Teď jsem jako ty? /w Kovy

32. Ukončení akce

Kovy se Shopaholic Nicol měl docela bohatý program. Rozi s Martinem stihli dojít do poloviny chubby bunny challenge. Martin blonďaté dívce vysvětlil, že je to jeden z nejpopulárnějších kýčů na YouTube a vyhraje ten, kdo si do pusy strčí více marshmallow. Rozi připisovala výhru svému kamarádovi, který už teď vypadal jako nacpaný křeček. Oba tak vypadali. Docela ji překvapilo, když už to Kája nedal a Nicol se ládovala dál. Překonala ho o celé dva kousky.

Po této výzvě přišel druhý challenge, jehož podstatou bylo stihnout úkol toho druhého do sedmi sekund. Přineslo to na pódium mnoho akce najednou. Oba pobíhali sem a tam a snažili se to splnit. Často se to povedlo, ale ve výsledku to vypadalo dost krkolomně.

V této výzvě zvítězil Kája a to docela zaslouženě. Vůbec se nebál, při plnění, o své zdraví. Několikrát sebou švihl na zem, ať už omylem, nebo cíleně.

Poté nádledoval třetí a poslední challenge, který měl rozhodnout, kdo vyhraje. Oba u sebe měli tašku s různými věcmi. Šlo vlastně o to, že jeden druhému vložili něco do pusy a poté museli bez doteku rukou uhodnout, co to je. Museli k tomu mít samozřejmě zavázané oči.

Rozálie se potýkala s problémem poznat, o jaké věci se jedná přesto, že se to vždy snažili nějak ukázat. Pro smůlu obou se nejednalo jen o jídlo. Například Kája využil kouzlo křídy, kterou Nicol označila jako omítku. Ta mu to vrátila kulatým kruhovým věšákem na ručníky. Ten váhal nad náramkem.

Malá blondýnka s ním pro jeho smůlu vypekla ještě jednou v případě psího keksu. Vybrala takový, který byl co nejpodobnější obyčejné sušence. To ji zajistilo výhru i nad druhým challengem. Získala dva body ze tří. Vyhrála. Její protivník musel vykonat trest, na kterém se domluvili. Jednalo se o snězení nejvíce nesnášeného jídla.

Karel.

Olivy.

Už teď se mu svíralo hrdlo nechutí. Se zoufalostí v očích pozoroval Nicol, jež mu plechovku se škodolibým smíchem otevírala: „Si pochutnáš!" Trhla rukou a plechovku úplně otevřela. Okamžitě do ní zabodla lžíči a vrazila mu to do rukou. V očích se jí zrcadlila dětská radost z výhry: „Dobrou chuť," zatleskala si.

„Děkuju," zničeně se na jídlo díval. Vzal si plnou lžíci a zhluboka se nadechl, aby se odhodlal. Věděl, že to musí sníst co nejrychleji. Zbrkle si strčil lžičku do pusy. Natáhlo se mu. Prohnul se v zádech a zakryl si pusu. Začal zběsile kousat a polykat. V obličeji rudnul.

„To je opravdu tak nemá rád?" optala se se zájmem Rozi Martina.

„Ne jen to. On je přímo nesnáší. Snědl by místo toho cokoliv jiného," řekl to docela vážně, ale pak se pousmál svým typickým způsobem: ,,Tobě snad olivy chutnaj?" zaujatě se zeptal.

Zamyslela se nad tím: „Vlastně ne, ale dokážu je sníst,"

,,Tak to máš jednoduchý život," zasmál se Martin a strhnul Rozi na stranu, aby se vyhli utíkajícímu Kovymu. Zřejmě se mu udělalo dost špatně. Nikdo nevěděl, zda se odběhl napít, nebo něco víc. Nicol se rozloučila s fanoušky obou dvou a uvolnila stage pro další program. Seskákala vesele ze schodů: ,,Vyhrála jsem!" obeznámila je vesele z úsměvem, jakoby to celé neviděli.

Setkala se s Kájou v jeho stanu, kde pokračoval ve své předchozí činnosti. Vypadal dobře, čili ho už pachuť z těch malých, kulatých, zle vyhlížejících věcí, přešla. Zase se usmíval a rozdával podpisy jako pominutý. Bohužel to nebylo tak rychle, jako předtím. Už nebyl tak zapálený, protože byl unavený. Ta námaha se sice nezdála, ale jeho zápěstí na pravé ruce hodně trpělo. Naštěstí už to byla jen hodina.

Mladé Urbánkové ta hodina přišla nekonečná. Navíc věděla, že ještě po ní bude rozloučení, což se taky prodlouží. Chtěla se mu omluvit. Hned. Dlužila mu to. Za to, co vše dneska viděla, slyšela. Za to, že se to před ní snažil tajit. Už chápala proč. Pochopila to vlastně i předtím, jen tomu vztek nedával váhu. Byla mu vděčná za to, že ji to vůbec ukázal a vzal sem zrovna ji. Dokonce se ji on sám omluvil už ve vlaku. Bezdůvodně.

Když nastupovali ostatní na pódium, aby proběhlo ukončení akce, Rue zase stála v publiku, tentokrát se jí povedlo bez problému dostat do druhé řady. Děti se totiž na sebe nestihli tak moc namáčknout, aby se tam nedalo projít.

Na pódium vešla jedna z pořadatelek s mikrofonem v ruce. Byla docela malá a mladá. Vlasy měla v culíku a oblečená byla celý v bílém. Kromě jejího oblečení a vlasů nešlo nic moc vidět. Vlivem stmívání totiž již panovalo přítmí, ale to vůbec nevadilo. Místo rozlučky se lehce rozzářilo a ukončilo tak tento problém. Pořadatelka se představila jako Lenka a na všechny se usmála. Následovala její řeč ohledně toho, jak se celá akce vyvíjela, jak je ráda, že všichni přišli a podpořili tak své oblíbené youtubery. Dle jejích slov bylo potřeba jim před velkou ukončovací slávou pořádně poděkovat.

Začala je tam postupně volat jako pořadatel při zahájení akce a vždycky řekla pár slov. Všichni tleskali. Někomu méně a u někoho si málem mohli vytleskat ruce. Rozi tleskala všem. Bez ohledu na to, zda je znala nebo ne. Podle ní si to zaslužili. Už jen proto, že tam byli tak dlouho a dělali tolik věcí. Pousmála se, jakmile zaznělo pro ni známé jméno. S nikým se ale nesetkala pohledem. Nevadilo ji to, viděla na nich nervozitu, kterou chvíli nechápala, ale to netrvalo dlouho.

,,Ještě jednou všem děkujeme a teď přijde náš závěrečný youtuberský tanec!" zvolala nadšeně Lenka prožívající to s publikem.

Hodně lidí na pódiu stuhlo a postavilo se do formace, kterou se nějak pokoušeli společně nacvičovat. Byla to jen chvilková nervozita, kterou přerušila rozeznívající se hudba. Začalo to slibně a všichni je nadšeně pozorovali.

Tance se hodně měnily, protože hudba byla složena z mnoha písní, tudíž se měnilo tempo a celková rytmika. Chvíli rychle, chvíli pomalu, dokonce tam byla i chvilková pauza, kdy se všichni měli zaseknout v pohybu, jako nějaké loutky. Pak se ozvala rána a všichni sebou nelidsky cukli. Navázala na to poslední část a to refrén písně "What does the fox say". Publikum se nadšeně rozesmálo a pak se rozezněl nadšený potlesk, křik a pískot. Povedlo se to. Všichni byli nadšení.

Tanečníci se postavili s potutelnými úsměvy vedle sebe, chytili se za ruce a uklonily se. Nejdříve jednou, pak dvakrát a dostalo se to na číslo osm. S úsměvem se pustili, zvedli ruce a začali mávat.

Rue si vyhledala smaragdovým pohledem Káju. Jejich pohledy se na krátkou chvíli setkaly. Přerušil to on. Uhnul rychle pohledem. Tvářil se rozpačitě a vesele zároveň. Jeho oči se zaleskly v odrazu světel více než obvykle a pak si to Rozi uvědomila. Slzy.

Pozn. autorky: Já vím, že jsem s tímhle opravdu strašná a nespolehlivá. Pozitivní je, že jste nečekali tak dlouho, jako minule. Jde o to, že jsem dva týdny před Vánoci onemocněla, pak jsem chodila týden do školy, který jsem se musela pokusit dohnat a pak Vánoční prázdniny. Nebyl vůbec čas ani chuť. Až teď. Já doufám, že jste alespoň spokojení. Mě osobně se tato kapitola zdá dost krkolomná, ale k příběhu je potřeba. Podle mě.

Chtěla bych vám poděkovat za trpělivost a za to, že můj příběh stále čtete. Brzy tento příběh překročí 17 K přečtení. K poměru ostatních příběhů je to docela zanedbatelné číslo, ale já jsem spokojená. Jsem ráda, že můj příběh čtou lidé, kteří ho čtou rádi a nečtou ho jen proto, že očekávájí nějakou erotickou scénu (které se opravdu nedočkáte :D).

Velmi mě těší, když pod kapitolkou najdu komentář, který komentuje děj a kvalitu kapitolky. Proto bych tuhle kapitolu chtěla věnovat všem mým čtenářům, kteří zatím došli až sem ♥ Děkuju za to, že se mnou ztrácíte čas :3 ♥♥