Neutop se v temnotě

48. Borůvky nebo ne?

Mezitím, co jsem poslouchala šumění lesa a pozorovala toho mamlase, jak spí. Horlivě jsem rozdělala můj náramek přežití a vytáhla z něj šestimetrové lano. Přivázala jsem mu ruce k sobě a ke kmeni stromu. Pak jsem si uvědomila jednu dost podstatnou věc.

Já jsem jela svým autem!! S espézetkou napsanou na moje jméno. No, může existovat blbější tvor, než jsem já?? Kurva, kopla jsem do nejbližšího stromu. Byla jsem na sebe vážně nasraná, že mi tohle nedošlo. Vždyť oni mě chytnou a brzo. Do háje, do háje, do háje!!! Začala jsem neklidně popocházet a tlouct se do hlavy. Hysterčila jsem a to nebylo dobré. To vůbec nebylo dobré.

Když jsem se takhle procházela si půl hodiny, tak mi konečně začal mozek aspoň na chvíli opět přinášet geniální myšlenky. Zastavila jsem se a skrčila si hlavu ke kolenům. Pořádně jsem se nadýchla. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. A konečně mě napadlo řešení tohohle mého selhání. Vytočila jsem číslo své kamarádky.

„Zoe, omlouvám se, ale potřebuju, abys vytočila číslo policie a představila se jako já a řekla jim, že ti někdo ukradl auto."

„No radši nechci vědět proč, ale udělám to, jen co jim mám říct," chtěla vědět.

„No řekni jim, že jsi šla ráno na nákup a zjistilas, že na parkovišti není tvoje auto, proběhla jsi jako šílení celé parkoviště i parkoviště okolo blízko stojících domů, jestli ses nespletla a pak jsi jim hned volala! Udělej ze sebe totální hysterku a zkus i brečet, prosím, prosím," žadonila jsem. Je to má jediná záchrana.

„Dobře, tys mi taky pomohla, když jsem byla v nouzi a neptala ses, proč, takže to máš u mě. No tak já jdu na to!!"

„Díky, díky, jsi zlatíčko," vychvalovala jsem jí až do nebes a položila hovor.Tak problém byl snad vyřešený. Modlila jsem se ke všem svatým, ať to vyjde. Balík u mých nohu s konečně trochu pohnul. Překulil se na bok a rozlepil svá víčka. Chtěl pohnout rukou, ale zarazil ho provaz. Nevěřícně otevřel oči a koukal na své svázané ruce. Pak přelétl očima prostředí, v kterém se nacházel a sprostě zaklel.

Stoupla jsem si nad něj a začala ho provokovat: „Ale copak miláčku, nelíbí se ti tady, vždyť je tu krásně!" Položila jsem mu nohu na hrudník a tvrdě došlápla.

Zkroutil ksicht bolestí: „Proč," zařval.

„Ty se ještě ptáš, hajzle? Proč? Třeba proto, že jsi ze mě udělal děvku. Nebo proto, že jsi mi zlomil srdce? Vyber si, šmejde," zaječela jsem.

„Ty jsi už děvka byla, každá je taková, potřebujete chlapa, aby vám ukázal, kdo je tady pán," začal s těma šovinistickýma kecama. Chtěla jsem mu něčím ucpat držku a tak nastal čas na bobulky. Odešla jsem o kousek dál k borůvkovému keři a natrhala si pár borůvek do dlaně.

Otočila jsem se na něj a hodila si jednu borůvku do pusy. Koukal na mě jak hladový pec, co chce svou kostičku. Vložila jsem si další hrst do úst a slastně je rozkousávala.

"Mmmmm, delikatesa!," dělala jsem mu naschvály.

„Nechceš taky?" Začal kývat jako o život, že jo a tak jsem zase podešla k borůvčí a dělala, že trhám.

Z kapsy jsem mezitím vytáhla bobulky rulíku a připravila si je.

„Tak ham!" A hodila jsem mu jednu borůvku do pusy. Postupně snědl všechny.

Usmál se mile a pronesl: „No vidíš, že nejsi taková mrcha!"

Ach, jaké bude jeho zklamání. V duchu jsem se ďábelsky zachechtala. Posadila jsem se blízko k němu a opřela si záda o nejbližší strom. Mech mě studil na mém pozadí, ale to mi nijak nevadilo.

„Proč na mě tak kooukáš," vyptával se zvědavě.

„Přemýšlím, kdy to začne účinkovat," prohodila jsem zlomyslně.

Úplně chudák zbledl: „To nebyly borůvky," došlo mu konečně.

„No nebyly miláčku, nebyly, těch by bylo pro tebe škoda!"

Začala jsem si pobrukávat: „Už máme uděláno, už máme hotovo., " a sledovala, jak se každou minutou více svíjí a kvičí. Uběhla hodina, dvě a on se pořád svíjel a nadával. Po třetí hodině začal plivat krev a poulit oči. Aaaaa, konec se blížil. Nahnula jsem se tak pět centimetrů od něj a sledovala jeho poslední sekundy na tomto světě.

Trhal za provazy a snažil se osvobodit. Marná snaha. Kroutil se, svíjel a najednou konec.

„Já tě proklínávám," zasípal ještě z posledních sil. A potom jeho tělo povolilo a už se nehýbalo. Podívala jsem se do jeho široce otevřených očí, teď již bez života. Jeden je ze hry venku,druhý zbývá, Jak se zbavím jeho?