Neutop se v temnotě

36. Léčení pokračuje

Tak je tu další kapitola, trochu později, ale přece, bude z pohledu Douga, poněvadž jsem mrcha a užívám si jeho utrpení, tak si ho užívejte se mnou :D :D :D

Douglas

Stál jsem v ambulanci a byl rudý až na zadku. Ani jsem nedokázal promluvit a když doktor prohodil větu kalhoty dolů, úplně jsem ztuhnul. Ne, tak jak myslíte. Ale celkově. Totálně jsem ztuhnul. Nedokázal jsem se ani pohnout. Styděl jsem se, opravdu moc jsem se styděl. Nechtěl jsem doktorovi ani té pohledné sestřičce ukazovat to dílo zkázy. Měl jsem ho strašně napuchlý, neviděl jsem ho, ale cítil jsem každou nitku na teplákách. Dost to bolelo, probíhaly mi v něm křeče a já se snažil tu bolest zahnat.

Doktor na mě hleděl s tázavým pohledem, ale já nedokázal vypustit ani jedno písmenko. Měl jsem z ostudy kabát. Podíval jsem se na Leu, ta mě propalovala pohledem plným soucitu. Už muselo uběhnout tak pět minut a já stále stál jak tvrdé y.

Stařičký lékař to už nevydržel a zavolal na sestřičku: "Kamilko, prosím vás, pomozte pánovi z kalhot." Ta mladá sestřička ke mně přistoupila s šibalským úsměvem a chytla mě za lem od tepláků. V tu ránu jsem se konečně probudil z toho otupění a odstrčil její zvědavé pazourky na stranu.

"Já sám," vysvětlil jsem a rázem byl můj spodek odhalený světu.

Doktor mi naznačil, ať si lehnu na lehátko. Vyškrábal jsem se tam tedy a lehl si na záda. Podíval jsem se mezi své nohy a zděsil se. Můj penis byl dvakrát takový a zfialověl.

Lea zalapala po dechu: "Jezuskote, snad sis ho Dougie nezlomil?"

Doktůrek se lehce zasmál a spustil: "Buďte v klidu chlapče, v penisu žádná kost není, takže jste si ho zlomit nemohl," mezitím došel až ke mně a vzal můj nástroj do ruky, cukl jsem sebou bolestí, každý dotyk mi vadil.

"Ale při vašem divokém dovádění jste si natrhl topořivá tělíska, je to velmi bolestivé, musím vás teď důkladně prohmatat a vzít to i pod rentgen, mohl byste mít totiž důsledkem tohoto úrazu poruchy erekce anebo poškození močové funkce," dodal a hned mi dal žádanku na rentgen.

"Kamilko, odvezte pána na rentgen," požádal zase tu mladou sestřičku. Kamilka vyběhla z ordinace a dojela pro lehátko na kolečkách. Přesunul jsem se na něj. Lea si stoupla vedle mě a zase mě chytla za ruku. Byl jsem moc rád za její podporu. A ta sestřička mi koukala jenom na penis, nikam jinam zrak neodtáhla. Olizovala si rty a zkoumala. Je pravda, že ho nemám nejmenšího a jsem na něj pyšnej, na kamaráda, ale zase na takovou pozornost moc zvyklej nejsem.

Sestřička mě vezla na rentgen a Lea mi šla po boku.

"Neboj, to bude dobrý,"utěšovala mě. Jeli jsme chodbou a lidi, co se tam nacházeli na mě divně zírali. Nechápal jsem proč, pak jsem se podíval dolů a pochopil jsem. Vždyť já jel odhalený, neuvědomil jsem si, že na sobě od pasu dolů nic nemám a ta sestřička mě ani nezakryla prostěradlem. Úchylačka jedna, myslím, že si své chyby byla dobře vědomá. Rychle jsem se aspoň přikryl rukou.

Po rentgenu jsme se vraceli zpátky do ambulance, tentokrát už jsem si vyžádal nějaký přehoz. Lea podala panu lékaři snímky z rentgenu. Pověsil je a zkoumal.

"Máte štěstí mladíku, močová činnost nebyla narušena a ostatní je také v pořádku, prášky na to bohužel nejsou, vemte si ibalgin, kdyby bolest nepřestávala, budete to pořád ledovat a šest týdnů nesmíte provádět tady se slečnou žádné hrátky," dodal s potměšilým výrazem. Šest týdnů? O, můj bože, zabte mě!!!!