Teď jsem jako ty? /w Kovy

23. Youtuber

Dva dny uběhly jako voda. Oběma. Povedlo se jim zabavit se. Rozálie konečně dokoukala seriál, který už měla měsíc rozkoukaný a Kája, ten se hlavně připravoval a zjišťoval co a jak. Spojil se i s Rozi, aby se pořádně domluvili. Nakonec se dohodli na srazu na nádraží a projistotu si i vyměnili telefonní čísla.

Zelenooká dívka se tam dostavila vyjímečně v určený čas, což u ní znamenalo velmi brzské připravování a odchod z domu. Chtěla, aby tady její kamarád moc dlouho nečekal, ale ještě tady nebyl. Jednu chvíli se dokonce bála, že přišla pozdě nebo jí ujel vlak, ale podle tabule to tak naštěstí nebylo.

Chlapec se jen opozdil. Dorazil před nádraží a podíval na mobil, kolik bylo hodin. Zpozdil se jen o pět minut. Byl rád. Stihnul to s několika minutami k dobru. Popadl svou napěchovanou tašku a hodil si ji přes rameno. Šel hledat blonďatou Rue.

Našel ji tam, kde předpokládal. Na jejich nástupišti. Nervózně se koukala kolem, zřejmě se bála, že se neobjeví. Všimla si jej ale hned. Karel se k ní hned rychlým krokem vydal i s omluvou.

„Promiň, lehce jsem nestíhal. Nemohl jsem najít nabíječku od foťáku," pousmál se popadajíc dech. Pádil sem tak rychle, až měl občas strach, že se pod ním rozpaluje chodník.

„V pohodě," mávla nad tím ledabyle rukou: „Ale lekla jsem se, že jsem to špatně pochopila. Obvykle totiž chodím já pozdě."

„Jsme se vyměnili, " lechce se zasmál a podíval  se na tabuli: „Při nejhorším bys mi zavolala," zamyslel se a pak se opět usmál: „Za chvíli se jede, těšíš se?" zeptal se.

„Popravdě jsem nervózní," přiznala.

A co mám teprve říkat já, pomyslel si bezmocně vysoký kluk: „Nemáš se čeho bát," usmál se: „Ti lidi jsou fajn. Jedna super holčina, teda je poněkud starší, na nás bude čekat už na nádraží. Martin by nás tam měl taky pak někde najít," zamyslel se.

„Dobře," kývla.

Za pár chvil oba nastupovali do vlaku. Karel šel první, aby vybral něco vhodného. Tušil, že tímto vlakem v tuhle dobu pojede hodně lidí, u kterých by si přál, aby jej neviděli. Našel tedy kupé se čtyřmi sedícími stařenkami. Vešel dovnitř s prosbou, jestli si zde mohou sednout. K jeho štěstí jim to povolili.

Nechal Rozi vejít jako první. Sám si pak sednul nejblíže ke dveřím a zatáhnul si závěs, jenž byl k nim připevněný. Odůvodnil to tím, že má rád své soukromí. V podstatě to byla i pravda, ale založena na velké lži, která měla každý den prasknout. Byl z toho docela nervózní, ale více z  fanoušků, jež mohli právě sedět ve stejném vlaku.

Krátké ticho prolomilo zavibrování z Rozininé kapsy. Někdo ji právě poslal zprávu, s největší pravděpodobností z facebooku. Dokonce i tušila, kdo by to mohl být. Po zkontrolování zjistila, že měla pravdu. Napsalo jí to třeštidlo, které se jí pořád snaží přemluvit na Utubering.

Markét: Čágo! Určitě víš, na co se chci zeptat! :3 Máš poslední možnost! O:)

Rozálie: A jako vždy i na poslední možnost povídám NE! :)

Markét: Prosím, nechci, aby ten lístek propadl.

Rozálie: Tak pozvi někoho jiného ;)

Markét: A s kým jiným jet, než se svou nejlepší kámoškou? :/ :(

Rozálie: Sestřenice? Jiná kamarádka? Matka? Šimon?

Markét: -.-

Rozálie: Tak jako co, nebaví mě pořád odmítat! :D Navíc ani nejsem doma.

Markét: Nevadí, můžeš přijet.

Rozálie: Ne, nemůžu.

Markét: Jako vážně? Vždycky to jde.

Rozálie: Ale teď ne :)

Markét: Ani když ti ukážu, kdo všechno tam bude? :3

Rozálie: NEEE!

Zamračila se a zhasla obrazovku, začala ji ignorovat. Opravdu něměla náladu na to, aby ji kazila náladu tím, že ji začne spamovat lidmi, které ani nesleduje. Navíc se ji opravdu hodně chtělo na záchod. Dávala jí to za vinu, protože z ní díky tomu trochu sršela nevrlost. Omluvila se, že si potřebuje odskočit.

Mobil v kapse jí vibroval celou dobu a zrovna, když se pokoušela umýt si ruce v malém špinavém umyvadle, vibroval nepřetržitě. Markéta ji nejspíš volala, aby si získala její plnou pozornost a zobrazila si ty zprávy. Nesnášela tento její systém, jenž bohužel vždycky zafungoval.

S povzdechem jí to típnula a rozbalila si kulatou ikonku s Makčinou fotkou. Měla tam minimálně patnáct zpráv. Všechno fotky. Obsahovali většinu učinkujících na akci, na kterou se jí snaží dostat. Začala si je tedy prohlížet, přestože neměla v úmyslu se jí podvolit.

Bylo tam plno různě starých kluků. Některé z nich poznávala, jelikož je znala z vyprávění, nebo třeba s Markétiné tapety na mobilu, sem tam se objevili na facebooku. Někteří jí přišli docela pěkní, jenže to jí nepřišlo jako pádný důvod jet na takovou akci.

Posunovala prstem dál směrem dolů, aby se dokoukala na všechny fotky. Byla už zhruba uprostřed, když najednou našla fotku člověka, kterého znala osobně. Zarazila se. Koukala právě na svého nového blonďatého střeštěného kamaráda. Na fotce měl docela zajímavý, vtipný obličej. Srdce v hrudi ji nepříjemným pocitem poskočilo. Napadlo ji, že on nemusí být jediný. Tak nějak si pospojovala spoustu souvislostí. Když je youtuber on, musí i Karel.

Měla pravdu. Hned o fotku nad ním vykoukl kluk s blankytně modrýma očima a šibalským úsměvem. Musela uznat, že mu to na té fotce slušelo, ale hned to vyhnala z hlavy a nahradila to vztekem. Byla hodně naštvaná. Cítila se podvedená. Chvíli dokonce doufala, že to tak není. Že není Kája takovou velkou lež vůbec schopen vymyslet.

Okamžitě jí fotku zpátky přeposlala.

Rozálie: Kdo to je?! Kdes tu fotku vzala?

Markét: Na instagramu? -.- Líbí se ti že? :3 Jmenuje se Kovy, na Youtubu samozřejmě :) Hodně se baví s tím blonďákem pod ním.

Rozálie: Aha, díky.

Poslední zpráva, kterou ji napsala. Okamžitě si to šla ověřit na Instagram. Chtěla i na Youtube, ale ten by na svých datech nejspíš ani nerozjela. Napsala do vyhledávače jeho fiktivní jméno a vyjel jí jeho účet plný fotek z jeho života. Velmi zábavného života.

Její pronikavý pohled okamžitě zamířil na počet sledujicích. Přes sto tisíc. Zhluboka se nadechla a vydechla. Tohle byla na ni opravdu velká pálka. Lhali ji. Oba. Zhasnula proto mobil a začala ignorovat svět. Vztek z ní doslova zářil. Chystala se mu to vmést do obličeje. 

Pozn. autorky: Omlouvám se, že jste museli na tuhle kapitolu tak dlouho čekat. Nebyla moc nálada a celkově chyběla ta pisatelská chuť tohoto příběhu :/ Dnes jsem se ale rozhodla ji dopsat a nezanevřít na to, takže tu máte tuto dlouho očekávanou kapitolku ♥ Kapitolu jsem se rozhodla věnovat mé nejmilejší kamarádce Nessie, protože po mě chtěla ať ji napíšu, čekala dlouho O:) Doufám, že jsem splnila vaše očekávání a kapitolka se vám líbila :)

Ps: Pokud by mě chtěl někdo sledovat na instagramu, klidně může :) _digifrost