Neutop se v temnotě

3. Zase jen černo

On mě sjel pohledem, ušklíbl se a zrak odvrátil. Tak to z jeho strany asi láska nebude. No jo, moje naivita zase schytala úder. Kdy se jen já kráva poučím. Ještě jednou jsem se na něj podívala, ale on se zájmem sledoval své ruce. Učitel konečně dorazil. Hodina začala představováním. Každý řekl odkud je, jak se jmenuje, co studuje za obor a jeho koníčky. Už vím, jak se pan Neznámý jmenuje. Jeho jméno je Sawyer, pochází z Tennessee a studuje hospodářství a historii.

Bože, opravdový kovboj. Jemu to musí při nahánění dobytka slušet. Už si v hlavě tvořím naši budoucnost a to jsme na sebe sotva promluvili. Ano, jsem velký snílek, všechno krásné prožívám ve fantazii, proto když procitnu je to dosti tvrdý pád do prázdné a černé reality. Kvůli tomu taky hodně čtu. S každým příběhem se mohu ocitnout jinde a prožívat smutek, lásku, štěstí spolu s hrdinou nebo hrdinkou. Ovšem po skončení příběhu a prolití litry slz mě přivítá jen stará známá osamělost a pouhopouhá existence.

Zapomněla jsem dodat, že tu doprovází i sebelítost. Ale ta rychle zmizí, poněvadž za svůj zpackaný život si můžu jen já a nikdo jiný.

Zoe se ke mně naklonila a pošeptala: "Sakra ten kluk, co dorazil poslední, to je samec."

„Výjimečně s tebou souhlasím,Zoe," odvětila jsem. Tohle je snad poprvé, co se s kámoškou shodneme. Většinou se můj a její typ kluka liší jako Čína a Somálsko. Jí se líbí černovlasý, potetovaní frajeři, co milují pozornost a mají ego vyšší než Empire State Building.

A mně se zase pro změnu líbí takoví ti slušňáci, nejlépe, aby byli hnědovlasí, a určitě musí mít modré oči. Jsem ujetá na modroočky a tenhle nový objev je má setsakra modravé a tak přitažlivě hluboké.

Zasmála jsem se a sklonila zrak jeho směrem a málem se utopila v laseru známých očí. Ano, pozoroval mě ten sladký Sawyer. A tentokrát jsem v jeho očích neviděla nezájem, naopak propaloval mne lasery svých duhovek. Jeho celkem huňaté obočí se v zájmu nadzvedlo a dál mně zkoumal jako nejsladší čokoládový bonbón v cukrárně. Záviděla jsem mu jeho dlouhé černé řasy, měl je snad delší než já. Co je tohle za spravedlnost?!

V té chvíli jsem byla popravdě dosti zmatená. Tak jak si u něho stojím. Chtěl by mě nebo ne. Náš pohled z očí do očí stále trval a ani jeden z nás se nemohl odtrhnout. Jako bychom se konečně našli. Jako bychom chtěli přestat i dýchat a raději se potápět hlouběji a hlouběji v sobě navzájem.

Vytanul mi na mysl pojem spřízněná duše a v tomto okamžiku už mi to jako nesmysl nepřišel. Ne, tohle musel naplánovat osud, toto setkání. Tohle se stát prostě muselo.

Můj anděl strážný se smiloval a poslal ho ke mně. Sice jsem byla ateistka, ale na toho nahoře jsem zčásti věřila. Ovšem, co mě teda úplně dostávalo, bylo, jak všichni začali na krku nosit křížky. A když jste se jich zeptali proč, odpověděli, protože je to moderní. Nechápala jsem vážně logiku některých lidí, budu nosit něco jenom, protože je to moderní. Proč? Snad mám mozek a znám hranice, ne?

Proboha, přestaň na něj tak zírat " okřikla mě kámoška a já se konečně maličko vzpamatovala. Mozek zase začal vysílat signály a normálně fungovat. Srdce se už taky rozhodlo. Tenhle kluk bude můj za každou cenu. Nevím, jestli s tím souhlasí, ale má to chudák spočítané. Osud je mi nakloněn.