Neutop se v temnotě

30. Jizvy s tajemstvím

Konečně mi Wattpad funguje :D třikrát sláva, takže dneska dávám kapitoly dvě, tak si je užijte :)Děkuji všem za přízeň (oooh to zní jak při politické kampani :D ,ale myslím to dobře :D  :D)

Leanne

Konečně doma. Odemkla jsem dveře a pak už jsem jen skočila na pohovku. Tys mi ty potvoro chyběla. Ano, rozvalila jsem se na ní i s botami. No co, jednou se budu chovat jako prasátko.

„Hou, hou, andílku, tak to ne, boty dolů, " zavelel Doug.

Zvedla jsem nohu a žertem pronesla: „Tak mi je sundej, já to nezvládám."

Sofa se prohlo pod další vahou, když si ke mně Dougie přisedl. Popadl mě za lýtka a přehodil si moje nohy přes svůj klín. Sundal mi nejprve jednu, pak druhou botu. No neměl to dělat, po odundání obuvi se z mých nohou zalinul takový dosti nechutný odér. Já měla velkou chuť jít zvracet, ale Douglas nevypadal, že by mu to vadilo. Zvláštní. Musel být k tomu smradu nejblíž a ani to s ním nehnulo.

Třeba ho propocené a smradlavé holky vzrušují. Nebyl by jediný, třeba Napoleon po svých milenkách vždycky chtěl, aby se dlouho nemyly před aktem, prý si to více užil. No, přijde mi to trochu odporné, ale když se tak zamyslím, vlastně by mi ani nevadilo, kdyby na mě hupsnul zpocený Doug.

Proboha nad čím to přemýšlím, nemůžu si hned začít s bratrem svého ex. A proč ne? Našeptával mi zlotřilý hlas v mé hlavě, proč bych si s ním nemohlo užít, je hezký, svalnatý, sexy a touží po mě stejně jako já po něm.

„Tak, jak se ti u mě líbí?" Zeptala jsem se. Rozhlédl se po bytě, procházel se sem tam až došel k mému pracovnímu stolu. Měla jsem tam rozházené rozpracované a hotové články. Vzal jeden papír a začetl se.

„Ty píšeš?" Zajímal se.

„Ano, píšu do časopisu My sweet life a mám na starosti rubriku Reportáže z cest."

„Wow, to jsi dobrá," lichotil mi. Z té chvály mi zrůžověla líčka a radši jsem sklopila víčka. Na svou práci jsem byla pyšná, ale nedokázala jsem přijímat chválu, přišlo mi to vždy trochu trapné.

„Nedávno jsem například dělala reportáž o pánovi, co sbíral strašáky z polí, měl přes tisíc kousků a každého si extra pojmenoval, lidé mu je posílají z celého světa. On je má jako své děti, ty mu totiž zemřely, víš, " vyprávěla jsem mu.

„Ale teď jsem už dlouho žádný materiál k reportáži nedostala, aspoň jsem se mohla věnovat studiu, no nemají ke mně žádné závazky, jsem totiž na volné noze, je to lepší, nemusím být na nikom závislá, " dodala jsem s poloúsměvem.

Během mého monologu si Dougie položil hlavu na můj hrudník a zpod přivřených řas mě poslouchal. Hladil mě při tom po straně trupu. Byl tak roztomilý, jako zkrocený tygřík a mlsný kocour v jednom. Jeho pohled mě dostával, kolena mi změkla a lehce jsem se třásla.

„Je to zima?" Zeptal se Doug. Zakývala jsem hlavou, že ne, ale on si stejně přetáhl triko přes hlavu a natáhl ho na mě. Tohle mi neměl dělat. Jak se mám soustředit, když je tak pěkný. Sledovala jsem jeho nahý hrudník a v tom jsem uviděla jizvy. Hodně jizev. Byly hodně vybledlé, takže moc nebyly vidět, ale byly tam.

Naklonila jsem hlavu ještě blíž.

„Co to máš za jizvy?" Rychle se překotil a vstal.

„To nic, " zamumlal a šel co nejdál ode mě. Tak to ne, chlapečku. Taky jsem se zvedla a přibližovala se k němu, pořád ustupoval a ustupoval, až narazil na zeď. Obklíčila jsem ho a zabodla mu prst do břicha.

„Tak mluv, " rozkázala jsem.

„Neřeš to," vykecával se dál. Chtělo to jinou metodu. Tak fajn, stejně je načase to někomu říct.

„Můj strýc mě sexuálně obtěžoval," svěřila jsem se mu. Pevně mě objal a přitiskl svou tvář k mému krku

„Můj otec mě mlátil, " vypustil on svou bombu, „páskem, bičem nebo jenom rukou, nejsem mu totiž vůbec podobný, nechci nikoho týrat ani šikanovat, jen proto, že můžu,víš?"

„To je mi líto, " silněji jsem ho objala a spustily se mi slzy, když jsem si představila malého chlapce, který dostává bičem.

„Tohle sis nezasloužil." Zamumlala jsem.

„A co tvoji bratři?" zeptala jsem se opatrně.

„Ti byli jeho oblíbenci, Sawyer už ve čtyřech letech zabil kočku a Francis snad ještě dřív, je baví ubližovat a zabíjet." Zašeptal. Vzala jsem ho za bradu a podívala se do těch jeho nádherných očí, políbila jsem ho lehce na strniště

„Teď už ti ubližovat nebude, jestli chceš, zůstaň se mnou." Nabídla jsem mu, ale věděla jsem, že to asi nepřijme.

„Co mamka? A co statek? Vždyť je to moje dědictví, " oháněl se argumenty.

„Jsi tam šťastný," zeptala jsem se prostě. Zavrtěl hlavou.

„Tak vidíš, zůstaň tu aspoň do doby, než se Gwen vrátí, " navrhla jsem mu.

„Tak dobře, " souhlasil.

Objala jsem ho a lehce švihla přes zadek.

„Ale já si s sebou nic nevzal, " vzpomněl si.

„Nevadí, tak vyrazíme na nákupy," utěšovala jsem ho. Protočil oči a zanaříkal.

„A vyrážíme, hned, tak šup šup," popoháněla jsem ho.