Neutop se v temnotě

19. Budu zase sama

Začal se ke mně přibližovat čím dál blíž a blíž, už jsem cítila dech na jeho tváři.Už mu scházel jen kousek než by přitisknul rty k těm mým. V tom zmatený holub narazil do jednoho okna a a já se zhrozila, co jsem se to chystala udělat.

„To nemůžeme," vykřikla jsem a odtáhla se od Douglase, co nejdál.

„O, o,omlouvám se," vykoktal a rychlým krokem odešel. Ležela jsem a dotkla se svých rtů, které málem zradily. Jsem tak pitomá, co mě to posedlo?

Koukala jsem do stropu a čekala na návrat Sawyerka. Otočila jsem se na bok a posunula se na kraj postele. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Když jsem byla v mírném polospánku, ucítila jsem, jak se matrace prohnula pod další váhou.

Přitiskl se k mým zádům a objal mě rukou kolem hrudníku.

„Spíš?" Šeptal. Radši jsem předstírala, že už jsem v říši snů, propadla bych se hanbou, kdybych ještě teď musela čelit jeho pohledu. V teplé náruči už jsem konečně upadla ve spánek.

Život na ranči byl jako splněný sen. Mohla jsem chodit na dlouhé procházky po okolí buď sama nebo se Sawyerem a užívat si tu překrásnou krajinu. Nejvíce času jsme trávili u jezera, milovala jsem to tam a jednou se mi i poštěstilo, aby jedna černá labuť připlula až k nám. Pohladit jsem si ji neodvážila, jen jsem se jí dívala do těch moudrých očí a vyhýbala se zobáku.

S bratry jsem se rychle spřátelila. Pořád po mě vyjížděli, když jsem se někde ocitla sama, ale už spíš z legrace, než proto, že by to brali vážně, aspoň jsem si to tedy myslela.

Gwen s Tomem trávili čas většinou prací, ale večer sedávali na terásce a pili víno. Vždycky spolu, ani jednou nevynechali, někdy to sice bylo jen pár minutek, jindy i hodina, dvě, ale ani jednou na to nezapomněli.

Záviděla jsem jim, že i po tolika letech chtějí být spolu a jejich láska ještě nevyprchala. Každou chvíli, co mohli, se drželi za ruce nebo si zamilovaně hleděli do očí. Bylo to kouzelné, přála jsem si být na jejich místě. Jenže jsem zjistila, že pod lampou bývá největší tma. Přesvědčila jsem se o tom jednoho dne.

Probudila jsem se za svítání. Podívala jsem se na budík. Bylo pět hodin ráno. Slunce ještě ani nevyšlo a já byla vzhůru. Chtěla jsem se zvednout, ale nohy jsem měla propletené se Sawym a jeho ruka mě pevně držela. Opatrně jsem se od něj vymanila a jako myška scházela dolů.

Vešla jsem do kuchyně a zády ke mně seděla Gwendoline a něco četla.

„Dobré ránko, " pronesla jsem zvesela. Zvedla ke mně pohled a já se zděsila, měla úplně rudé oči.

„Co se ti stalo?" Zeptala jsem se.

„To, To, Tom ode mě odešel," vyšlo z ní mezi trhanými vzlyky. Objala jsem jí kolem ramen a přitiskla k sobě.

„To mě mrzí, určitě se ještě vrátí," utěšovala jsem jí.

„Nevrátí", pronesla s velkým smutkem v hlase.

„Podívej, " a ukázala mi dopis, co jí zanechal.

Gwen,

Víš jistě, že už to dlouhou dobu mezi námi neklape, nemůžu už déle s tebou být, nemiluju tě a život na ranči už mě taky unavuje, je tak jednotvárný a já chci ve svém životě víc, už delší dobu se scházím s Deb a rozhodl jsem se s ní žít. Vysvětli to dětem a řekni jim, že je mám rád.

Rozvodové papíry pošlu za pár dní. Doufám, že mezi námi nebude nenávist

Tom

„Proboha, to je od něj, ale hnusné, " neudržela jsem se.

„Jo, je to hajzl, HAJZL, hnusnej šmejd, " vyštěkla Gwen a šla ke skříňce s nádobím.

„A Deb ta zrádkyně, hrála si na kamarádku a mezitím s ním šukala." Vzala jeden talíř a mrskla s ním o zem. Takhle skončilo ještě pár talířů, než se mi jí podařilo uklidnit.

Mezitím se seběhli všichni bratři a nevěřícně svoji mámu pozorovali.

„Co se stalo, " chtěl vědět Sawyer a podíval se na mě.

„CO se stalo, váš táta je kurevník , utekl ode mě a odešel za tou děvkou Deb, " ječela Gwendoline. Douglas, Francis i Sawy úplně zamrzli a otevřeli pusu.

„To vážně?" Vyptával se Francis.

Gwen jim ukázala dopis. Všichni začali nadávat a Douglas dokonce praštil do stolu, až ho zničil.

„Co budeme dělat?" Naříkala Gwen.

„Coby, jako nejstarší se teď o statek budu starat já, to zvládnem mami," uklidňoval ji.

Byla jsem z toho vážně špatná, Chudák Gwendie. Během chvíle se jí zhroutil celý svět. Naříkala a slzy jako hrachy se jí valily z očí. Nedokázala se s tou sprostou zradou smířit. Dala jsem jí antidepresiva, co jsem měla v kabelce a odvedla jí, aby si lehla.

Vrátila jsem se do kuchyně. Kluci z té zprávy byli celí špatní, seděli u stolu v jídelně a vymýšleli řešení.

„Sawyere, ty tu budeš muset zůstat a pomáhat nám, jsi si toho vědom, viď," zjišťoval Fréňa.

„Studium ukončím a vrátím se domů," souhlasil můj kovboj. Srdce se mi zastavilo. Ale ne já ho ztratím.

Tak co čekali jste to ? :D Byla bych moc ráda za odezvu a jak se vám vůbec příběh líbí ? :)