylo jimi plýtváno téměř zbytečně. Poslouchali je spíše starší lidé patnácti let a těch tam moc nebylo.

Jakmile tyto slova skončily, předal se mikrofon mladé ženě, jež začala uvítávat všechny youtubery. Ti se postupně objevovali ze zákulisí. U některých se tleskalo méně, u některých více. Největší úspěch měl opravdu vysoký kluk. Na pódiu se zdálo, že má kolem dvou metrů. Samo sebou se jednalo o Goga. Bylo poznat, že ho to hodně nakoplo. Skoro tím žil. Hned za ním byla zavolaná jeho přítelkyně. Věnovali jí podobný potlesk jako klukovi v oranžovém tričku.

Kovy byl zavolán poslední. Po Gogovi se tam objevilo pár dívčích youtuberek, o kterých Rue nikdy neslyšela, pak také MenT a Martin. Ty už znala. Velkou pozornost také strhnul kluk se šíleně hopsajícím nástupem na scénu. Na hlavě mu spočívala rudá kšiltovka a byl představen jako Jirka Král. Mari jednou Rue ukazovala fotku. Na živo by jej ale nepoznala. Po něm nastoupil ještě kluk s fialovými vlasy, jehož jméno pořádně nepostřehla. Až pak následoval Kovy.

Ten to s nástupem moc nepřeháněl. Moc lidí by to na něm nepoznalo, ale Rozálie viděla, že je hodně nervózní. Nevěřil sám sobě. Doprovázel jej špatný pocit, že se něco stane. Představoval si, jak například zakopne a upadne nebo něco domotá. Zapomene, co chce říct, jakmile se mu dostane do ruky věcička rozvádějící něčí slova do okolí. Nedokázal však určit, zda je to kvůli množství lidí a nebo kvůli Rozi. Naštěstí se však nic nepokazilo. Lidé jej přivítali s velkým potleskem a když došlo na jeho krátkou třívětovou úvodní řeč, kterou museli spáchat všichni, zazářil.

„Moc bych chtěl poděkovat, že tu dnes můžu být. Opravdu to pro mě moc znamená," zněla půlka slov od něj, které blonďatá dívka zachytila. Všimla si, že si ji v davu několikrát vyhledal. Při prvních dvou pohledech se na něj usmála. Při těch dalších už to raději nedělala. Bála se, že jej tím akorát znervózní.

Jakmile to dokončil, ozval se potlesk. Rozálie tleskala s úsměvem také. Chtěla mu říct, že to bylo skvělé a že na něm tu nervozitu viděla. Přitom k ní neměl důvod.

Měla štěstí. Hned po zahájení byla další hodinka na rozdávání autogramů před spuštěním programu. Lidé se začínali vracet tam, kam chtěli. Někteří dokonce ani neopustili své místo v řadě, aby získali lepší. Dívka se smaragdovým zrakem se okamžitě vydala do vymezených prostor, aby mu to pověděla.

...

V davu rozpouštějících se lidí se nacházela dívka. Rozhlížela se kolem a rozmýšlela se kam má jít, ale něco ji v tom zarazilo. Mezi tím množstvím osob nalezla jinou dívku. Moc dobře ji znala. Vlastně to byl člověk, se kterým si před pár hodinami psala. Proběhl mezi nimi docela podivný rozhovor po němž se jí nedostalo odpovědi. Přišlo jí to divné už předtím. Ale teď pocítila vztek. Byl to vztek způsobený lží a ignorancí.

Markéta Bártová pozorovala zamračeně Rozálii Urbánkovou, jak mizí někde za pódiem. Okamžitě sáhla po mobilu. Nadějně očekávala, že jí Rozi odpověděla, ale marně. Byly to stále ty samé zprávy pocházející z její ruky. Reagovaly na zprávu své kamarádky a snažily se získat její pozornost. Stále se u nich nenacházela ikonka, která by značila zobrazeno. Ani to neviděla.

Rozálie: Aha, díky.

Markét: Proč se ptáš? :OO

Markét: Hej, Rozi? Docela mě to zajimá :D

Markét: To nad ním teď slintáš a čumíš na jeho videa nebo co? :D Just joke.

Markét: Odepiš, mám si myslet, že se ti něco stalo?!

Markét: Hej, Rozalindo!

Markét: Volám tvojí matce.

Markét: -.- .__.

Markét: 8=====D

Zírala na ty zprávy. Napadalo jí snad sto důvodů, proč by na žádnou z těch zpráv neodpověděla. Chtěla vědět, který je ten pravý. Zastrčila mobil zpět do kapsy a rozhlédla se kolem. Nad hlavou jí poletoval nový záměr a to najít svou nejlepší kamarádku o níž měla momentálně velké pochybnosti.

Hledala jí dobrou půlhodinu. Chtěla to vzdát. Říkala si, že ji v takovém areálu nemá ani šanci najít, ale opak byl pravdou. Rozhodla se projít i poslední budovu, kterou jako jedinou neprošla. Byly tam hlavně stánky, jež se už nevešly ven. Nacházeli se zde jen youtubeři. Tvořily se tam snad nejkratší řady ze všech. Moc lidí se tu ještě nedostalo. Přesto je tvořilo tolik lidí, že by se mezi nimi jeden velmi rychle ztratil.

Právě tam ji Mari našla. Uviděla ji vycházet z jednoho ze stánků. Divné na tom bylo, že vycházela zevnitř, nikoliv od něj. Podivila se a rozhodla se podívat, čí jméno na konstrukci spočívá. Našla tam obrovskými písmy napsané jméno jednoho ze svých oblíbených youtuberů. Kovy. Nestihla to ani vstřebat, ale vydala se hned za ní. Zastavila ji poťukáním na rameno.

„Ano?" ohlédla se Rozi a uprostřed pohybu zapustila kořeny do země: „Jé, ahoj Markét, co tu děláš?" usmála se, chvíli dělala, jakože nic.

„Co tady já dělám? Co tady děláš ty?!" okamžitě na ní spustila. Hlasivky ji hlas velmi zvyšovaly. V místnosti se však rozprostíral takový hluk, že si toho nikdo nevšímal.

„Já to... no," nevěděla vůbec, co říct. Rudnula v obličeji rozpaky. Srdce ji nervózně bušilo.

„Co to?! Říkala jsi, že někam jedeš, že nemáš čas, že nikoho neznáš!" připomněla jí. Teď už křičela. Z očí jí šlehaly naštvané plameny.

„No já jsem jela, sem," řekla tišeji.

„No to vidím, že jsi jela sem. A můžeš mi vysvětlit, co je tohle?!" poukázala prstem na visačku, na jejímž konci se houpala speciální karta. Bez zeptání po ní sáhla a přiblížila si ji k sobě, aby si ji mohla přečíst. Utubering - učinkující.

Nechápavě se na to dívala. Věděla, že Rozi není youtuberka. To by věděla. Markéta totiž měla youtube prolezlý odshora dolů a znala i ty menší youtubery, i když je tak úplně nesledovala. Ne, ona si to spojila. Podívala se směrem ke Kovyho stánku a pak na ní: „Děláš si ze mě prdel?!"

Pozn. autorky: Další kapitola. Tentokrát je opravdu nějaká dlouhá, ale tak snad vám to nevadí! :) Opět se vás ptám na názor. S touhle kapitolou jsem měla docela problém :D Snad to nejde vidět. Naplnila tato kapitola vaše očekávání? Rutinně děkuju za všechna přečtení, votes a komentáře, jenž mě stále posouvají vpřed :) Mějte se, smějte se!

Tato kapitola je věnována Zayaree, která mě poslední dobou hodně svými komentáři překvapila a potěšila. Jsem moc ráda, že tohle čteš :3 ♥